Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 20.09.2017 19:49:10 

Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí

Akce roku 2006

Akce roku 2006 

9. leden

    Lednová schůzka se netradičně uskutečnila v prostorách místního nádraží. Přes 30 účastníků se sešlo na nástupišti a navštívilo výstavní síň, kde se seznámilo se zajímavými exponáty souvisejícími s historií železniční dopravy v našem městě. Výstavou nás velmi ochotně a zasvěceně prováděla paní Květa Vlčková, výpravčí zdejší železniční stanice. Ta je současně i spolutvůrkyní celé vystavky, na kterou mohou být " naši" železničáři právem hrdi.
      Stálá výstavka byla aktuálně doplněna dokumentací o železniční trati Jablonné - Cvikov - Svor, jejíž úplné uzavření proběhlo právě před dvaceti lety roku 1986. Se zájmem jsme si prohlédli i exponáty z počátku otevření trati Teplice - Liberec, jejíž provoz byl zahájen v roce 1900.

      Po prohlídce výstavky, k jejímuž podrobnějšímu shlédnutí se jistě mnozí z nás v budoucnu jistě vrátí, jsme se přesunuli do prostoru nádražní restaurace, kde pokračovala beseda o zmíněné zrušené trati i o tratích v nedalekém okolí. Předpokládali jsme dobrou účast na této besedě, ale více než třicet posluchačů se nevešlo do předem připraveného prostoru a tak i přes rychlá opatření stejně někteří účastníci museli zasednout dále od přednášejícího pana Zdeňka Šindlauera a nemohli plně vyslechnout jeho poutavé vyprávění.

    Pan Zdeněk Šindlauer je autorem knih o železných drahách a Lužických horách a jeho poslední knihu Vlakopis lužický s jeho vlastními ilustracemi si mohli účastníci besedy prohlédnout i zakoupit na místě. Pozorně jsme poslouchali vyprávění o historii i osudu železniční tratě Jablonné - Cvikov - Svor, ale i o ostatních tratích v našem okolí. Zajímavostí je např. to, že první projekt c.k. dráhy z Prahy do Německa směrem na sever vznikl již v roce 1847, počítal s trasou kolem Jablonného směrem na Heřmanice a dále do Žitavy. K uskutečnění této stavby však nedošlo pro obtížnost překonání Lužických hor.

    V průběhu besedy paní Květa Vlčková podělila přítomné magazínem ČD Grand Expres a pan Petr Černý ukázal několik starých pohlednic, které se vztahovaly k problematice nádraží v Jablonném v Podještědí a jsou součástí jeho rozsáhlé sbírky.

    Návštěva výstavky na nádraží s následnou besedou s p. Šindlauerem byla užitečným splacením dluhu naší Společnosti vůči železničářům v Jablonném v Podještědí, o jejichž činnosti jsme za dobu svého působení dosud nehovořili.

    Chceme touto cestou ještě jednou poděkovat paní Květě Vlčkové a p. Zdeňku Šindlauerovi, kteří ochotně a velmi pečlivě připravili toto milé setkání, a panu Tomáši Štěpánovi za poskytnutí prostoru k uskutečnění besedy. Při svém rozloučení p. Šindlauer vyjádřil uspokojení nad velkou účastí i zájmem posluchačů a za to jim patří dík.

 13. únor


    Na své pravidelné schůzce v pondělí 13. února se sešlo 21 příznivců historie města, aby si obohatili své vědomosti o přednášku historika a muzejníka Mgr. Ladislava Smejkala z Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě. Pan Ladislav Smejkal nás téměř v dvouhodinové přednášce seznámil se životem a dílem Jana Dukáta - výtvarníka, restaurátora a významného občana našeho města, jehož 80. výročí úmrtí si letos připomínáme.
Jan_Dukát.doc (52 KB)

