Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 20.09.2017 19:49:10 

Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí

Akce roku 2011
 
 Zpráva o činnosti Společnosti v lednu

             V pondělí 10. ledna 2011 se poprvé v letošním roce v prostorách městské knihovny sešlo 28 členů a 6 nečlenů Společnosti, aby si poslechli přednášku pana Mgr. Ladislava Smejkala nazvanou „Velký obraz Českolipska“. Na programu mělo být povídání nad promítanými diapozitivy z Českolipska, včetně Jablonného, vytvořenými ve 30. letech panem učitelem Bohumilem Kinským.

            Avšak díky malé záměně v podobě chybně popsaného CD, na kterém jsou dnes staré diapozitivy digitalizovány, se nám naskytla příležitost zcela ojedinělá. Program přednášky byl operativně přizpůsoben jinému CD a s podtitulem „Česká Lípa na konci 19. století,“ nám byl promítán unikátní komplet 57 diapozitivů z 90. let 19. století s poutavým vyprávěním pana Smejkala. Naše Společnost se tak stala v pořadí druhou, po Klubu přátel muzea v České Lípě, která měla možnost seznámit se z dosud nezveřejněnými snímky, zachycující naše bývalé okresní město Českou Lípu. Digitalizaci těchto dvou kompletů diapozitivů o rozměrech 6x9 cm nejprve předcházelo šetrné ošetření a restaurování muzejním fotografem panem Vladimírem Štěpánským.

Přednáška pana Smejkala nebyla zaměřena na běžnou prezentaci dějin města. Naopak pomocí promítaných snímků chtěla přiblížit běžný život a nesnáze ve městě. Ukázat nejen reprezentativní snímky různých památek, ulic, okázalých spolkových slavností a stavební činnosti, ale také tmavá, špinavá zákoutí ulic a polorozpadlých domků, které záhy uvolnily místo nové výstavbě. Díky tomu se snímky staly dobrým dokumentačním materiálem, který nám dnes představuje urbanisticky pojaté město s úředními budovami, školami, železnicí, silnicemi, mosty, vodovodem, osvětlením apod. Účastníci přednášky tak mohli shlédnout několik dobových vedut města Česká Lípa, podobiznu starosty města a okresního hejtmana, lukostřelecké slavnosti, cyklistický závod, stavbu železnice, slavnost pořádanou k položení základního kamene k budově okresního soudu, povodně města a mnohé další.

Pro úplnost ještě dodejme, že fotografie vznikaly v letech 1893-1899 a patrně byly pořizovány členy spolku Nordböhmischer Excursions-Club. Spolkem, který se věnoval vlastivědné a historické činnosti na Českolipsku. Zároveň takto pořízené a vybrané atraktivní fotografie následně posloužily jako předlohy vydavatelům litografických či světlotiskových pohlednic České Lípy, oblíbeným to artiklem počátku 20. století.

Příští schůzka Společnosti se uskuteční v pondělí 14. února 2011 od 17.00 hodin v městské knihovně. Na programu bude původně plánovaná lednová přednáška „Velký obraz Českolipska“ pana Mgr. Ladislava Smejkala, kterému touto cestou vřele děkujeme. Zároveň děkujeme paní ředitelce Speciální a praktické školy Mgr. Haně Balážové za zapůjčení promítacího zařízení a panu učiteli Martinu Králíkovi za jeho obsluhu.

                                                                        Za radu Společnosti Renata Černá

Zpráva o činnosti Společnosti v únoru

Podobně jako v lednu byla i únorová schůzka Společnosti velice zajímavá. Celkem třicet jedna členů i nečlenů Společnosti se v pondělí 14. února v 17.00 hodin sešlo v prostorách městské knihovny, aby si společně při promítaných diapozitivech Bohumila Kinského vyslechlo přednášku pana Mgr. Ladislava Smejkala nazvanou „Velký obraz Českolipska.“ Přestože i historický název této unikátní sbírky zněl „Českolipsko – jeho poměry, lázně, turistika“ obsahovaly zachycené snímky i místa mimo okres Česká Lípa. Díky tomu jsme měli možnost shlédnout fotografie Ještědu, Lázní Kunratice, Osečné, Hamru, Hradčan, Jetřichovic, Děčína, Jablonného, Lemberka a mnohých dalších krásných míst Lužických Hor.

Tímto seriálem dvěstěsedmi diapozitivů o rozměrech 6x9 cm pořízených v letech 1924 -1932 chtěl učitel, zakladatel KČT v České Lípě a posléze i ředitel muzea Bohumil Kinský přiblížit pamětihodnosti kraje dětem z českých menšinových škol, ale také i jejich rodičům a probudit v nich zájem a lásku o místa ve kterých žijí a pracují. Nepochybně tak během 30. letech navštívil s plátnem, promítačkou a diapozitivy i zdejší menšinovou českou školu, nově postavenou v dnešní Komenského ulici.
Stejně jako v lednu tak i v únoru děkujeme panu Mgr. Ladislavu Smejkalovi za poutavou přednášku a panu učiteli Martinu Králíkovi za obsluhu promítacího zařízení.
 
                                                                                          Za Radu Společnosti Renata Černá
 
 
Zpráva o činnosti Společnosti v březnu
 

Březnová schůzka Společnosti se netradičně uskutečnila v pátek 11. března v klubu důchodců v Máchově ulici.  Celkem 19 zájemců si přišlo vyslechnout druhou část přednášky o heraldice Jaroslava Slabého, který kvůli práci je přes týden v Praze. Proto se termín schůzky přesunul mimořádně na pátek.

V úvodu přednášky přivítal přítomné předseda Společnosti pan Jaroslav Oplt.  Znovu informoval o připravovaném zájezdu do Lužice. Následně již předal slovo přednášejícímu.

 

Po listopadovém úvodu do heraldiky jsem se nyní zaměřil na konkrétní oblasti této pomocné vědy historické: rodovou, městskou a církevní heraldiku.

