Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 20.09.2017 19:49:10 

Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí

Akce roku 2005
Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí v roce 2005

10. leden

V pondělí 10. ledna se uskutečnila jedna z dalších akcí přátel historie města. Naše pozvání přijal vedoucí CHKO Lužické hory pan Ing. Tomáš Besta, který nás v poutavém vyprávění při promítání diapozitivů seznámil s krásami a zvláštnostmi kraje, jímž denně procházíme a ani si neuvědomujeme, kolik hezkých míst míjíme bez povšimnutí.
  Třicet přítomných posluchačů velmi pozorně sledovalo vyprávění o CHKO Lužické hory, která se rozkládá na území třech pohraničních okresů a jejíž oblast zasahuje i do sousedního Saska. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavého o jednotlivých lokalitách této krajiny, jakými jsou např. Bílé kameny, rašeliniště Brazilka, Ledová jeskyně Naděje, rezervace na Jezevčím vrchu, naleziště vzácných chráněných rostlin v různých lokalitách apod. Pan Besta hovořil i o současných problémech v lesním hospodářství a využívání zemědělské půdy v této oblasti a v souvislosti s tím i o společném projektu využití pastvin v Lužických horách.
  V další části besedy nám byl promítnut program DVD o CHKO Kokořínsko, jejíž severovýchodní část se rozkládá na území Českolipského okresu. Pan Besta nás informoval, že podobný snímek bude vydán i o Lužických horách a předpokládá, že by jeho dokončení mohlo být uskutečněno během několika měsíců.
  V závěru besedy byl přednesen návrh uskutečnit poznávací zájezd v oblasti Lužických hor v době, kdy tam kvetou vzácné rostliny. Pan Besta přislíbil při jeho realizaci podporu a odbornou pomoc pracovníků CHKO.
  Po dvou hodinách se účastníci besedy rozcházeli naplněni dobrými prožitky z této besedy.
                                  Za Společnost Jaroslav Oplt

14. únor

  Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí vstoupila svými besedami v lednu a únoru do šestého roku své činnosti. Po celou tuto dobu pořádá besedy pravidelně v každém měsíci vždy druhé pondělí. Okruh našich členů se stabilizoval. Těší nás, že stále přicházejí na besedy noví zájemci ve snaze získávat povědomí o minulosti Jablonného a jeho nejbližším okolí. Nemuseli jsme nikdy přistoupit k tomu, abychom se museli pro nedostatek témat opakovat.
  Důkazem toho byla i únorová beseda, uspořádaná 14. února. Při zahájení besedy přivítal předseda Společnosti pan Jaroslav Oplt opět další nové účastníky. Nastínil program besed a další činnosti do prázdnin, jak jej připravila rada Společnosti.
  Tématem besedy bylo seznámit přítomné s novými zajímavými poznatky z historie našeho města. Ujal jsem se tohoto úkolu. Nejprve jsem věnoval pozornost zdrojům informací, kterými nejsou jen překlady německých knih z historie našeho města, archivních listin dosud známých a publikovaných, ale stále nové zdroje, které objevují příkladně studenti středních či vysokých škol, kterým jsou zadávány seminární či diplomové práce na téma z historie. Studenti se nespokojují už jen se známými doklady, ale skutečně bádají v archivech, v knihovnách, na internetu a své práce tak obohacují novými poznatky. Někdy se objevují zdroje informací zcela náhodou. Pak už jsem se věnoval hlavnímu tématu.
  Prvním okruhem mého vyprávění bylo seznámení z expozé pí. Mgr. Marie Vojtíškové rukopisné knížky, pravděpodobně Františka Xavera Pfeiffera, kronikáře městské kroniky Jablonného z let poloviny 19. století. Zaujalo nás mnoho věcí, hlavně z doby založení špitálu v Jablonném sv. Zdislavou a historie kaple sv. Wolfganga u něho, velmi překvapilo, že v ní byl pochován Hašek z Lemberka i členové jeho rodiny.
  Sestoupíme-li z lodi baziliky sv. Vavřince a sv. Zdislavy po točitých schodech ke kryptě s ostatky sv. Zdislavy, upoutají návštěvníka po levé straně fragmenty gotického kostela, který stál od 13. století nad hrobkou sv. Zdislavy než byl v roce 1699 zbourán, aby ustoupil stavbě barokní baziliky. Snad i vás, ale mne pokaždé, vyvolaly přání vědět, jak asi tento kostel vypadal. Až teprve z nejnovějšího průzkumu PhDr. Pavla Zahradníka a PhDr. Pavla Vlčka se dovídáme o jeho velikosti, popisu 10 oltářů i dalšího interního vybavení. S tímto zajímavým textem jsem účastníky besedy seznámil.
  Dalším okruhem mého vyprávění byl dopis převora dominikánů v Jablonném z 30. dubna 172, ve kterém podává zprávu pražskému arcibiskupovi o nutnosti vyzvednout ostatky z hrobu sv. Zdislavy, protože mu hrozilo zhroucení při hloubení jámy pro pilíř baziliky. Přítomní se zájmem vyslechli čtení dopisu, ve kterém je podrobně vylíčeno vyzvednutí a popis ostatků, průvod s nimi náměstím za hojné účasti významných hostí i věřících, dočasné umístění ostatků v klášter. Až v roce 1731 byly pak uloženy do nynější krypty pod bazilikou.
  Posledním úsekem mého vyprávění byly získané informace ze zprávy mladoboleslavskému krajskému úřadu ze dne 28. května 1788 o požáru města toho roku, podrobněji o smutném osudu kláštera i poničení baziliky.
  Beseda byly ukončena poslechem velmi zdařilého pořadu Českého rozhlasu z 22. ledna t.r. v rámci pořadů o významných osobnostech – o Paní Zdislavě. Byl to náš první příspěvek k letošnímu 10. výročí od jejího svatořečení.
                                                    Za Společnost Václav Flegl