13. březen

    V pondělí 13. března jsme ve spolupráci se Sborem pro občanské záležitosti v našem městě uspořádali besedu o historii zdravotnictví v našem městě.
    V úvodu pohovořil o vývoji zdravotnictví v Jablonném pan Jaroslav Oplt. Naše město bylo pro svou polohu v podhůři Lužických hor vyhledávaným letoviskem již ve druhé polovině 19. století. Vznikly zde vyhlášené městské slatinné lázně, v nichž se léčily nemoci kloubů, dna, revmatismus i jiné choroby. Později byly lázně rozšířeny o lázně parní, vanové, uhličité a elektroozařování. Výhodným doplňkem léčebných kůr byly vycházky do krásného okolí města a v letním období rekreace v koupalištích dvou rybníků - Mlýnského a Markvartického, které poskytovaly možnosti koupání i plavbu na lodičkách.
    Ve vlastivědě, vydané Jednotou učitelů ve školním okrese Německé Jablonné v roce 1925 se uvádí, že v obvodu Jablonné působí 4 lékaři (z toho 2 v nemocnici). V té době žilo ve 20 obcích zdejšího soudního okresu 16 869 obyvatel (z toho 195 Čechů).
    Pro zajímavost a pro srovnání uvádím obce s počtem obyvatel v roce 1925:
       Janovice - 320, Polesí - 323, Česká Ves - 330, Kněžice - 335, Postřelná - 392, Hlemýždí - 465, Lemberk (Lvová) - 517, Horní Sedlo - 629, Petrovice - 654, Velký Valtinov - 698, Brniště - 691, Jitrava - 739, Zdislava - 754, Markvartice - 863, Žibřidice - 922, Rynoltice - 987, Dubnice - 107, Heřmanice - 1051, Křižany - 1395 a Jablonné - 3827.
    Okresní nemocnice v Jablonném byla otevřena 18. srpna 1889. Ošetřující personál tvořily řádové sestry Řádu sv. Kříže, které působily ve zdejší nemocnici až do roku 1954.
    Po roce 1945 došlo ve zdravotní službě v našem městě v souvislosti s výměnou obyvatelstva k postupným změnám, které se neobešly bez značných potíží. Chyběli lékaři, ošetřující personál, léky i vybavení. Mezi prvními českými lékaři v Jablonném byli MUDr. Eduard Samek a MUDr. Svatý.
    Dne 7. prosince 1945 sdělila Okresní správní komise v Jablonném (předsedou František Soukup) všem místním správním komisím v okrese, že Veřejná všeobecná okresní nemocnice v Jablonném pod vedením vedoucího lékaře MUDr. Eugena Samka má k dispozici oddělení chirurgické, gynekologické, interní, porodnické, infekční, pohlavní a kožní. K dispozici má dva operační sály, rentgen, diatermii a horské slunce.
    K 15. lednu 1946 vykazoval správce nemocnice p. Hofmann ve výčtu pracovníků 7 českých a 23 německých pracovních sil. . Úřední lékař MUDr. Kauders 12. června 1946 sděloval Zemskému národnímu výboru v Praze, že v okrese Jablonné není dosud žádný zubní lékař.
    Oba lékaři v Jablonném by nemohli stačit plnit všechny úkoly a tak jim až do svého odsunu pomáhali němečtí lékaři (Dr. Dörfel - ošetřovalet v nemocnici, Dr. Bittner - ordinace v Jablonném a Dr. Müller v Křižanech). Ještě 25. srpna 1948 sděloval ONV Jablonné v Podj. Krajskému výboru NF v Liberci požadavek přidělení dalších dvou paktických lékařů a dvou sekundářů do nemocnice a ústavu ve Cvikově.
    Přes všechny počáteční potíže se dařilo postupně činnost zdravotních zařízení ustálit. Nemocnice prošla několika stavebními úpravami (1947, největší 1959-62 - přístavba druhého patra a nová omítka). I v organizaci nemocnice došlo v průběhu šedesáti let ke změnám.
    V roce 1961 se narodilo ve zdejší nemocnici 175 dětí. Přesto byla ale k 1. 1. 1962 porodnice zrušena. Krátce na to v roce 1964 byla nemocnice přeměněna na Doléčovací ústav - Interna II a po deseti letech v roce 1974 změněna na Léčebnu dlouhodobě nemocných (LDN).
    Obdobný vývoj měla i činnost praktických lékařů v obvodech. První ordinace byly umístěny v domech, kde lékaři bydleli (MUDr. Samek v Komenského ulici, MUDr. Svatý v ulici Smetanově). Později se přestěhovaly ordinace praktických lékařů do budovy Nemocenské pojišťovny (na křižovatce ul. Švermovy a Zdislavy z Lemberka). V letech 1983-87 bylo v akci Z nákladem 10 milionů Kčs postaveno nové zdravotní středisko, které bylo slavnostně předáno veřejnosti 24. října 1987.
    Byli jsme rádi, že na besedu přijala pozvání i paní MUDr. Jarmila Málková a i ona byla potěšena setkáním se svými bývalými spolupracovnicemi. V průběhu družné besedy bylo vzpomenuto řady lékařů, kteří působili v uplynulých 60 letech v nemocnici (lékaři Samek, Resl, Hecht, Pírek, Boubík, Macháček, Zajíček, Hrubeš, Málková, Winter, Bočev, Dušková, Kokeš, Šťaňko a řada dalších).
    Rovněž na obvodě pracovala řada lékařů, na něž se vzpomínalo (lékaři Svatý, Balou, Hecht, Mikitin, Plichtová, Pešek, Pauček, Kotková, Vavřínová, Lukáš a další).
    Vzpomenuto bylo i na zubaře, lékárníky, pracovnice jeslí, správce a kancelářské síly, vrchní sestry a ošetřující sestry, porodní asistentky i řidiče sanitek, kuchařky a ostatní personál, bez kterého by činnost zdravotnických zařízení nebyla možná. Vzpomněli jsme i činnosti organizace ČSČK.
    Účastníci besedy přinesli řadu fotografií, paní Šandová našla i kroniku zaměstnanců správního úseku. V jednotlivých vystoupeních zaznělo ocenění práce terénních pracovníků, kteří v obtížných podmínkách navštěvovali pacienty v okolních obcích.
    Mezi 35 účastníky besedy byla téměř polovina bývalých pracovnic ve zdravotnictví a proto nad prohlíženými snímky bylo občas dost rušno.
    Ke zdárnému průběhu besedy přispěl i milý dárek bývalé vrchní sestry p. Dany Noskové, která přinesla k této příležitosti tři nádherné dorty, které byly vítaným zpestřením a doplňkem k podávané kávě. Za toto milé překvapení srdečně děkujeme.
    Poděkování patří i paní starostce města Vlastě Dozorcové za veškerou pomoc při přípravě této besed a členkám Společnosti za přípravu a podávání občerstvení.
    Všem přítomným děkuji za aktivní a hojnou účast a vyjadřuji přesvědčení, že se jim mezi námi líbilo, a zvu je k další návštěvě.
                                                                                                                   Za Společnost Jaroslav Oplt