V první části jsem se věnoval heraldice rodové, která má nejdelší tradici sahající až ke křížovým výpravám. Tehdy si každý rytíř volil znamení na štítu sám. Později se udílení erbů stalo výsadou panovníka. Přítomné jsem seznámil jak člověk mohl erb získat i s tím jak se pomocí erbů rozlišovaly jednotlivé rodové větve a příbuzenské vztahy. Zaměřil jsem se i na tzv. polepšení erbu, ale i na to za jakých okolností mohl šlechtic o svůj erb přijít.

 

V druhé části jsem se zaměřil na heraldiku městskou, která je zajímavá především tím, že je dodnes užívaná a znaky jsou městům a obcím udělovány. O tom jak městské znaky vznikly se dodnes heraldikové přou, ale to na půvabu městských znaků nic neubírá. Již od samého počátku měst se každá městská rada snažila vyjádřit svou jsoucnost nějakým symbolem či znamením a odlišit se tak od ostatního města. Zaměřil jsem se na vývoj městských znaků, nejčastější náměty a způsoby polepšování.

 

Poslední část jsem věnoval heraldice církevní, která má rovněž velmi dlouhou tradici. Mnozí duchovní doprovázeli křižáky do Svaté země.  Způsoby získání znaku jsou mnohem omezenější než u šlechty a měst. Znak se mohl získat příslušností k církevní komunitě, nabytím hodnosti a volbou znaku nebo když znak udělil papež. Posluchače jsem seznámil i s dalšími částmi církevních znaků: klobouk se střapci, berla, kříž, mitra.

 

Svou přednášku jsem doplnil prezentací s doplňujícími obrázky rodových erbů, městských i církevních znaků. Čas rychle běžel a před sedmou hodinou jsme se všichni přeplněni informacemi rozcházeli domů.

 

                                                                                  Za Radu Společnosti Jaroslav Slabý

 

Zpráva o činnosti Společnosti v dubnu

Minulost a současnost Lužických Srbů

V pondělí 11. dubna se sešlo 27 hostů a členů Společnosti, aby vyslechli poutavé vyprávění pana PhDr. Františka Vydry, pracovníka městského muzea v Chrastavě, o minulosti i současnosti Lužických Srbů.

Pan Vydra se poprvé setkal s Lužickými Srby na gymnáziu v Liberci, kde studovali ve 2 třídách pro ně zřízených. V roce 1950 byla výuka lužickosrbských studentů ukončena, neboť bylo v NDR zřízeno v Budyšíně jejich gymnázium. Od té doby se pan Vydra o tento malý národ, jeho dějiny a jazyk zajímá, navštěvuje často Horní i Dolní Lužici a lužickosrbskou problematiku propaguje v našem tisku a o našem životě píše do Lužickosrbských periodik. Vydal dvě publikace s názvy „Lužice-má láska“ a „Česko-hornolužický a hornolužicko-český slovník“.

V úvodu vyprávění nás p. Dr. Vydra seznámil stručně s historií tohoto západoslovanského národa k němuž se v současné době hlásí asi 45 tisíc příslušníků. V minulosti vznikl z kmene slovanských Milčanů a svým působením zasahoval i do území severních Čech, kde nyní žijeme. Zatímco jiné kmeny polabských Slovanů časem vlivem šířící se germanizace zanikly, Lužičtí Srbové si zachovali svůj jazyk a své národní zvyky až do dnešních dnů. Dělí se na dvě velké části – Horní a Dolní Lužici, při čemž oblast Horní Lužice tvoří především místo v saských okresech Kamenz, Bautzen a Hoyerswerda.

Město Bautzen (Budyšín) je kulturním střediskem Horní Lužice. Je sídlem krajanského spolku Domowina, který v příštím roce oslaví sté výročí svého založení. Je zde i Německo-srbské divadlo, kde se uvádějí i hry lužickosrbské, v centru města je národopisné srbské muzeum. Lužičtí Srbové mají několik základních lužickosrbských škol, v Budyšíně srbské gymnázium a na univerzitě v Lipsku i katedru sorabistiky, kde se vzdělávají budoucí lužickosrbští učitelé a etnografičtí pracovníci. Střediskem srbské kultury a osvěty je v Budyšíně Srbský dům, ve kterém má sídlo Domowina, informační centrum, srbská knihovna, nakladatelství srbských knih i redakce některých časopisů, kterých je v současné době vydáváno cca7. Každý Lužický Srb hovoří dvěma jazyky – německy a lužickosrbsky i když v rodinách se srbština udržuje převážně na venkově.

Lužičtí Srbové jsou velmi pobožní a nejvíc se to projevuje právě o Velikonocích, které jsou nejvýznamnějším svátkem katolických křesťanů. O velikonoční neděli pořádají kromě jiných zvyků i tzv. velikonoční jízdy, při nichž jezdci na koních v černých oblecích projíždějí od obce k obci a zpívají náboženské písně o zmrtvýchvstání Krista a současně se modlí za dobrou úrodu. Na tuto slávu se sjíždějí turisté ze vzdálených míst a letos tam bylo i 25 účastníků z Jablonného a v příštím čísle Zpravodaje se podělíme se čtenáři o naše zážitky.

 

                                                                                                Za Společnost Jaroslav Oplt

Velikonoce v Lužici - neděle 24. dubna 2011 - Jutry w Serbach


            Společně s historickým spolkem v Chrastavě jsme uskutečnili velikonoční autobusový zájezd do Horní Lužice, kde probíhaly katolické velikonoční oslavy. Vesničkami projížděli jezdci na koních s korouhvemi a soškou Krista a cestou zpívali táhlé písně zmrtvýchvstání Ježíše. V devíti farnostech vyjelo na cestu asi 1 700 mužů v černých oděvech, v černém klobouku a vysokých botách. Během dne vykonala všechna procesí dvě cesty: dopoledne tam a odpoledne zpět domů.