14. března

  Beseda v pondělí 14. března, která slibovala nové, dosud nezveřejněné informace o st. zámku Lemberk, přilákala do zasedací místnosti městského úřadu opět 26 již stálých členů a zájemců o historii. Nebyli zklamáni.
  Slečna Renata Černá, kastelánka zámku Lemberk, vyhledala v archivu zámku stavební deníky, archivní dokumenty, čerpala z historicko-stavebních průzkumů Dr. Soukupové z roku 1977 i „Zámek Lemberk (dějiny objektu)“ od PhDr. Pavla Zahradníka z roku 1994.
  V úvodu své přednášky krátkým přehledem historie hradu a zámku Lemberk osvěžila u přítomných posloupnost jeho majitelů až do 18. století. Tehdy byl Lemberk ve vlastnictví Bredů. Zde 19. srpnem 1976, kdy lemberské panství včetně zámku, poplužního dvora a okrasné zahrady (Bredovská zahrada) prodává Karel Josef Breda po 100 letech držení bredovským rodem Filipu Josefu hraběti Gallasovi. V držení tohoto rodu, jemuž patřilo i panství liberecké a frýdlantské, bylo pak plných 200 let.
  A právě těmto 200 letům na Lemberku se slečna Renata Černá věnovala podrobně. Nejprve seznámila přítomné s historií rodu, jeho postavením ve společnosti i ve státních funkcích. Majitelé zámku sice sídlili většinou ve Vídni, ale údržbě zámku Lemberku se věnovali. V archivu zachovalé stavební deníky odhalily nám noho zajímavostí, s nimiž jsme byli seznámeni. Uvedu jen některé: 1724 postavena vodárenská věž, 1734 lemberské vězení, 1736 postaven zámecký most, od roku 1737 se stavěl poplužní dvůr pod Lemberkem (dnes již rozbořený). Pobavily různé citované výrazy z deníku, jako 1737 „vyštaficírován“ nově zhotovený ciferník na zámecké věži. Zajímavé datum: 21. dubna 1738 vydal papež Klement XII. povolení k sloužení mší sv. v zámecké kapli. Z této doby je doklad, kdo všechno v zámku bydlel. Podle slečny Černé bylo na panství zapsáno asi 200 zaměstnanců.
  Filip Josef hrabě Gallas zemřel roku 1757 jako poslední z rodu Gallasů. Panství zdědil jeho synovec Kristián Filip svobodný pán Clam. Podle závěti hraběte Filipa Josefa přijal jméno Clam-Gallas. Protože mu bylo pouhých 11 let, ujal se správy panství až roku 1770.
  Z této doby se dochoval nejstarší dochovaný inventář zámku. Z něj je zřejmé, že zámek byl ve velmi špatném stavu, některé části zcela neobyvatelné.
Inventář z roku 1826 zajímavě popisuje stav zámku (zrušeny padací mosty) i další stavební projekty z let 1838. Podrobné popisy a plánky úprav dnes slouží restaurátorům při stanovení druhu materiálu při renovacích (např. současné v rytířském sále).
  Zajímavé bylo vyprávění slečny Černé o novém majiteli Lemberka od roku 1838 Eduardu Clam-Gallasovi (generál, později polní maršálek, který úspěšně vedl války v severní Itálii, ale po neúspěchu ve válce 1866 byl málem popraven). Po jeho smrti se majitelem Lemberka stal jeho syn František. Jemu patřil zámek až do roku 1930. Z této doby nás zaujaly opravy, při nichž se při štukatérských pracích objevuje jméno Jana Dukáta z Jablonného v Podještědí.
  Po smrti Františka Clam-Gallase, který byl posledním mužským příslušníkem roku, se od 11. ledna 1932 stala majitelkou Lemberka jedna z jeho sedmi dcer, Gabriela, provdaná Auerspergová. Zámek ji patřil až do konfiskace roku 1945. Tady končilo zajímavé vyprávění slečny Renaty Černé, která je glosovala mnoha dokumenty, fotografiemi i plánky.
  Těšíme se na pokračování v červnu, kdy bude slečna Černá ve svém vyprávění pokračovat obdobím Lemberka z a1. republiky, za války a po ní, tedy o době, jíž jsme pamětníci.
                               Za Společnost Václav Flegl

