Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí
Akce roku 2016 |
 |
|
Společnost přátel historie města v měsíci lednu 2016 Další rok naší činnosti jsme zahájili pravidelnou schůzkou v pondělí 11. ledna. Naše pozvání přijal náš čestný člen, historik Mgr. Ladislav Smejkal s přednáškou „Světice 20. století. Zamyšlení nad velkými životy pohnutého věku.“ V 17 hodin přivítal Jaroslav Slabý čestného předsedu Jaroslava Oplta, 38 členů a zájemců a vzácného hosta Ladislava Smejkala, kterému předal slovo. Pan Smejkal pozdravil přítomné a sdělil nám, že do Jablonného jezdí velmi rád. Dnešní přednáška zazněla v Klubu přátel muzea koncem loňského roku a zahrnovala v úvodní části osobnost sv. Zdislavy z Lemberka. Její starost a péče o chudé, nemocné na úkor svého pohodlí a štěstí se stala vzorem a příkladem pro další ženy, a to i pro takové, které její příběh neznaly. Připomínat však Paní Zdislavu by v případě Jablonného bylo „nošením dříví do lesa“ a proto přistoupil pan Smejkal rovnou k dalším osudům osobností minulého století. Po svém nástupu prohlásil papež Jan Pavel II., že půjde po stopách mučedníků a mučednic obou totalitních režimů. Prvním mučedníkem se stal polský řeholník Maxmilián Kolbe, který nabídl v Osvětimi svůj život za život jiného spoluvězně. Svatořečen byl Janem Pavlem II. roku 1982. Světovým symbolem odkazu sv. Zdislavy zůstává i nadále Matka Tereza, která navštívila na pozvání prezidenta Václava Havla i naši republiku a dala popud pro charitativní práci především v otázce hospicové péče. Jistě ne náhodou nese nově otevřený hospic v Liberci jméno sv. Zdislavy. Ladislav Smejkal pro přednášku vybral jména tří žen, jejichž osudy odrážejí a charakterizují světlé i temné stránky celého 20. století. Nacistický režim byl představen na osudu bl. Marie Restituty Kafkové. Další dvě jména bl. Zdenka Cecilie Schelingová a Ctihodná Marie Vojtěcha Hasmandová ukázaly režim komunistický. Mnohdy tragické osudy těchto řádových sester přiblížil velice poutavě a všichni se zájmem poslouchali. Nevšední životy výše jmenovaných statečných žen spojovaly dvě věci. Pocházely z početných chudých rodin a ve svém srdci cítily zcela jiné poslání než je péče o manžela a děti. Svůj život zasvětily chudým, nemocným a nešťastným, rozdávaly svoji lásku, péči a něhu, léčily a utěšovaly. Jejich odkaz ční v uplynulém 20. století jako maják, který je hodný k následování. Po více jak hodinovém vyprávění byl pan Smejkal odměněn zaslouženým potleskem. Jaroslav Slabý mu jménem celé Společnosti poděkoval za poutavou a velmi přínosnou přednášku a následoval další potlesk. Rádi mezi námi Ladislava Smejkala zase uvítáme. Fotografie z přednášky ZDE Za Společnost Jaroslav Slabý
Společnost přátel historie města v měsíci únoru 2016
Netradičně, z důvodu jarních prázdnin, se pravidelná schůzka Společnosti uskutečnila v pondělí 15. února 2016. Od 16 hodin zasedala rada Společnosti a upřesňovala program na letošní i příští rok. Na 17 hodinu se začali scházet členové i ostatní zájemci, kteří v počtu 36 zaplnili zasedací místnost městského úřadu. V letošním roce si připomínáme 700 let od narození Karla IV. a na toto téma byla zaměřená i únorová přednáška. Na úvod přivítal všechny přítomné Jaroslav Slabý a uvítal mezi námi čestnou členku a skvělou přednášející PaedDr. Jaroslavu Šiftovou, která si pro nás připravila celkem dvě přednášky k výše zmiňovanému karlovskému výročí. První únorová přednáška se věnovala rodu Lucemburků, ze kterého Karel po otci pocházel. Rod lze historicky doložit od roku 963, kdy se v listinách objevuje hrabě Siegfried I. z tvrze Lucilinburhuc. Karel IV. však ve svém rodokmenu odvodil původ rodu od bájného