            Z Jablonného jsme jeli přes Petrovice, Lűkendorf a Oybin do Žitavy. Dále jsme pokračovali přes Ochranov, kde byla v 18. století obnovena Jednota bratrská. Přes Lőbau jsme dorazili do Budyšína, krásného historického města na řece Sprévě. Navštívili jsme  tzv. Bohatou ulici s dominantní, ale mírně nakloněnou Bohatou věží, chrám sv. Petra, jehož chrámová loď je nízkou přepážkou rozdělena na dvě části: katolickou a evangelickou, hřbitov sv. Mikuláše, Matyášovu věž, hrad Ortenburg, bývalé sídlo místodržícího českého krále, a Karáskovu věž. Ta je pojmenována po českém vůdci loupežnické bandy Janu Karáskovi (1762 - 1809), o němž se dodnes v Lužici vyprávějí příběhy podobné pověstem o slovenském Jánošíkovi. Z Mírového mostu jsme si prohlédli panoráma celého Budyšína s mnoha středověkými věžemi. Setkali jsme se s první skupinou velikonočních jezdců a navštívili jsme Srbský dům, kde jsme se seznámili s výrobou velikonočních kraslic a mohli jsme si zakoupit různé suvenýry.


            Z Budyšína jsme pokračovali do okolních lužickosrbských vesniček, kudy projížděli jezdci na koních. První byla vesnička Wotrow (Ostro) s mohutnými valy staroslovanského hradiště. Na hřbitově u kostela je hrob katolického kněze J. Barta-Čišinského, který se narodil před 155 lety a stal se nejvýznamnějším lužickosrbským spisovatelem. Druhou vesničkou byla Pančicy-Kukow s nádherným klášterem Mariina Hwězda (Marienstern). V obci Róžant jsme navštívili poutní kostel panny Marie, k němuž se několikrát do roka konají procesí. Také jsme ochutnali léčivou vodu z místní studánky. V obci Ralbicy jsme bohužel nestihli procesí s největším počtem jezdců. Přesto nás všechny ohromil jedinečný hřbitov se stovkami stejných bílých křížů, který je kulturní památkou celostátního významu. Na zpáteční cestě u vesničky Smochčicy byl naší poslední zastávkou tzv. pomník tisíciletí, sousoší sv. Cyrila a Metoděje. Byl postaven v r. 2000 a je to nejseverněji umístěný pomník těchto věrozvěstů. 


            Domů jsme se vrátili v podvečerních hodinách příjemně unavení, ale velmi spokojení, plní dojmů a pěkných zážitků. Celým dnem nás provázel pan PhDr. František Vydra a pan Šimek, kteří měli program celodenního výletu dokonale připravený.


                                           Za Společnost Lenka Nováková

Zpráva o činnosti Společnosti v květnu

Na květnovou schůzku konanou 16. 5. 2011 přijal pozvání pan PhDr. Vladislav Jindra, dlouholetý kronikář města Nový Bor. Čtyřiadvacet účastníků pozorně vyslechlo jeho vyprávění o sklářství i jiných zajímavostech Novoborska.

Pan PhDr. Vladislav Jindra je rodákem z Kamnického Šenova, kde jeho tatínek působil jako český učitel a jeho dědeček byl sklářem. V r. 1938 musel s rodiči odejít do Čech a po r. 1945 se na Novoborsko opět vrátil. Po studiích se stal učitelem a působil na školách na Novoborsku a Cvikovsku, šest let i u nás v Jablonné v Podj.. Kromě učitelství vystudoval i obor archivnictví a od r. 1961 byl městským kronikářem v Novém Boru, kde byly jeho zásluhy o rozvoj města oceněny tak, že byl jmenován „čestným občanem města“. Věnuje se i publikační činnosti. Po diplomové práci o výrobě zrcadel ve Sloupu napsal knihu pověstí z kraje sklářů a uhlířů, jeho největším dílem jsou Dějiny Nového Boru, jejichž 2 díly byly již s podporou města vydány.

Ve svém vyprávění nezapomněl p. Jindra připomenout i záslužnou práci řady vynikajících vlastenců, kteří v minulosti působili na Novoborsku.

Sklářská výroba se do naší země dostala z Orientu až v době Křížových výprav. Zmínky o prvních sklářských hutích jsou jen kusé a neúplné, neboť v r. 1541 při požáru zemského archivu v Praze zmizely v plamenech i významné záznamy z té doby.

Podle archeologických nálezů vznikla první sklářská huť na poč. 15. století v Doubici u Vlčí Hory na Šluknovsku. Sklářské hutě vznikaly hlavně v místech, kde byl dostatek dřeva a ten rozsáhlé lužickohorské lesy poskytovaly. Prvnímu sklu, které bylo nedokonalé a obsahovalo různé nečistoty se říkalo sklo zelené židovské. Hutě zanikaly s vykácením dřeva v okolí a vznikaly opět v místech, kde bylo dřeva dostatečné množství.

Každá válka přinášela kromě válečných útrap i úbytek obyvatelstva. To se projevilo zejména po válkách husitských a válce třicetileté. V důsledku toho se do kraje přistěhovala řada nových obyvatel především ze sousedního Německa. V té době dochází i ke zlepšení sklářské výroby, používají se nové lepší přísady, potaš, čeření skla. Sklo nahrazuje dosavadní kovové nádoby a tak v 18. století poptávka po sklářských výrobcích stoupá a vývoz ze sklářských hutí jde nejen do Evropy ale i do zámoří. Výrobky se balily do sena, do beden a soudků a formanskými vozy se dopravovaly do hamburského přístavu. Cesta do přístavu trvala 6 týdnů a jedním z formanských dopravců byl i majitel zasílatelství v Markvarticích (Palmův Dvůr).

V 19. století dochází s úbytkem dřeva a objevem uhlí k dalšímu rozvoji sklářské výroby. V té době vznikají další sklářské hutě a vznikají světoznámé firmy se zvučnými jmény. To sebou přináší i potřebu dalších pracovních sil i z Čech a Slovenska. S příchodem nových lidí rostou ovšem i nacionalistické nálady, které vyvrcholily ve 30. letech 20. století.

Po r. 1945 byl sklářský průmysl zestátněn, po r. 1989 sklářský výroba postupně ustávala, v současné době pracuje v omezeném rozsahu.