11. dubna

  Téma přednášky pana Jaroslav Oplta: 60. výročí osvobození a poválečný život v našem městě bylo voleno tak, aby předcházelo oslavám 60. výročí konce II. světové války.
  32 účastníků přednášky včetně přítomné starostky paní Vlasty Dozorcové nebylo opět zklamáno náplní přednášky. Pan Oplt v úvodu jen připomenutím hrůzných čísel obětí této války doložil zrůdnost fašismu. Ten, jak poznali obyvatelé našeho města v nedávné době, ani po 60. letech nebyl zcela vymýcen. Starší generace, která hrůzy války prožila se nemůže smířit s tím, že se najdou mladí, kteří se snaží fašismus udržovat při životě.
  Věnoval se pak podrobnému popisování života koncem války na území Landratu Jablonné a v našem městě, kdy muže, povolané k vojenské službě nahradili zajatci a totálně nasazení jiných národností. Velkou pozornost věnoval odbojové skupině Waltro, i činnosti v ní slečny Marie Dukátové. Blížící se fronta měla vliv i na myšlení německého obyvatelstva, zvláště po průjezdech tzv. „národních hostí“ i pozorování záře i spadu popela a ohořelých papírů z bombardování Drážďan v noci ze 13. na 14. února 1945 působilo depresivně. Stavěly se na silnicích zátarasy, dokonce byly obsazeny i čsl. Obranné bunkry. Líčením postupu sovětských vojsk dospěl pan Oplt až k 9. květnu, kdy tato vojska osvobodila i naše město. Využil k tomu již dochovaných dokladů a vzpomínek pamětníků té doby.
  Samostatným rozsáhlým úsekem bylo pak líčení osidlování našeho města a okolí, jak jej v kronice města uchovali pan Václav Perla, první ředitel české školy, pan Emil Richter, starousedlík, zaměstnanec pošty a pak i dlouholetý předseda MNV, páni Ludvík Caithaml a Emil Vydra, první pracovníci Okresní správní komise, pan Stanislav Patočka, národní správce spořitelny, i již zmíněná slečna Dukátová, první předsedkyně správní komise města. Život českého Jablonného se rozvíjí, mění své jméno, vznikají společenské a tělovýchovné organizace. K dokreslení vzpomínek dříve jmenovaných využil pan Oplt i výstřižků z dobového tisku, zejména Stráže severu. K zajímavé situaci došlo, když pan Oplt citoval zprávu Stráže severu (I. Ročník, číslo 2 ze dne 29. května 1945) o „muži s protézou“ , který s hrstkou 11 mladých nadšenců nejen nasazoval svůj život v odvážném partyzánském hnutí během války, ale dokázal již od 10. května obsadit a zajistit chod všech obecních úřadů a pošt v celkem 22 obcích, včetně Jablonného. V článku se uvádí jen iniciály B.M. Přítomná paní Blanka Möstlová pomohla iniciály doplnit jménem pana Bohumila Myslila z Roztáně, svého blízkého příbuzného. Domněnka, že jméno „muže s protézou“ bude navždy utajeno, bylo rázem odhaleno. Takto se i jiné okolnosti z dějin náhodami k radosti všech, kteří se bádáním v historických materiálech zabývají, odhalují. V dalším líčení života v Jablonném v Podještědí panem Opltem se pak jméno pana Bohumila Myslila objevilo několikrát ve funkcích Okresní i městské správní komise, jako prvního předsedy Újezdní školní rady v roce 1946.
  Dvouhodinová přednáška přinesla přítomným mnoho zajímavostí z průkopnického života v našem městě. Byl proto pan Oplt odměněn nejen pozorností při jejím sledování, ale závěrem i zaslouženým uznáním.
                                           Za Společnost Václav Flegl