Noema. Jeho synovec Jošt Moravský pokročil ještě dále a kořeny rodu dovedl až k bájné Meluzíně. Za naprostého ticha všichni se zájmem sledovali osudy rodu, jeho pády a vzestupy od 10. do 14. století. Seznámili jsme se s nejvýznamnějšími osobnostmi tohoto významného rodu a to nejen v mužské, ale i v ženské linii (např. Jindřich IV. Slepý, sv. Kunhuta, Ermesinda II, Jindřich V., Beatrix z Avenes-Beaumont, Balduin, Jindřich VII., Jan Lucemburský a další). Poutavé vyprávění, odproštěné od zbytečných dat a „politiky“, zaměřené na konkrétní osobnosti a vazby nás přivedlo až na počátek 14. století, kdy na říšský trůn usedá Jindřich VII. Lucemburský. Roku 1310 uspořádal pompézní římskou korunovační jízdu a roku 1312 dosáhl císařské koruny. Během tohoto tažení umírá jeho bratr Walram, jeho manželka Markéta Brabantská a nakonec rok po korunovaci i sám Jindřich. Ještě před korunovační jízdou se roku 1310 uskutečnila svatba Jindřichova jediného syna Jana s přemyslovskou princeznou Eliškou a Jan tak usedá na český trůn. Během otcovi nepřítomnosti je pověřen i správou říše. I přes nelehkou situaci se Jan projevil jako obratný politik. Janovo označení „král cizinec“ bylo v přednášce zcela vyvráceno, neboť má velké zásluhy o rozkvět českého království (připojení Slezska, Lužice, Vorlandu, založení Staroměstské radnice, různé vyhlášky a nařízení). Ve své době platil za vzor rytířství a diplomacie. Na straně francouzského krále Filipa VI. řešil spory mezi Francií a Anglií ve stoleté válce. V osudné bitvě u Kresčaku jej doprovázel i jeho syn – kralevic Karel. Poté co byl lehce zraněný Karel bezpečně odveden z bojiště vyrazil rytířsky již slepý král Jan do své poslední bitvy. Janovy úspěchy a slávu předčil jeho prvorozený syn Karel. Více jak hodinová přednáška přinesla mnoho zajímavých informací, dověděli jsme se řadu souvislostí a opraveny byly i některé tradované historické nepřesnosti. Poutavá přednáška byla odměněna bouřlivým a zaslouženým potleskem a všichni by rádi ještě poslouchali. Druhá část přednášky na téma osobnost Karla IV. se uskuteční v pondělí 9. května, kdy mezi námi opět srdečně přivítáme „naši Járu“. Fotografie z přednášky ZDE
Za Společnost Jaroslav Slabý Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí v měsíci březnu 2016
V pondělí 14. března zaplnilo zasedací místnost městského úřadu v Jablonném celkem 37 zájemců, aby si vyslechli pokračování přednášky RNDr. Kamili Klingorové a Bc. Jaroslava Slabého na téma náboženská krajina Jablonného v Podještědí a okolí. V 17 hodin přivítal všechny přítomné předseda Společnosti Jaroslav Slabý a informoval o připravovaných akcích na měsíc duben, které bude Společnost pořádat nebo se spolupodílet. Přítomní obdrželi program na duben i vytištěný. Poté již přivítal naši přednášející Kamilu Klingorovou. Téma přednášky navazovalo na přednášku ze září loňského roku, která se věnovala drobným sakrálním památkám. V úvodu Kamila přiblížila projekt „Religiózní krajina - Vývoj, transformace a diferenciace náboženství v Česku v kontextu globálních a evropských proměn“, který provádí katedra sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Pro zopakování nám ve stručnosti přiblížila předmět a metody zkoumání a charakteristiku vybraných oblastí. Výstupem projektu je Atlas náboženství Česka. Jednou z mapovaných oblastí je i Podještědí, kde byl vztah k drobným památkám velmi silně poznamenán koncem 2. světové války a odsunem německého obyvatelstva. Ve vymezené oblasti zahrnující Jablonné v Podještědí, Velký Valtinov, Kunratice u Cvikova, Mařenice, Mařeničky a Krompach bylo zdokumentováno 19 církevních staveb, 8 hřbitovů, 16 pietních míst, 1 objekt