 

                                                                       Za Společnost: Jaroslav Oplt

 

Zpráva o činnosti v měsíci červnu

V pondělí 13. června 2011 se sešlo v sále Společenského centra v Jablonném v Podj. celkem 24 členů i nečlenů Společnosti, aby si před začátkem prázdnin a dvou měsíční přestávkou vyslechli přednášku Mgr. Renaty Černé na téma: „Po stopách průmyslu a živností v Jablonném na počátku 20. století.“ Přednáška se skládala ze dvou částí, první část byla úvodní a zaměřena na obecný model postupného vypracování a zavedení větší rodinné firmy v podobě známého, ale zapomenutého příběhu o textilní rodině Ignaze Gürtlera. Druhá část přednášky byla spojena s malou vycházkou po městě, kde Renata Černá názorně ukazovala na některé vybrané domy, tovární objekty a budovy, které byly spojeny s některým zajímavým obchodem, živností či samotnou osobností.  

Naše cesta začínala u budovy Společenského centra, předtím kina a původně Tělocvičny Německé turnerské jednoty a hostince Turnhalle. Před Společenským centrem jsme se seznámili s dalším významným továrním podnikem mechanickou tkalcovnou W. Rautenstrauch založenou v roce 1867 (horní závod Preciosy), zahradnictvím Hermanna Jiru a speditérem Wenzelem Eckertem. Vycházka pokračovala hlavní ulicí Zdislavy z Lemberka směrem na náměstí. Cestou jsme si prohlédli městský špitál s kaplí sv. Wolfganga, místo kde stával v roce 1906 starobinec, kde měl svojí dílnu kamenický mistr Josef Kunze, od kterého pocházela většina žulových náhrobních pomníků na městském hřbitově. Připomněli jsme si historii staré pošty, domy a provozovnu Ignaze Gürtlera, knihtiskárnu Fridricha Wihla a výstavní dům „Haus Klaban.“ Zaujalo nás množství hostinců spojených s řeznickým obchodem, krámky s textilním zbožím a galanterií. Naše cesta pokračovala směrem ke kostelu k mechanické tkalcovně plátna, bavlny a bělírny D. Bitterlicha (později výkup) založené roku 1868. Po seznámení se s historií dnešní budovy pošty, dříve okresním hejtmanstvím a panským domem jsme se přesunuli k měšťanskému pivovaru, kde se do roku 1926 vařilo jablonské pivo. Na náměstí jsme si připomněli staré zájezdní hostince s řadou různých obchodů a služeb, včetně opravny a prodejny pian Wilhelma Pfohla. Naše cesta směřovala dle starého označení do Dolního Předměstí, kde v Lidické ulici stávala koželužna bývalého starosty města Vincenze Krause a mechanická tkalcovna a barvírna Josefa Siebera (později Nisa). Rozloučili jsme se téměř po dvou a půl hodinové přednášce ve Cvikovské ulici před bývalou tiskárnou a domem z roku 1873 továrníka Josefa Siebera, kde jsme ještě vzpomněli na nedalekou největší parní pilu v severních Čechách, firmu Josef Elstner a synové a Městské lázně v Okružní ulici.

 Po stopáchch průmyslu 1.pdf (167 KB) image

Zpráva o činnosti v měsíci září:

            Po dvouměsíční letní přestávce připravila rada Společnosti na první zářijovou sobotu (3. 9.) celodenní zájezd. Program zájezdu byl opravdu bohatý. V 7:30 se na autobusové zastávce v ulici Zdislavy z Lemberka sešlo celkem 36 členů i příznivců (2 nastupovali ještě v České Lípě). Pan Oplt seznámil přítomné s programem zájezdu a pan Slabý rozdal letáčky se stručnou historií navštívených míst.

            Naším prvním cílem byla Horní Police, kde jsme navštívili poutní chrám Navštívení Panny Marie. Po prohlídce chrámu a vyslechnutí výkladu jsme si prohlédli přilehlé ambity a výklad pana Martina Aschenbrennera o chrámu i Horní Polici. Po prohlídce jsme přes historický kamenný most přešli na druhý břeh Ploučnice, kde jsme navštívili zdejší zámek. S historií zámku nás seznámila paní Romana Demjanová a následně jsme si prohlédli její sbírku papírových modelů hradů a zámků. Všichni přítomní obdivovali mnohahodinovou pečlivou práci při slepování těchto modelů.

            Následoval přejezd do Rabštejna. Zde nás čekala prohlídka podzemní továrny z 2. sv. války. Venku jsme si vyslechli stručnou historii areálu a bezpečností pokyny. Poté jsme se rozdělili na dvě části a vstoupili do první části tzv. werku C. V první části jsme se seznámili s budováním těchto podzemních prostor a životními podmínkami vězňů, kteří tyto prostory během 8 měsíců vyhloubili. V dalších částech je instalovaná expozice o leteckých neštěstích v okolí České Kamenice, o zdejší přírodě a o působení naší armády v poválečných letech. Plni dojmů jsme vyšli ven a přesunuli se ke vchodu druhé části tzv. werku B, který jsme si rovněž prošli. Během tříhodinové prohlídky jsme se dověděli spoustu nový informací. Obdivovali jsme nadšení a nasazení lidí z občanského sdružení, které tyto prostory provozuje.

            Jelikož se prohlídka podzemí poněkud protáhla, vynechali jsme plánovanou zastávku v České Kamenici a přejeli rovnou do Kamenického Šenova, kde jsme si za odborného výkladu prohlédli zdejší sklářské muzeum. I zde jsme se dověděli mnoho nového a po zážitcích z Rabštejnského podzemí jsme s obdivem prohlíželi zručnost sklářských mistrů.

Naší poslední zastávkou byla přírodní památka Panská skála, lidově zvaná varhany, známá především z pohádky Pyšná princezna. Den byl zakončen v hospodě, kde jsme se po celém dni občerstvili a nasytili. Počasí nám přálo a všichni jsme si zájezd velmi užili.