10. duben

    Společnost přátel historie města se tentokráte sešla na tzv. Modré pondělí nikoliv v zasedací síni MěÚ, ale v prostorách loveckého zámečku Pachtů z Rájova.
    Rada Společnosti se sešla již v 16:30, aby domluvila náplně dalších schůzek. Témat na besedy je mnoho a padla i řada námětů k nejrůznějším výletům. Na 17 hodinu se začqali scházet i ostatní. Každý z účastníků byl nějak s těmito prostory spojen a tak se krátce i vzpomínalo na mateřskou školku, pionýrský dům, taneční,.....
    Schůzku zahájil předseda Společnosti Jaroslav Oplt. Přivítal všech 20 přítomných a poděkoval paní starostce za umožnění konat tuto besedu právě v těchto historických prostorách.
    Tématem dubnové schůzky byly Velikonoce a velikonoční zvyky a slova se tedy ujal Jaroslav Slabý - etnograf VMG v České Lípě. Přítomné nejprve seznámil s významem těchto svátků z křesťanského i lidového hlediska a také i s tím, kdy se slaví a jak se tento pohyblivý svátek určuje. Následně se věnoval jednotlivým dnům velikonočních svátků. Jelikož jsou Velikonoce největší svátky v průběhu celého zvykoslovného roku, dalo by se o nich povídat hodně dlouho. Během necelé hodiny a půl shrnul Jaroslav Slabý vše podstatné z těchto svátků. Kromě vlastní besedy byl pro účastníky připraven i velikonoční test, který měl prověřit znalosti velikonočních svátků.
    Na úplný závěr připomenul pan Oplt další akce Společnosti.
                               Za Společnost Jaroslav Slabý