alternativní religiozity a 110 drobných sakrálních objektů. Z těchto 110 drobných památek je 48 křížů a křížových kamenů, 26 kapliček, božích muk a božích hrobů, 20 soch a náboženských plastik, 9 náboženských objektů na stromech, domech či skalách, 3 morové a mariánské sloupy, 3 zvonice a 1 studánka. V názorném grafu byly s Podještědím porovnány i další zkoumané venkovské oblasti: Straňansko, Pyšelsko, Manětínsko a Prášily. V září 2015 bylo při přednášce představeno celkem 27 drobných sakrálních památek ve městě a jeho nejbližším okolí. Východiskem byl „Seznam náboženských památníků, které se nacházejí na území farnosti Jablonné v Podještědí pořízený roku 1850“ – tzv. „Standbilder“. Tento seznam byl podkladem i pro druhou část přednášky, na které se společně s Kamilou Klingorovu podílel, stejně jako v září, Jaroslav Slabý. Putování po památkách bylo zahájeno sochou Ecce Homo v Markvarticích, která byla koncem loňského roku opravena. Pokračovalo se v dalších drobných památkách v dokumentované oblasti, kterých bylo představeno 25. Některé kříže však zůstávají stále neidentifikovány. Proto byli přítomní členové vyzváni, zda nemají k daným objektům nějaké informace či staré záběry, podle kterých by se mohly dát tyto drobné památky identifikovat. Od drobných památek se postupně přešlo k velkým sakrálním stavbám. Těch bylo představeno celkem 17. I zde se však objevila menší záhada, kterou je kaple na České Vsi při silnici na Mimoň. Objekt je znám jako hasičská zbrojnice, ale ve starých mapách je veden jako kaple. Zda jde o druhotné využití stavby nebo zda na tomto místě stával nějaký sakrální objekt, zůstane prozatím nevyřešenou otázkou. Z velkých staveb byly představeny: bazilika minor sv. Vavřince a sv. Zdislavy s přilehlým dominikánským klášterem, klášter dominikánek, křížový kostel na České Vsi, špitální kaple sv. Volfganga, výše zmíněná kaple na České Vsi, zámecká kaple Seslání Ducha Svatého na Lemberku, hřbitovní kaple Nejsvětější Trojice na Lemberku, kaple na Ladě, kaple sv. Antonína v Heřmanicích, kostel Nejsvětější Trojice v Petrovicích, kostel Čtrnácti Svatých Pomocníků na Krompachu, poutní kostel sv. Máří Magdaleny v Mařenicích, Kalvárie v Mařenicích, kostel Povýšení Svatého Kříže v Kunraticích u Cvikova, kostel sv. Jana Nepomuckého ve Velkém Valtinově a skalní kaple nedaleko Drnovce. Po hodině a půl sklidili oba přednášející zasloužený potlesk. V následné diskuzi bylo upozorněno i na další drobné památky. Před sedmou hodinou se všichni plni nových poznatků rozcházeli do svých domovů. Za Společnost Jaroslav Slabý Fotografie z přednášky ZDE
Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí v měsíci dubnu 2016 4. duben – beseda se spisovatelem Vlastimilem Vondruškou Členové Společnosti se účastnili besedy se spisovatelem Vlastimilem Vondruškou, která se uskutečnila v pondělí 4. dubna ve společenském centru. Velmi poutavé vyprávění plné historických faktů bylo obohaceno osobními zážitky a všichni se zájmem poslouchali. Čas rychle utíkal a ani po dvou hodinách se nikomu nechtělo ani domů. Velice zdařilou akci připravila Dana Zpěváková za což ji patří poděkování jménem všech zúčastněných. Fotografie z přednášky ZDE 12. duben – Nejnovější poznatky z archeologického průzkumu Jablonného a okolí Ve spolupráci s městem uspořádala Společnost v úterý 12. dubna besedu na téma Nejnovější poznatky z archeologického průzkumu Jablonného a okolí. Přednášejícími byli PhDr. Petr Menšík, Ph.D. a Mgr. Milan Procházka z katedry architektury filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. V úvodu nás Dr. Menšík seznámil se základními archeologickými pojmy, rozdělením pravěku a charakteristickými