 

            Druhou zářijovou schůzkou bylo naše pravidelné pondělní setkání (12. 9. 2011), kdy jsme se odpolední procházkou vypravili na státní zámek Lemberk. Na programu byla netradiční prohlídka zámku vedena kastelánkou a členkou Společnosti Renatou Černou. Na Lemberku se sešlo 67 členů a příznivců Společnosti včetně pozvaných hostů spřáteleného vlastivědného spolku z Lückendorfu.

Kastelánka Lemberka si pro nás opět připravila jednu z netradičních prohlídek zámku, abychom se dozvěděli něco nové a zajímavého. Prohlídka byla vedena na základě dochované informace v Řivnáčově průvodci po Království českém z roku 1882, kde se psalo: „…návštěvu třeba ohlásiti u hradního (v první bráně), jenž provádí rytířským sálem (pěkné malby na stropě), pijárnou (vykládaný strop), sálem bajek (na stropě 77 výjevů z esopských bajek na dřevě malovaných), zámeckou kaplí (starožitný veliký oltář, štukaturový strop s výjevy ze života blahoslavené Zdislavy), komnatou blahoslavené Zdislavy a konečně hlásnicí (špatné, větším dílem tmavé schody).“  Tím jsme si, stejně jako návštěvníci zámku v 19. století, mohly prohlédnout výše uvedené zámecké prostory včetně domku samotného hradního. A s pomocí dobových fotografií porovnat dřívější a současnou zámeckou expozici.   

Zároveň jsme se dozvěděli, že hradnímu se tehdy za prohlídku zámku platilo tzv. spropitné 30 krejcarů, což bylo asi nedávných 0,60 halířů. (Jen pro srovnání: stavební práce se v této době pohybovaly v řádu desítek zlatých – 100 krejcarů byla jedna zlatá.) Průvodce po Království českém dále doporučoval navštívit nedalekou zámeckou restauraci a ochutnat: „zdejší dobré pivo“  a  „ve zbývajícím čase pokračovat v návštěvě kaple a studně blahoslavené Zdislavy.“  Dobré pivo bychom jistě rádi ochutnali, ale bohužel zámecká restaurace již neslouží svému účelu, a protože se brzy setmělo, nezbýval nám už ani čas na návštěvu „ kaple a studně blahoslavené Zdislavy.“ Snad někdy příště, na některé vlastivědné vycházce naší Společnosti.

 

                                                  Za radu Společnosti Renata Černá a Jaroslav Slabý

 

 

 

Z historie navštívených míst celodenního zájezdu:

 

HORNÍ POLICE

První zmínka o obci je v listině papeže Řehoře X. z 15. 5. 1273, kde potvrzuje majetková práva na obec doksanskému klášteru premonstrátů. Během husitských válek byl doksanský klášter zničen husity a Horní Polici získali Berkové z Dubé a roku 1560 ji spojili se zákupským panstvím.  Roku 1632 přešla do majetku vévodů sasko-lauenburských. Za vévody Julia Františka došlo v Polici k bohaté stavební činnosti, protože se stala významným poutním místem. Gotický kostelík byl přestavěn na barokní chrám a panský dům nahrazen jednopatrovým zámkem. Po smrti Anny Marie Františky se zde vystřídalo množství majitelů. Součástí zákupského panství byla Horní Police až do počátku 20. století.

Dominantami obce je kostel Navštívení Panny Marie, zámek, mariánské sousoší a kamenný most.

 

Chrám Navštívení Panny Marie

            Na místě dnešního kostela stávala prý svatyně staroslovanského boha Svantovíta. První zmínka o kostele je z roku 1291. Za husitských válek byla roku 1426 Police dobyta a byl zničen i kostel. Roku 1523 byla na břehu Ploučnice nalezena dřevěná soška P. Marie, od které se traduje vznik poutního místa. Původní kostelík nestačil a tak byla roku 1688 zahájena stavba nového kostela podle stavitele Julia Broggia. Za vlády Anny Marie Františky byl nový kostel dostavěn, ale i ten se ukázal jako nedostatečný a tak bylo roku 1717 přistoupeno k dalšímu rozšíření. Fara byla 10.9.1723 povýšena na arciděkanství. Na žádost velkovévodkyně A. M. Františky udělil papež Klement XII. 6.7.1736 arciděkanu právo nosit při slavnostní mši biskupskou mitru a hůl.

 

Zámek

            Roku 1560 připadla Police k Zákupům a vzniká zde panský dvorec. Roku 1664 se uvádí kamenná tvrz, ale není známo, kde stála. Vévoda Julius František Sasko-Lauenburský nechal vystavět zámek. Návrhy vypracoval Guilio Broggio nebo jeho syn Octavio. Vévodova dcera Anna Marie Františka, velkovévodkyně toskánská nechala zámek zvýši o druhé patro. Vznikl tak ojedinělý zámek „katedrálního typu“, kdy zdi chodby byly vytaženy nad úroveň střechy, odkud pak proudilo světlo oválnými okénky.

            Zámek sloužil občasnému pobytu panstva a zejména jako správní budova pro úřednictvo, část zámku pak byla určena pro duchovní, kteří přicházeli vypomáhat o poutích. Koncem 18. stol sloužil zámek jako lazaret. V letech 1851-52 zde sídlil jezuitský seminář.

            Po roce 1918 byl zámek po neúspěšném pokusu jej prodat přidělen správě Státních lesů v Zákupech. V zámku se vystřídalo družstvo Výspa, záložna, mlékárna, česká škola, četnická stanice, vězení, sklad nábytku, škola i JZD, které v zámku zřídilo kravín. Roku 1991 byl zámek převeden do správy Pozemkového fondu a po řadě jednání byl 1. června 1997 převeden na obec.