27. květen

    V pátek v předvečer zdislavských oslav uspořádala naše Společnost přednášku pana Mgr. Ladislava Smejkala, známého pracovníka Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě, na téma k probíhajícímu výročí. Přednášce byla přítomna i paní starostka Vlasta Dozorcová i pět členů komise pro letošní oslavy.
    Přednášku rozvinul pan Mgr. Smejkal do čtyř částí.
    V 1. části nazvané Zdislava jako historická osobnost vycházel z jediné autentické zprávy o paní Zdislavě z Dalimilovy kroniky, dále během staletí nahromaděných nepřímých zpráv, které dokreslují její profil, vedoucí k její nepamětné úctě. Rozvíjející se kult nedovolil, aby Zdislava vymizela z povědomí obyvatel. Ba naopak. Jak pan Smejkal dokazoval.
    Ve 2. části Zdislava mezi svatými ženami, že problémy doby se odrážejí jako protiklady v osobnosti nových svatých. Jejich kanonizaci řeší se i problémy doby. Také paní Zdislava byla svatořečena v době, kdy je třeba jejího příkladu péče o nemocné a potřebné i k posílení sounáležitosti rodiny. Svatá Zdislava se tak stává příkladem - patronkou rodin.
    V tomto směru pak pan Smejkal rozvíjel i ve 3. části, kterou nazval pastorační záměr. Popsal vývoj kanonizačního procesu od živelného jmenování svatými významné zemřelé (v prvních letech křesťanství umučené) po současný postup přes blahoslavení. Pozornost věnoval zejména světcům středověku, kdy si křesťané nedokázali život bez příkladu světců ani představit. Křestní jména byla dětem dávána ve snaze, aby daný patron byl mu pak v životě vzorem. Své patrony měly ve středověku i řemeslnické cechy. Středověk byl i dobou vzniku legend o svatých.
    Paní Zdislava byla po celou dobu rozvíjení jejího kultu dávána za příklad ve prospěch nemocných a chudých, v široké péči o vlastní děti. Vedla je k čestnému životu, aby se mohly uplatnit i v zeměpanských službách a být své zemi a panovníkovi oporou.
    Dodávám. Není potřeba v dnešní uspěchané době, aby rodiče v některých rodinách věnovali podobnou péči svým dětem? Rodina je stále základem státu. Odpadly by starosti o děti, které propadají kouření, drogám, zvyšují kriminalitu mládeže.
    Ve 4. části se pan Smejkal věnoval českým světcům a úvahám o světcích 21. století od dob Přemyslovců po kanonizaci paní Zdislavy. Zajímavá byla úvaha nad světci 21. století.
    Bylo to velmi zajímavé pojetí přednášky, které plně zaujalo posluchače
                                     Za Společnost Václav Flegl