20. dubna

    V sobotu 20. dubna vykonali členové i příznivci Společnosti přátel historie města společnou návštěvu Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě. Naším cílem byla výstava "Světové starožitnosti Jana Dukáta"  Tomuto výletu předcházela únorová přednáška Mgr. Ladislava Smejkala o zdejším rodákovi.
  Kromě této výstavy jsme si prohlédli i ostatní expozice muzea. Všechny zaujala nově zřízená světnička Vladimíra Menšíka. Zájezdu do České Lípy se zúčastnilo 19 zájemců a jsem přesvědčen, že se mnozí do muzea znovu vrátí a doplní si své znalosti.

1. květen

    V rámci zahájení poutní sezóny, která je spojená s tradičním žehnáním pramene Zdislaviny studánky vyl v odpoledních hodinách otevřen nově opravený lesní hřbitůvek pod zámkem Lemberk. Nově zřízené oplocení kříže, připomínajícího oběti prusko-rakouské bitvy u Hochkirchu v roce 1758, provedli zaměstnanci zámku Lemberk. Vhodně upravili i okolí kříže a přístupovou pěšinu. člen rady naší Společnosti Bc. Jaroslav Slabý v úvodu této malé slavnosti vzpomenul výše zmíněnou bitvu. Následně starostka města paní Vlasta Dozorcová spolu s kastelánkou zámku slečnou Renatou Černou položily na toto památné místo květiny. Pracovníkům  zámku patří za tento příspěvek k zvelebení okolí zámku vřelý dík. Zvláště bych chtěl poděkovat panu Janu Hájkovi za vzorně provedené dílo. Kéž by jím zhotovený plůtek vydržel na místě velmi dlouho. Jsem potěšen, že se Společnost přátel historie města mohla, byť nepatrným dílem, na této akci podílet.
                      Za Společnost Jaroslav Oplt

15. květen
    V pondělí 15. května se konala naše pravidelná schůzka. Na tento den jsme uspořádali vycházku do Petrovic a Kněžic, spojenou s výkladem o historii těchto obcí. Na zastávce autobusu v Petrovicích se sešlo celkem 24 účastníků. Před kostelem si vyslechli úvodní slovo o historii obce Petrovice, které přednesl Jaroslav Oplt a doplnili svými znalostmi přátelé z Petrovic p. Wágner, p. Jágrová, p. Psigoda a člen rady Společnosti p. Slabý. Přínosem byl i četný obrazový materiál, který přinesli ukázat p. Černý a Jar. Slabý. Dozvěděli jsme se například o tzv. cholerovém hřbitově umístěném za obcí v roce 1850, prohlédli jsme si interiér kostela Nejsvětější Trojice i petrovický hřbitov. Vycházka se všem velmi líbila. Cestou do Jablonného jsme se seznámili s historií obce Kněžice a příjemně unaveni jsme po 20. hodině dorazili domů.
                   Za Společnost Jaroslav Oplt.

17. červen
    V tomto horkém odpoledni se sešlo  "sedm statečných" žen a dva muži odhodlaní vykonat delší vycházku k janovickým poustevnám. S patřičnou chutí jsme přes Markvartice a kolem Bredovského zámečku dorazili k lesnímu hřbitůvku pod Lemberkem, kde jsme si připomněli bitvu u Hochkirchu, ke které došlo 14. října 1758. Ranění z této bitvy byli převáženi do lazaretů, jež byly zřízeny i na Lemberku, Novém Falkenburku a ve Velkém Valtinově. V důsledku nedostatku léků a špatného zásobování v těchto lazaretech řada mužů zemřela. Na Lemberku zemřelo na 1000 mužů, kteří byli pochování v lesním prostředí pod zámkem. Toto místo dodnes připomíná vysoký dřevěný kříž, který byl dne 1. května letošního roku, po opravách, nově otevřen.
    Naše cesta pokračovala lesem až na silničku z Lemberka do Janovic. Při této silnici uprostřed čtyř staletých lip stojí kaplička, kterou nechala postavit Benedikta hraběnka z Bredau jako díkuvzdání Bohu za pomoc při porážce vzbouřených sedláků v roce 1680. Kaplička je udržovaná, zdobená obrázky a čerstvými květinami. Chtěli bychom poděkovat neznámému pečovateli o starost a údržbu této kapličky.
    Pokračovali jsme dál v cestě, tepla stále přibývalo, sil pomalu ubývalo a tak jsme se rozhodli pro změnu plánu. Na nejbližší křižovatce jsme se vydali k osadě Kunová (Kunewald) a odtud do Lvové. Po krátkém občerstvení v restauraci Pod zámkem jsme po čtyř a půlhodinovém putování došli cestou kolem Zdislaviny studánky do Jablonného.
                Za Společnost Jaroslav Oplt.
   