 

RABŠTĚJN – JÁNSKÁ – Muzeum podzemní letecké továrny

            Název Rabštejn vznikl podle skalního útvaru ve tvaru havrana (německy Rabe). V 19. stol. byla skála použita na stavební materiál pro stavbu zdejších přádelen bavlny, které zde budoval F. Preidl od roku 1860.  Technologii zpracování bavlny přijížděli obdivovat odborníci z celé Evropy. Největšího rozmachu dosáhly přádelny roku 1910, kdy zde pracovalo na 1000 zaměstnanců. Po 1. sv. válce výroba upadala a koncem 30. let 20. stol. zanikla. Koncem roku 1942 byl komplex Preidlových textilních továren zkonfiskován Velkoněmeckou říší a předán firmě Weserflugzeugbau Bremen (WFG), která sem přestěhovala zbrojní výrobu součástí pro letadla Junkers a vrtulníků FA-223. Postupně zde bylo postaveno 11 montážních hal a pracovalo zde 6000 lidí z 18 národností světa. Pro tyto dělníky bylo zřízeno v okolí 34 pracovních táborů a 2 tábory zajatecké pro ruské a anglické piloty.

            Roku 1944 se v říši začali budovat podzemní továrny s cílem vyrobit „zázračnou zbraň“, která otočí průběh války. Koncem srpna 1944 provedl geologický ústav v Liberci průzkum skalního masivu v prostoru Rabštejna-Jánské, po jehož vyhodnocení se firma WFD rozhodla vybudovat zde podzemní továrnu kam přesune válečnou výrobu. Dostatek pracovních sil měl zajistit koncentrační tábor pro 700 zajatců (pobočka KT Flosenburg) jehož vězni byly určeni k ražbě podzemních štol pro plánovanou podzemní továrnu. Během 8 měsíců vězni vyrubali 17 500 m2 štol v délce 4,5 km. Plánováno bylo 80 000 m2

            Po válce převzala objekt ČSA a sloužil jako sklad ženijního materiálu a v 90. letech byl opuštěn. Po 60 letech vzniklo v Jánské občanské sdružení Rabštejn, které zpřístupnilo část podzemních štol, kde provozuje expozici dokumentující historii tajemného Rabštejna

 

Sklářské muzeum Kamenický Šenov

            Původní městské muzeum vzniklo roku 1923 založením muzejního spolku. Spolek shromažďoval výrobky a dokumenty k dějinám zdejšího sklářství. Výstavy se konaly nejprve v místní sklářské škole a později v budově bývalé radnice čp. 5 na náměstí.

            Roku 1949 byl dán souhlas ke zřízení odborného sklářského muzea. Jeho expozice byla instalována v budově bývalé rafinerie Conrath&Liebsch. Roku 1966 bylo muzeum přiřazeno jako pobočka k Muzeu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, od něhož se odloučilo roku 1991. Zřizovatelem se stalo opět město Kamenický Šenov. 

Muzeum od roku 1968 sídlí v klasicistní budově, která byla spojena vždy se sklem. Nejprve zde sídlil obchodník F. Vogl a později bratři Zahnovým. V letech 1918.1951 zde sídlila pobočka známé vídeňské firmy J.& L. Lobmeyr.

            Stálá expozice na téma „Odkud pocházíme? Kdo jsme? Kam jdeme?“ zahrnuje vývoj rytého a broušeného skla od 17. stol do současnosti. Část expozice je věnována místní sklářské škole, firmě J. & L. Lobmeyr a mezinárodním sympoziím rytého skla. Je zde i kolekce historizujících křišťálových ověskových lustrů a vrstvených svítidel. K mimořádným exponátům patří skleněná židle vyrobená firmou Eliase Palmeho pro palác maharadži v Hyderabudu v Indii.

 

Panská skála

      Národní přírodní památka je pozůstatkem nevelkého čedičového návrší. Její jméno vzniklo překladem německého „Herrnhausfelsen“ (Herrnhaus= panský dům) odvozeného od staršího lidového označení Gehörnhaus. Sloven Gehörn se ve zdejším kraji označovaly strmě čnějící sklaní útvary.

            Původně zde bylo asi 30m vysoké holé návrší s trojicí křížů na vrcholu. Koncem 18. stol. se zde lámaly čedičové sloupy. Při lámání byla odhalena vnitřní stavba tvořená štíhlými čedičovými sloupy.

            Pravidelně vyvinuté čtyř až šestiboké sloupce jsou až 15 m dlouhé a v průměru mají okolo 20-25 cm. Jelikož jsou uspořádány, jako píšťaly varhan říká se skále lidově Varhany. Tato jedinečná ukázka sloupcové odlučnosti čediče by však s postupující těžbou čediče zanikla. O záchranu se snažil např. prof. Josef Emanuel Hibsch nebo i českolipský Exkursion klub založený roku 1878. Těžba zde byla definitivně zastavena po dlouhých snahách roku 1948 a roku 1953 byla skála prohlášena přírodní rezervací. Dnes má Panská skála statut národní přírodní památky a je nejnavštěvovanějším geologickým útvarem v Čechách.

 

                                                                                                                         

                                                                                                                      Jaroslav Slabý

Zpráva o činnosti v měsíci říjnu

 

 

V pondělí 10. října 2011 se uskutečnilo v nové zasedací místnosti MěÚ v Jablonném v Podještědí pravidelné setkání členů Společnosti přátel historie města spojené s přednáškou Jaroslavy Šiftové na téma Světová náboženství - judaismus.

Schůzku zahájil předseda Společnosti Jaroslav Oplt a seznámil přítomné s probíhajícími a připravovanými akcemi, především s výstavou Nejkrásnější pohledy v okolí Lückendorfu, k jejíž zdárné realizaci přispěli mnozí členové kustodskými službami. Vernisáž výstavy proběhla v sobotu 15. října 2011 v loveckém zámečku Pachtů z Rájova.

Poté se již přítomní věnovali hlavnímu tématu setkání - světovým náboženstvím a judaismu. Po stručné charakteristice náboženství jako důležité součásti lidské kultury představila přednášející hlavní světová náboženství, jejich zastoupení na všech kontinentech i jejich základní rysy.