4. června
  
     Na sobotu 4. června připravila Společnost za iniciativy a vedení předsedy pana Jaroslava Oplta výlet do Lužických hor. Pěti osobními auty přijelo 15 členů a příznivců do osady Myslivny v Horní Světlé, manželé Horynovi navíc na horských kolech, což zasluhuje uznání. Po výkladu pana Oplta o událostech a bojích o českou celnici v roce 1938 v Horní Světlé jsme došli k místu, kde stávala. Na jejím místě byl umístěn péčí Čs. obce legionářské z Mladé Boleslavi památník. Plánovaná cesta  k obnoveným mokřadům na Brazilce byla však přerušena silným lijavcem a bouřkou. Účastníkům však nijak nevadila. Přežili jsme ji v naprosté pohodě pod přístřeškem. Po dešti jsme došli k mokřadům na Brazilce. Výkladu o obnovení, realizaci občanským sdružením přátel Lužických hor za financování saským ministerstvem životního prostředí a již zmíněné naší organizace, který projekt realizovala, se opět zhostil pan Jaroslav Oplt. Pohodlná cesta do Dolní Světlé byla již v pohodě. Přátelské posezení v hospůdce bylo milým zakončením úspěšné akce. Dobrý přátelský kolektiv neztratil náladu ani za sebe nepříznivějšího počasí.
                                    
Za Společnost Václav Flegl

13. června

    Poslední předprázdninovou akcí byla v pondělí 13. června prohlídka objektů v blízkosti zámku Lemberk, sloužící v minulosti jako hospodářské zázemí zámku. Byli jsme mile překvapeni velkou účastí našich členů a nových příznivců. Celkem 29 se nás sešlo v nepříliš jistém počasí, které hrozilo děšťovými přeháňkami, aby vyslechlo nejprve stručnou historii výstavby hradu a zámku Lemberk kastelánkou st. zámku slečnou Renatou Černou.
    Poté jsme se vydali na procházku. První stavbou, která upoutala naší pozornost, byla mohutná budova špýcharu, za ní budova dřívějšího vězení. Slečna Černá nás seznámila nejprve vždy s historií budovy, i se stavebními plány a dobovými fotografiemi. Pokračovali jsme kolem řady hrázděných budov, dřívějších obydlí zámeckých úředníků. Na okraji řady však stojí budova odlišného stavebního slohu. Pochází totiž z roku 1796. Sloužila jako nová česká škola  do roku 1879. Cestou k Bredovskému letohrádku jsme minuli dřívější hostinec. Mnozí z účastníků si ještě pamatovali, když byl v provozu.
    V zahradě Bredovského letohrádku nás opět průvodkyně slečna Černá seznámila s historií zámečku ze 17. století, jeho rekonstrukcí i s plánky dřívější úpravy zahrady i sochařskou výzdobou. V sousedství zahrady se obnovuje budova staré lemberské školy.
    Lipovou alejí s krásnými výhledy na Lužické hory i do jablonské kotliny jsme došli k hřbitůvku s kaplí Nejsvětější Trojice, v níž byl pochován nke konci 14. století se svou rodinou pán na Lemberku Hašek z Lemberka. Posteskli jsme nad dílem vandalů, kteří rozbili v kostelíku náhrobní kameny, zničili vnitřní výzdobu, takže dnes musela být kaple zazděna. Ani hroby na hřbitůvku nezůstaly bez zájmu vandalů.
    Malebnou cestou kolem studánky sv. Zdislavy jsme došli až k bývalé vodárně a obdivovali se důmyslnému systému, který dodával vodu do zámku i zahrady Bredovského zámečku. Už jen kousek nás dělil od místa, kde i za naší paměti stával panský pivovar. Dílem nesmyslného ničení opuštěných staveb v padesátých letech minulého století i tato mohutná stavba zmizela z povrchu zemského. Zůstaly jen sklepy a stavební plány a dobové fotografie z dob jeho existence. Ty si zasluhou slečny Černé se zájmem účastníci prohlédli. Posledním zastavením byl bývalý poplužní dvůr. Dověděli jsme se jeho historii, seznámili s postupem jeho restituce i jeho zánikem.
    Zajímavá dvouhodinová procházka skončila upřímnými díky naší průvodkyni, slečně Renatě Černé, která svými znalostmi i připravenými doklady si zasloužila uznání všech.
    Předseda Společnosti pan Jaroslav Oplt oznámil přítomným prázdninovou přestávku v naší činnosti a popřál všem co nejpříjemnější dovolenou s krásnými dojmy, což tlumočím i našim čtenářům.
                     