11. září

    Po prázdninové přestávce se opět na své pravidelné schůzce sešlo na 30 příznivců historie města. Na programu byl malý výlet vlakem do Velkého Valtinova, spojený s přednáškou Renaty Černé o historii obce a jejich pamětihodnostech a následnou procházkou zpět do Jablonného. Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí tímto děkuje panu Josefu Lukavcovi, starostovi obce Velký Valtinov, za vřelé přijetí a umožnění prohlídky kostela sv. Jana Nepomuckého.

Velký Valtinov historii obce zpracovala Renata Černá a Jindřich Růžička.
          
Velký_Valtinov.doc (34 KB)

      Fotografie z výletu si můžete prohlédnout ZDE

17. září
    V neděli 17. září se několik členů Společnosti účastnilo společně s několika členy Rady města, SDH Jablonné a mažoretkami ze Základní školy oslav 750. výročí od první písemné zmínky o Ojbinu. Naše členky nechtěli s přípravami na tyto oslavy zůstat pozadu. Pod vedením paní Růženy Havlíkové napekly na 450 koláčků, které pak v historickém průvodu, jehož jsme tvořili nedílnou součást, rozdávali přihlížejícím. Ochutnali je také všichni zúčastnění hosté na tribuně v čele s předsedou Saské vlády a starostů z ČR i Polska. Všem moc chutnali.
    Fotografie z oslav si můžete prohlédnout  ZDE a ZDE


9. říjen

Společnost přátel historie města
se tentokráte sešla na své pravidelné schůzce v loveckém zámečku Pachtů z Rájova. V těchto prostorách jsme se letos sešli již podruhé. Jsme rádi a děkujeme vedení města za podporu naši činnosti a umožnění konat naše schůzky buď v zasedací místnosti či v těchto prostorách. Ještě před vlastním zahájením naší schůzky si přítomní prohlédli výstavu hub v ekologické poradně ORSEJ. Na úvod pan Jaroslav Oplt přivítal všechny přítomné a shrnul náš minulý výlet do Velkého Valtinova. Poděkoval Renatě Černé a Jindřichovi Růžičkovi, kteří si o Valtinově připravili povídání a obrazové materiály. Velký dík pak patřil ženám, které se aktivně zapojily do oslav 750. výročí partnerského Ojbina. 7 žen napeklo na 450 koláčků, které se pak rozdávaly v průvodu městem. Nezbyl ani jeden. Tohoto průvodu se účastnila také řada členů Společnosti.
Tématem říjnové schůzky bylo připomenout první dva listopadové dny: Svátek Všech svatých a Památku všech zemřelých. Přednášky se ujal Jaroslav Slabý.

Přednáška o Dušičkách (37 KB) 


Kromě připomenutí těchto svátků byl udělán ještě malý exkurz do dějin pohřbívání a historie hřbitovů. Na závěr pan Oplt upozornil na vlastní zážitek slavení těchto svátků v Mexiku. Nezůstalo jen u pana Oplta. Se svými vzpomínkami se přidali i další.


22. říjen


Přednáška na téma Dušičky nebyla jedinou akcí Společnosti v měsíci říjnu. Pan Slabý domluvil prohlídku Božího hrobu v Mimoni. Společnost se do Mimoně vypravila v neděli 22. října. Zčásti se jelo vlakem a zčásti auty. Sraz byl přímo u Božího hrobu, kde nás již očekával náš průvodce pan Jiří Š ťastný.    