 

 

 

Výstava „Nejhezčí výhledy z okolí Lückendorfu“

          Naše Společnost spolu s německým Vlastivědným spolkem v Lückendorfu uspořádala pod záštitou města Jablonného v Podještědí společnou výstavu pod názvem „Nejhezčí výhledy z okolí Lückendorfu“.

         Výstava probíhala v loveckém zámečku Pachtů z Rájova ve dnech 15. až 23.října 2011 vždy od 10 do 16 hodin. Zájem o výstavu, která přispěla k prohloubení sousedské přeshraniční spolupráce s německými přáteli, byl nad očekávání značný. Během 9 dnů shlédlo vystavené exponáty 395 návštěvníků, z toho asi 240 žáků našich škol (ZŠ, ZŠP a MŠ Preciosa).

    Kromě našich občanů byli na výstavě i hosté z Lückendorfu, Prahy, Liberce, Mimoně, Brniště, Dubnice a Rynoltic.

      Samotná instalace výstavy, příprava stromků na výstavu, převoz a stěhování exponátů z Lückendorfu a zpět, zajištění denní služby a řada drobných dalších úkonů si vyžádaly značné úsilí a pochopení mnoha lidí.

         Dovolte mi, abych při hodnocení této akce poděkoval za pomoc a podporu vedení našeho města, které převzalo nad výstavou záštitu. Dík patří pracovníkům TSM pánům Součkovi, Kreisingerovi, Žitnému s Gáborovi s jeho pomocníky za rychlou pomoc při technickém zabezpečení. Výstavu provedl již zmíněný spolek v Lückendorfu, jehož členové v čele s panem Fuhrmannem a paní Richterovou věnovali při instalaci výstavy mnoho hodin.

         To vše by se neobešlo bez obětavé překladatelské spolupráce naší členky paní Markéty Formanové. Další činnosti při výstavě (denní služby, úklid) obstaralo celkem 21 členů naší společnosti, každý dle svých možností a bylo jimi odpracováno asi 120 hodin. I jim všem touto cestou děkuji za pomoc a pochopení.

Dobrá věc se podařila, o čemž svědčí i zápisy v knize návštěv:

* Děkujeme za dobrou spolupráci – přátelé od Heimatbund Lückendorf

* Ať se v podobném duchu další spolupráce

* Děkujeme za připomenutí minulosti a vysvětlení současnosti

* Krásná výstava pro potěchu oka i duše

* Skvělé – své sousedy je dobré a prospěšné znát

* Krásná výstava s úžasnými dekoracemi

* Úžasné – díky!

* Přejeme mnoho úspěchů v další spolupráci.

I členové naší Společnosti věří, že se naše spolupráce s Vlastivědným spolkem Lückendorf bude i nadále zdárně rozvíjet.

                                                                                     Za Společnost Jaroslav Oplt, předseda

 

Zpráva o činnosti v měsíci listopadu

 Listopadová schůzka Společnosti se uskutečnila mimořádně v pátek 18. listopadu v zasedací síni MěÚ. Celkem 19 zájemců si přišlo poslechnout přednášku PhDr. Ladislava Pytlouna „Stromy jako symboly“.

V úvodu představil Jaroslav Slabý přednášejícího a přivítal všechny přítomné. Omluvil pana Jaroslava Oplta a informoval o proběhlých a připravovaných akcích.

Následně již bylo předáno slovo přednášejícímu, který nás velmi poutavě seznámil s tématem stromů, které tvoří nejen nedílnost součást našeho životního prostředí, ale mají pro člověka mnohem širší rozměr a význam. V několika částech seznámil přítomné s řadou pohledů a chápání stromů jako symbolů. Všichni se zájmem poslouchali a na závěr přednášky ocenili přednášejícího potleskem. Děkujeme PhDr. Ladislavu Pytlounovi za jeho poutavé a zajímavé vyprávění i stručné shrnutí své přednášky.

                                                                                                                 Za Společnost Jaroslav Slabý

 

 

 

 

Zpráva o činnosti v měsíci prosinci

 

Výstava domácích betlémů

Ve dnech 1. – 8. prosince 2011 uspořádala naše Společnost pod patronací městského úřadu v loveckém zámečku Pachtů z Rájova výstavku domácích betlémů. Na organizaci výstavy se podílelo přes třicet ochotných nadšenců, kteří své betlémy zapůjčili, jiní pomáhali s instalací výstavy, další ochotně vykonávali službu ve výstavní síni, mnozí pomohli s likvidací výstavky. Bylo to velmi milé a povzbuzující.

Na výstavku jsme shromáždili 53 betlémů z různých materiálů, různých velikostí a různého stáří. A tak jsme mohli spatřit betlémy umělecké hodnoty vedle betlémů vyrobených neumělou dětskou rukou, z nichž bylo patrno nadšení.

Na výstavě byl dvacetidílný starý betlém z jednoho kostela v okolí, z překližky vyřezané polepené betlémy malířů Alše, Lady, Kvěchové-Fischerové, starší betlémy s dřevěnými figurkami, betlémy papírové, dřevěné, voskové, perníkové, keramické, malované na porcelánu nebo z vizovického těsta. Velmi byl obdivován betlém, který vyrobili žáci školní družiny naší ZŠ se svými vychovatelkami nebo betlém, vyrobený žáky 5. tř. ze ZŠ Stráž pod Ralskem.

V návštěvní knize se vedle podpisů objevilo přes osmdesát záznamů, ve kterých návštěvníci velmi kladně hodnotili celou výstavu. Za 8 dní se na výstavě vystřídalo 582 návštěvníků, z toho asi 260 dětí v doprovodu svých učitelů nebo rodičů a prarodičů. Snažili jsme se navodit výstavkou předvánoční atmosféru a podle ohlasu se domníváme, že se nám to podařilo.

Dovolte mi, abych v závěru zprávy o výstavce poděkoval všem, kteří nám pomohli uskutečnit tuto akci. Vědomě nikoho nejmenuji, protože těch, kteří přiložili ruku k dílu, bylo skutečně tolik, že bych určitě velmi nerad na někoho zapomněl.

Srdečné díky Vám všem, přátelé.