Za Společnost Václav Flegl

12. září
    
  Společnost přátel historie města zahájila po prázdninách opět svou činnost. Byli jsme potěšeni, že zájem o nás neustále roste. Vždyť na prohlídku zámku Nový Falkenburk se v pondělí 12. října sešlo přes 30 stálých členů, ale celá řada dalších zájemců o historii města a jeho okolí.
     Před zámkem se nás velmi ochotně ujal ředitel dětského domova pan Mgr. Vlastimil Faltýnek. Zámek jsme si prohlédli před generální opravovu 3. července 2000. Tenkrát byla budova zcela prázdná, připravená na žádoucí opravy. Tentokrát již slouží dětem, jímž je v současné době domovem. Již při pohledu na vnejší vzhled budovy, pak při vstupu a zejména v zrcadlovém sále zámku jsme poznávali, jak se změnil. Zrcadlový sál nás přímo uchvátil. Tam nás pan ředitel Faltýnek podrobně seznámil s průběhem i nákladem oprav. Abychom nezasájhli do života dětí, anhlédli jsme jen na zrenovovanou štukovou a malířskou výzdobu stropů i moderním nábytkem vybavené prostředí, v němž děti žijí. Všude čistota, vzorný pořádek, usměvavé tváře dětí dokládaly, že tu žijí skutečně jako v pohádkovém zámku.
   Účastníci byli pak před zámkem seznámeni i s historií nejen v dobách dávno minulých, ale i po roce 1945 do současnosti.
                                                                                                               Za Společnost Václav Flegl
17. září
  
    V sobotu uspořádala naše Společnost další akci a to zájezd do Kravař na prohlídku Vísecké rychty, největšího roubeného stavení v Čechách (33 x 17 x 28 m - v poschodí další světnice a 5 komor, nad nimi trojpodlažní půda). Byli jsme velmi mile překvapeni, že v Kravařích na nás čekal etnograf Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě pan Bc. Jaroslav Slabý, který je pověřen i správou této jedinečné památky. Nebyl nám jen tradičním průvodcem bohatými sbírkami shromážděnými v rozsáhlé budově, ale přes dvě hodiny nás podrobně zasvěcoval nejen do historie obce, samotné rychty, ale všeobecně vývojem vesnice od středověku, stavební technikou vesnických staveb, s životem na vesnici, úpravou stavení, rozmístěním nábytku, věnoval se lidové kultuře apod. Bohaté sbírky nábytku z různých období, nádobí, hospodářské náčiní i řemeslnické nářadí, vystavené i v pěti komorách a v horních světnicích rychty, byly využity panem Slabým k názornému dokládání jeho přednášky. Každý účastník měl možnost si udělat dokonalý obrázek života na dřívější vesnici.
   Při cestě domů, plni dojmů z Kravař, jsme se zastavili na prohlídku zámku v Zákupech. Byla to pro nás vhodná kombinace a protiklad k zážitkům z Kravař: život středověké vrchnosti v přepychu a nádheře.
    Všichni, kteří se nemohli z různých důvodů zájezdu zúčastnit, mohou litovat. Byla to opět zdařilá akce Společnosti.
                                                                                   
                                                                                                             Za Společnost Václav Flegl
 
  
 
 
  29. září  2005 postihla naši Společnost velmi citelná ztráta a to náhlým odchodem našeho člena a kronikáře pana Václava Flegla, který stál u zrodu Společnosti. Jeho srdce, po léta namáhané vleklou chorobou, náhle dotlouklo. Člověk vzácný, velmi vážený, pracovitý, obětavý a vždy ochotný pomoci odešel, aniž se stačil rozloučit se vším, co měl tak rád.
 