   
Pan Šťastný uvedl 16 členů Společnosti do ambitu a zde nás velmi podrobně seznámil s historií této ojedinělé památky. Za jejím vznikem stojí tehdejší majitel Mimoně svobodný pán Johann Putz z Adlersthurmu, který se roku 1625 vypravil do Jeruzaléma. Zde navštívil místa posvátná pro všechny křesťany včetně Kristova hrobu. Ten jej zaujal a tak si načrtl plánek a zapsal jeho rozměry. Při zpáteční cestě se zastavil v Římě a při kontrole plánů zjistil, že mu v nákresech chybí rozměry vchodu a rozměry kamene, který hrob zakrývá. Neváhá a vydává se opět do Jeruzaléma, aby rozměry doplnil. Na zpáteční cestě z Jeruzaléma pan Putz vážně onemocněl a půl roku strávil v některém z římských klášterů. Zde slíbil Bohu, že postaví Kristův hrob na svém panství, pokud se na něj vrátí. Po uzdravení se vrací zpět do Mimoně. Splnění slibu, který dal Bohu, však bránila 30. letá válka. Johannu Putzovi však síly postupně ubývají a již není schopen zamýšlené dílo realizovat. Ve své závěti odkázal panství a veškeré své jmění svému synovi Janu Františku Edmundovi za podmínky vystavění kaple Božího hrobu. Krátce nato roku 1660 zemřel.
Jan František Edmund přání svého otce splnil. Pro stavbu vybral území zvané „ Na Písku“ vedle zřícenin kostela sv. Kříže. Na realizaci byl povolán italský stavitel Santio Bossi. Ten však onemocněl a stavbu tak dokončil císařský stavitel Giullio Broggio. Stavba byla zahájena roku 1665 a dokončena byla roku 1667. Třetí neděli po Velikonocích roku 1668 provedl místní farář Wenzel Franz Mönnich slavnostní vysvěcení.
Na Velký pátek bývalo zvykem stavět v kostelech Kristův hrob. Zvyk trval až do roku 1780, kdy toto císař Josef II. v kostelech zakázal. Mimonští vyhověli císařskému nařízení a zvyk stavět Kristův hrob přenesli do kaple Božího hrobu. Tím byl položen základ pozdějším monumentálním slavnostem Vzkříšení na Bílou sobotu i pašijovým hrám. V areálu Božího hrobu se stavěli pašijové výjevy. Nejprve dřevěné statické a později i mechanické. Na Bílou sobotu byla ve večerních hodinách před Svatým hrobem sloužena bohoslužba na oslavu Vzkříšení. Byla doprovázena ohňostrojem, petardami a vyzváněním zvonů. Od Božího hrobu pak šlo procesí až ke kostelu sv. Petra a Pavla. Všechna okna po trase byla ozářena svícemi Konec všemu učinila 2. světová válka a následně i komunistický režim. Boží hrob byl nechán na pospas počasí i vandalům. Oslavy Vzkříšení byly přísně zakázány. Obrat přináší až rok 1989, kdy P. Václav Horniak z vlastní iniciativy zahájil rekonstrukci tohoto hrobu. 27. září 1992 byl Svatý hrob vysvěcen litoměřickým biskupem Josefem Kouklem.
  

Fotogalerie z výletu ZDE

Po prohlídce ambitů a Svatého hrobu jsme vyšli ven. Zde nás pan Šťastný upozornil na budovu sousedního špitálu. Ten byl postaven roku 1627 Janem Ignácem Dominikem Putzem. Násldně nás pak provedl po bývalém hřbitově, který se v areálu Božího hrobu nacházel. Do dnešních dnů zde zůstala pouze hrobka posledních majitelů Mimoně – hrabat Hartigů. V loňském roce obnovil Klub vojenské historie hrob rakouských a pruských vojáků padlých v prusko-rakouské válce roku 1866. Jde o jediný hrob, kde jsou na jednom místě pohřbeni vojáci znepřátelených armád. Po prohlídce této pamětihodnosti jsme panu Šťastnému poděkovali za jeho poutavý a podrobný výklad. Pan Oplt předal panu Šťastnému publikaci o Jablonném a ještě malou pozornost.