 

                                                                           Jaroslav Oplt

                                                                       předseda Společnosti

 

 

Předvánoční posezení se uskutečnilo v pondělí 12. prosince v restauraci Venezia. Po přivítání všech přítomných členů a hostů přednesl předseda společnosti pan Jaroslav Oplt zprávu o činnosti za uplynulý rok.

V uplynulém roce 2011 naše Společnost uspořádala 10 přednášek a besed a 2 celodenní výlety, tj. 12 akcí s průměrnou účastí 32 posluchačů (celkem 384 členů a hostů). Kromě toho jsme v závěru roku uskutečnili dvě výstavy (jednu ve spolupráci s Vlastivědným spolkem v Lückendorfu), kde jsme zaznamenali účast téměř tisíce návštěvníků. Výstavu Nejhezčí pohledy z okolí Lückendorfu zhlédlo 395 návštěvníků včetně 240 žáků našich škol. V prosinci proběhla osmidenní výstava betlémů, kterou zhlédlo 582 hostů, z nichž opět asi polovinu tvořili žáci našich škol.

A nyní k jednotlivým akcím, jak šly chronologicky za sebou. V lednu a v únoru jsme uskutečnili dvě besedy s promítáním starých diafilmů pod názvem Velký obraz Českolipska. S historickými snímky nás seznámil pracovník Vlastivědného muzea v České Lípě Mgr. Ladislav Smejkal. Obě besedy pozorně

sledovalo celkem 65 lidí. V březnu jsme vyslechli přednášku Bc. Jaroslava Slabého o heraldice, doplněnou četnými publikacemi a obrázky, promítnutými dataprojektorem. V dubnu jsme provedli dvě akce věnované historii a současnosti Lužických Srbů. 11. dubna přijel PhDr František Vydra z Chrastavy a velmi zasvěceně hovořil k tomuto tématu. Spolu s p. Šimkem připravili malou výstavku materiálů o Lužických Srbech. Beseda byla přípravou na velikonoční zájezd a zúčastnilo se jí 29 posluchačů. 24. dubna jsme zorganizovali zájezd na

velikonoční jízdy do Budyšína a okolí. Zájezd jsme pořádali společně se Společností přátel historie města Chrastavy a zúčastnilo se 43 lidí a dalších 12 zájemců s námi jelo soukromými auty. Průvodcem byl pan Vydra. V květnu jsme do našeho programu mimořádně zařadili přednášku PhDr. Vlastislava Jindry o historii sklářství na Novoborsku. Pětadvacet účastníků se zájmem vyslechlo jeho vyprávění, které doplnil ukázkami z literatury o Novém Boru. V červnu jsme se sešli v nově otevřeném Společenském centru, kde přednesla členka rady Společnosti Mgr. Renata Černá úvodní slovo na téma Po stopách průmyslu v Jablonném v Podještědí. Poté se 24 účastníků vydalo na procházku městem, aby se seznámili s objekty, ve kterých probíhala průmyslová výroba. Po prázdninách jsme zahájili činnost již 3. září autobusovým zájezdem do Horní Police – České Kamenice – Kamenického Šenova. Programem zájezdu byla prohlídka poutního kostela v Horní Polici spojená s návštěvou hornopolického zámku, kde jsme zhlédli výstavku papírových modelů hradů a zámků. Potom jsme navštívili podzemní továrnu na letecké součástky z II. sv. války v Rabštějně u České Kamenice a sklářské muzeum v Kamenickém Šenově. Zájezd, který se všem líbil, jsme zakončili krátkou zastávkou u Panské skály v Práchni a občerstvením v nedaleké restauraci. O týden později jsme se sešli k netradiční prohlídce zámku Lemberk, kde nás provázela kastelánka zámku Mgr. Renata Černá. Zhostila se svého úkolu výborně. Mezi 65 návštěvníky bylo i 12 německých přátel z Lückendorfu. Dojmy z návštěvy nově otevřeného rytířského sálu, bajkového sálu, výstupu na věž a při zapadajícím slunci nádherné pohledy do okolí byly pro všechny návštěvníky nezapomenutelné. S dobrým ohlasem se setkala říjnová přednáška o světových náboženstvích a judaismu provedená PaeDr. Jaroslavou Šiftovou. V listopadu se konala zajímavá přednáška PhDr. Ladislava Pytlouna O stromech jako symbolech. Obě přednášky vyslechlo se zájmem 45 lidí.

V průběhu roku jsme spolupracovali se Společností přátel historie města v Chrastavě a navázali jsme neformální spolupráci s Vlastivědným spolkem v Lückendorfu. Členové naší Společnosti provedli jednotlivé přednášky i v jiných organizacích. Rada Společnosti se sešla dle potřeby celkem pětkrát a zabývala se zejména otázkami programového zaměření a organizační přípravou jednotlivých akcí.

V současné době má Společnost 46 členů a je otevřena pro všechny zájemce a rádi mezi sebou přivítáme další členy.

Pří závěrečném hodnocení celoroční práce na prosincové předvánoční besedě (12. 12.) byl uplynulý rok hodnocen pozitivně. Rada Společnosti a všichni členové vyjadřují touto cestou upřímné poděkování představitelům našeho města za podporu a pomoc, kterých se nám v uplynulém roce dostávalo. Bylo nám umožněno používat prostory bývalého klubu důchodců a pro konání výstav i loveckého zámečku Pachtů z Rájova. Zastupitelstvo města poskytlo na činnost Společnosti v r. 2011 částku 3.000 Kč. Naše poděkování patří též řediteli ZŠ a ředitelkám ostatních škol v našem městě za spolupráci, pracovníkům TSM za pomoc při našich akcích. Poděkování si plně zaslouží i pracovnice IC paní Šárka Ryklová za pomoc při zabezpečování propagace naší činnosti v IC a ve Zpravodaji města. Děkujeme za snahu a ochotu pomoci všem členům i příznivcům naší Společnosti a přejeme jim mnoho úspěchů v další spolupráci.

 

                                               Rada Společnosti přátel historie města

Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...

TOPlist