10. říjen
    
    Členové Společnosti s hlubokým pohnutím přijali zprávu o náhlém skonu našeho přítele pana Václava Flegla, který až do posledních chvil svého života svědomitě a obětavě připravoval přednášky, staral se o obměnu zpráv v naší skříňce a pravidelně informoval o činnosti Společnosti na stránkách městského Zpravodaje. Jeho odkaz a památka budou pro nás závazkem pokračovat v činnosti, které položil před pěti lety základy.
   Vzpomínkou na zesnulého Václava Flegla byla za účasti 29 přítomných zahájena beseda na téma "Pošta dříve a dnes".
   V úvodní části besedy přednesl stručný přehled historie pošty v Jablonném v Podještědí, zpracovaný p. Václavem Fleglem, Jaroslav Oplt, předseda Společnosti. Poštovní služba v Jablonném má dlouholetou tradici. Jablonné bylo ve středověku významným místěstem na obchodní cestě z Prahy do saské Žitavy. Po této cestě putovali nejen středověcí obchodníci, ale používali ji i spěšní poslové s důležitými zprávami. Již v roce 1603 byl zaveden pravidelný "český posel" ze Žitavy do Prahy. V roce 1689 vydal saský kurfiřt patent o jízdní poště na trase Drážďany - Budyšín - Žitava - Jablonné - Praha.
   V roce 1737 byl v Jablonném jmenován první pošmistr Jan Christoph Koch a jako poštovní stanice byl určen lovecký zámeček Pachtů z Rájova. V roce 1758 byl privilegiem Marie Terezie jmenován dědičným pošmistrem František Feuersteisem, jehož potomci působili na poště až do poloviny 19. století. Za jejich působení navštívili zdejší poštu následník trůnu budoucí císař Josef II. (17. 9. 1779), císař Napoleon I. s doprovodem (19. 8. 1813). V roce 1792 se jablonský pošmistr stal "filiálním zemským pošmistrem v Jablonném a Liberci". V té době byla zřízena i jízdní pošta do Liberce. V roce 1850 byla založena Německo-rakouská poštovní společnost a dědičné právo pošmistrů Feuersteisenů bylo vykoupeno. V druhé polovině 19. století po čtyřicet let vykonával funkci pošmistra Franz Hanzel. Za jeho úřadování došlo k podstatným změnám v poštovní službě. Podél císařské silnice z Liberce do Podmokel bylo v roce 1861 postaveno telegrafní vedení a zdejší pošta získala telegraf.
   V roce 1883 byla zahájena poštovní kočárová spěšná jízda a v Jablonném muselo pro tuto službu být připraveno 12 schopných koní. Po zřízení železniční tratě Teplice - Liberec v roce 1900 byl postupně systém jízdní pošty omezen a zrušen. To se ale změnilo i sídlo pošty. V roce 1895 byla pošta přemístěna do budovy, ve které sídlí s malými úpravami dosud.
   Následně vystoupil se vzpomínkami na dobu svého působení pan Josef Zdvořák, který nastoupil na zdejší poštu v roce 1945 a pracoval zde bezmála padesát let. Hovořil o prvních měsících v roce 1945, kdy přicházeli na poštu čeští pracovníci. Zdejší poštovní úřad byl do roku 1949 zároveň úřadem okrskovým a kromě obcí bývalého okresu Jablonné v Podještědí spravoval ještě pošty v Osečné, Hamru a Stráži pod Ralskem. Hovořil i o poštovním autobusu, který zpočátku jezdil ještě na dřevoplyn a obstarával až do roku 1960 spojení s odlehlými obcemi. Telefon, který tehdy spravovala pošta, rozšířil počet účastněných stanic za 25 let po válce na trojnásobek a v Jablonném byla zřízena automatická ústředna. Hovořilo se i o podmínkách, za jakých museli zaměstnanci pošty pracovat. Postupně byla místa doručovatelů obsazena jen ženami, které za každého počasí obcházely jim svěřené úseky a doručovaly poštu i denní tisk.
   V další části besedy seznámila přítomné posluchače současná "paní pošmistrová" Marie Pflegerová s činností pošty dnes. Informovala o činnosti a rozsahu služeb Poštovní Spořitelny. Od roku 1996 má zdejší pošta novou počítačovou síť a systém její práce byl maximálně zmodernizován. Počet zaměstnanců se proti dřívější době snížil téměř o polovinu. Pošta obhospodařuje 2270 odevzdacích míst a dodává větší množství zásilek. Jen za 9 měsíců letošního roku doručili 25 tisíc doporučených dopisů, 8000 balíků, přes 10 tun tiskovin. Zajímavým zjištěním bylo, že s rozvojem mobilních telefonů a telefonní sítě a elektronické pošty téměř zaniklo zasílání telegramů a podstatně se snížilo zasílání vánočních a velikonočních přání.
   Celá beseda byla velmi srdečná a zajímavá a toto cestou děkujeme ještě jednou p. Zdvořákovi a p. Pflegerové za jejich účast a cenné přispění ke zdárnému průběhu večera.
                                                                               Za Společnost Jaroslav Oplt. 
 