S historií této památky se můžete seznámit také i ZDE  

    Při cestě na nádraží nás ještě náš průvodce seznamoval s dalšími zajímavými místy. Dověděli jsme se např. že nádraží v Jablonném bylo původně plánováno pro Mimoň, ale i řadu další věcí. Bylo tedy dohodnuto, že na jaře si výlet do Mimoně ještě zopakujeme projdeme si zbylá zajímavá místa jako např. kostel sv. Petra a Pavla či popravčí vrch.

13. listopadu

  Pravidelná beseda se konala v pondělí 13. listopadu v prostorách ZŠ praktické a speciální. Netradiční a zajímavé téma „ civilní letectví“ přilákalo 24 lidí.
Besedy se ujal bývalý dopravní pilot Karel Uhrinčko.
Ten nás v úvodu ve stručnosti seznámil s dějinami letectví. Touha odpoutat se od země provází člověka již od počátků což dokládá pověst o bájném Ikarovi. Věhlasný Leonardo da Vinci se rovněž zabýval konstrukcí létajících strojů. Podle jeho nákresů bylo ve 20. století sestaveno létající křídlo, které skutečně fungovalo. Přes pokusy bratří Montgolfiérů s horkovzdušnými balóny a hraběte Zeppelina s říditelnou vzducholodí jsme se dostali až na počátek 20. století. Psal se rok 1903 když američtí bratří Wrightové podnikají úspěšné několikavteřinové kontrolovatelné a říditelné lety. O dva roky později se ve vzduchu udrželi již půl hodiny. Vývoj letadel šel rychle kupředu. Francouzský konstruktér a letec Louis Blériot přeletěl roku 1909 poprvé kanál La Mance. První dálkový let v českých zemích mezi Pardubicemi a Prahou uskutečnil roku 1911 inženýr Jan Kašpar. Z dalších českých konstruktérů byl zmíněn např. Evžen Čihák, Jan Čermák či František Šimůnek. Vývoj letadel uspíšila 1. světová válka. Zpočátku plnila letadla pouze průzkumné lety. Piloti se považovali za „ rytíře vzduchu“ a s nepřítelem se při setkání zdvořile zdravili. Záhy však po sobě začali střílet brokovnicemi a posléze i kulomety. Po skončení 1. sv. války bylo najednou spousta pilotů i letadel. Letadla se začala používat k přepravě pošty i osob. Tak byl položen základ pravidelných dopravních linek.
Po této exkurzi do historie letectví přešel pan Uhrinčko k tomu co vše předchází tomu než může člověk usednout do kabiny letadla a vzlétnout s pasažéry do vzduchu. Seznámil nás s prvními krůčky v Aeroklubech a následnými lékařskými prohlídkami. Dověděli jsme se také jak probíhají a z čeho se skládají pilotní zkoušky a co vše musí budoucí pilot znát a umět. Výklad doplnil řadou fotografií i svými pilotními průkazy.
V další části nás pak pan Uhrinčko seznámil s přípravami pilota před vlastním letem. Počínaje zabalením kufru (i tento kufr si bylo možno prohlédnout), přes studium map, počasí, situaci na letištích, seznámení se s letadlem až po vlastní příjezd na letiště. Vše názorně dokládal na spoustě materiálů. Na letové mapě jsme si ukázali, že stejně jako auta mají silnice, tak i letadla létají podle předem stanovených tras. Ty jsou pro velký provoz na obloze v některých částech jednosměrné. Na jedné z těchto leteckých map jsme tečkou měli vyznačeno naše město. Nad ním vede řada letových drah. Proto tedy můžeme nad hlavami tak často vidět ony „ čáry“ za letadly.
Čas při tomto zajímavém vyprávění velmi rychle plynul. Shlédli jsme ještě amatérský videozáznam z letu a v půl osmé jsme se rozcházeli domů. Ještě předtím však byl pan Uhrinčko požádán, zda by ve svém vyprávění nepokračoval na naší lednové schůzce.
             Za Společnost Jaroslav Oplt

11. prosince

Uplynul rok 2006 a naše Společnost se sešla k vánočnímu posezení a zhodnocení činnosti za uplynulé období.
V útulném prostředí restaurace Venezia přivítal předseda přítomné, omluvil nepřítomnost paní starostky a tlumočil její srdečné pozdravy. Pozvání k našemu jednání přijal a zůčastnil se i pan Petr Sadílek, místostarosta našeho města.

V závěru roku byla naše činnost hodnocena jako úspěšná a všem členům Společnosti byl vyjádřen dík za aktivní a podnětný vztah ke všem akcím. Za rok jsme uspořádali 14 besed a výletů, kterých se zúčastnilo celkem 304 zájemců. Všechny akce byly něčím zajímavé a přínosné. Nejnavštěvovanější byla březnová beseda o zdravotnictví v Jablonném v Podještědí od roku 1945 po současnost s účastí 35 lidí. O velký zájem se jevily i další dvě besedy a to - lednová beseda s panem Z. Šindlauerem, která byla uspořádána za nezištné pomoci výpravčí zdejší stanice ČD p. Květy Vlčkové a zářijová návštěva Velkého Valtinova, kterou jsme mohli uskutečnit díky pochopení starosty obce p. Josefa Lukavce a kronikářky paní Eichlerové. O historii zdejšího kostela, zámku i celé obce vyprávěla zasvěceně slečna Bc. Renata Černá.
V únoru mezi nás přišel Mgr. Ladislav Smejkal, pracovník VMG Česká Lípa a podal rozsáhlý výklad o životě a díle Jana Dukáta (1846 - 1926), štukatéra a bývalého občana našeho města.
Následně jsme v dubnu uspořádali zájezd do VMG Česká Lípa, kde probíhala výstava věnovaná dílu Jana Dukáta. Člen Rady Společnosti a pracovník VMG Česká Lípa pan Bc. Jaroslav Slabý nám v březnu vyprávěl o Velikonocích a velikonoční době a v říjnu nám přiblížil tradice podzimních Dušiček. Zajistil také návštěvu Božího hrobu v Mimoni, kde nám byl průvodcem p. Jiří Šťastný, znalec a zanícený vypravěč o historii Mině.
Ve spolupráci se zaměstnanci st. zámku Lemberk jsme se podíleli, i když jen malým dílem, na obnovení oplocení kříže na malém hřbitůvku pod Lemberkem, kde jsou uložena těla vojáků z bitvy u Hochkirchu roku 1758.
V květnu se uskutečnila i vycházka do Petrovic, které se zúčastnilo 24 zájemců. Listopadová beseda o historii i současnosti letectví probíhala po důkladné přípravě p. Karla Uhrinčka a těšila se tak velkému zájmu, že její pokračování bude následovat v lednu 2007. V září byla skupina našich členů součástí padesátičlenné městské delegace na 750. výročí založení partnerského města Ojbina. Naše členky napekly koláčky a během velkolepého průvodu jimi obdarovávaly přihlížející a setkaly se přitom s nadšeným ohlasem. Účast několika členů naší městské rady, hasičů, mažoretek ze ZŠ i naší Společnosti byla důstojnou zdravicí Ojbinu k jeho významnému výročí.
Bohatá činnost naší Společnosti se mohla uskutečnit jen díky podpoře a pomoci vedení našeho města, především paní Vlasty Dozorcové, starostky města, za což ji touto cestou vřele děkujeme. Rád bych vyjádřil přesvědčení, že i noví zastupitelé budou mít pro naši činnost pochopení a najdeme u nich podporu. Chtěli bychom v nastávajícím období zaujmout co nejvíce příznivců naší činnosti a získat přízeň dalších zájemců.
Po tomto shrnutí naší činnosti bylo poděkována paní D. Noskové, která pro členy Společnosti již poněkolikáté připravila sladké pohoštění v podobě dortů.
 

Následovalo vlastní rozdávání dárků. Každý z členů Společnosti přinesl jeden i více dárků, které dostali své číslo a následně si pak každý z členů vytáhl 4 lístečky. Rozdávání dárků se ujal Jaroslav Oplt a Jaroslav Slabý. Po rozbalení pak byla volná zábava.
         
Další fotografie z besídky si můžete prohlédnout ZDE




TOPlist