 
14. listopad
   
 V pondělí 14. listopadu vyslechlo čtyřiadvacet příznivců historie města druhou část vyprávění kastelánky zámku Lemberk sl. Renaty Černé o majetkových poměrech na zámku v období od 1. světové války až po současnost. Její přednáška byla doplněna dobovými fotografiemi a kopiemi osobní korespondence z pozůstalosti poslední majitelky panství Gabriely Auerspergové.  Zajímavé byly údaje získané z kroniky obce Lemberka (Lvové) o vývoji panství po pozemkové reformě v roce 1920, o událostech v roce 1938 a následně v roce 1945. Slečna Černá obsáhle informovala i o poválečné konfiskaci majetku Auerspergů, činnosti zajišťovací komise a následném zestátnění zámku Lemberk. Řada podrobnějších informací byla uvedena v článku Gallasové a Clam-Gallasové na Lemberku v říjnovém a listopadovém Zpravodaji.
   Děkujeme sl. Renatě  Černé za náročnou přípravu a přednesení obou částí přednášky, které byly doplněny i hezkým výkladem při červnové vycházce po okolí Lemberka. V průběhu listopadové besedy bylo jednomyslným souhlasem přítomných členů schváleno doplnění a rozšíření rady Společnosti o 3 členy a to sl. Renatu Černou, p. Bc. Jaroslava Slabého a p. Jindřicha Růžičku.
                                                                                       Za Společnosti Jaroslav Oplt
   I v prosinci navzdory předvánočnímu shonu si našli příznivci historie a členové naší Společnosti čas k účasti na dvou zdařilých akcí.
   V sobotu 10. prosince se uskutečnil zájezd do Kryštofova Údolí. Část účastníků jela na místo vlakem, ostatní se dopravili za nezištné pomoci pánů Blechy, Čeledy, Korečka a Uhrinčka a paní Pflegerové osobními auty a tak se výletu mohlo zúčastnit celkem 31 lidí. Návštěvu Kryštofova Údolí předem projednal člen rady Společnosti p. Jaroslav Blecha. V úvodu jsme navštívili místní kostel sv. Kryštofa, který vznikl v letech 1683 - 84 pilnou prací tesařů z nedalekých Žibřidic. Kostel byl v nedávné době značným finančním nákladem vhodně opraven a je opravdu důstojným dokladem barokního umění z konce 17. století. S historií kostela nás seznámila místní občanka paní Švadlenková. Seznámili jsme se i s minulostí a současností této podještědské obce v údolí Rokytky. Po prohlídce kostela sjem navštívili výstavu betlémů umístěnou v budově bývalé školy a někteří zájemci navštívili i prodejní výstavku keramiky v keramické dílně paní Mlejnkové. Příjemnou tečkou za těmito kulturními zážitky byl i pohled na 16 m široký osvětlený Jírův betlém, který je instalován vždy v adventním čase uprostřed obce.
   Ještě jsme nestačili vstřebat všechny dojmy ze sobotního odpoledne a již jsme se opět setkali na předvánoční besedě. Šestadvacet účastníků přivítalo mezi sebou v pondělí 12. prosince paní starostku Vlastu Dozorcovou. Úvodní část besedy provedl pan Bc. Jaroslav slabý. Hovořil o historii Vánoc, o vánočních zvycích a svoje povídání doplnil i zadáním testů, ve kterých jsme si dokázali, co všechno o Vánocích nevíme.
   Po této besedě následoval předvánoční přípitek a velmi dobrý kus dortu, který pro nás připravila paní Dania Nosková. Za to jí touto cestou ještě jednou děkujeme. Každý z 26 přítomných přinesl drobné dárky, které byly formou tomboly naděleny přítomným, přičemž bylo i dosti legrace. Jako v minulém roce se nadělování ujali pánové Blecha a Oplt.
    Obvyklý dvouhodinový limit naší besedy se trochu prodloužil a jen zvolna a neradi jsme se s přáním šťastně prožitých Vánoc a úspěšného nového roku 2006 rouzcházeli. Za to, že se nám dobře sedělo v příjemně vytopené a upravené místnosti děkujeme ochotným a obětavým manželům Jarkovským.
                                 Za Společnost Jaroslav Oplt 
 
 
 
 
 
 
                         Touto předvánoční besedou se skončil další rok naší činnosti.
TOPlist