znaky jednotlivých období. Jednotlivá období byla doplněna konkrétními nálezy z oblasti Českolipska, Liberecka či Turnovska. V druhé části nás Mgr. Procházka seznámil s konkrétními průzkumy, které prováděla ZČU Plzeň. První se týkal průzkumu hradu Ralska, který se nachází v soukromých rukou. Druhý průzkum se věnoval Markvartickému rybníku, který byl silně poškozen při povodních roku 2010. V průběhu výzkumu byla nalezena pravěká štípaná industrie, která byla identifikována jako druhotně zavlečená a ve středověku používaná jako křesadlo, dále např. keramické zlomky z pozdního středověku či bronzová destička s nápisem EXPRES. Dendrochronologický výzkum nalezených dřevěných částí identifikoval tři fáze: 1558/59 – jedlové trámové prahy mostu, ukazuje na dobu smícení stromu 1681/99 – dubové piloty ztužující jílovou omazávku 18./19. stol. – dubové prvky mostku Přednáška přinesla spoustu nových informací a oba přednášející sklidili zasloužený potlesk. Fotografie z přednášky ZDE 18. duben – požehnání sochy Ecce homo V pondělí 18. dubna proběhlo požehnání nově opravené sochy Ecce homo v Markvarticích, které se zúčastnili i členové naší Společnosti. Požehnání provedl P. Pavel Maria Mayer. Fotografie z žehnáni ZDE 16. – 30. duben – výstava České tradice Jako hlavní akci na druhou polovinu měsíce dubna připravila Společnost ve spolupráci s městem Jablonné v Podještědí a firmou SIKR, s.r.o. Heřmanice výstavu České tradice. Panenky v háčkovaných kostýmech si návštěvníci mohli prohlédnout od 16. do 30. dubna. Autorkami výstavy jsou paní Simona a Kateřina z Nové Horky okres Nový Jičín, jejichž mottem je: „Chtěly bychom starým a poškozeným panenkám oprášit jejich duši, vynést je ze stínu zapomnění a navrátit jim jejich urozenost, lesk a slávu.“ O svém koníčku (spíše pořádném koni) informují na svých webových stránkách www.hackovanysvet.wgz.cz. Výstava České tradice je jedna z několika nabízených projektů, které jsou zaměřené na vývoj oblékání od antiky po současnost. Organizaci výstavy si vzala na starost členka rady společnosti Hana Janďurová a jí také patří největší dík za tuto povedenou výstavu. Na přípravě, instalaci a likvidaci výstavy se podílely Hana Janďurová, Ivana Patráková, Ludmila Opltová a Naďa Pernerová (18 hodin). Na hlídání se podílelo celkem 30 osob a odpracovali 154 hodin. Velký dík patří paní Vlastě Dozorcové a Ludmile Patrákové, které hlídaly třikrát. Vystaveno bylo 14 uskupení (Vánoce, Velikonoce, zabíjačka, Popeleční středa a další) se 174 panenkami a během trvání výstavy si je prohlédlo celkem 512 osob (263 dětí a 249 dospělých). V návštěvní knize se objevilo 96 pochvalných zápisů. Poděkování náleží městu Jablonné v Podještědí a firmě SIKR, s.r.o. Heřmanice, bez jejichž pomoci by se výstava neuskutečnila. Fotografie z výstavy ZDE 25. duben – výlet do Chrastavy V pondělí 25. dubna se uskutečnil výlet do Chrastavy. Počasí se oproti víkendu mírně zlepšilo, ale o slunečném počasí se mluvit nedalo. Přesto se v půl jedné se na náměstí sešli: Irena Baťková, Petr Fanta, Markéta Formanová, Hana Janďurová, Miroslava Koubková, Marta Kovaříková, Lenka Nováková, Marie Mackovčínová, Jaroslav Odstrčil, Ludmila Opltová, Brigita Pavlů, Ladislav Psigoda a Jaroslav Slabý. Pan Jiří Šťastný nás očekával přímo v Chrastavě. Zásluhou řidičů Hany Janďurové, Ladislava Psigody, Jaroslava Odstrčila a Jaroslava Slabého jsme se všichni přepravili z Jablonného do Chrastavy, kde jsme již byli očekávání v místním informačním centru. Zde nám poradili s parkováním a po zakoupení vstupenek jsme se vydali k našemu prvnímu cíli – rodnému domu malíře Führicha. Zde nás již čekala průvodkyně, která nás velmi poutavě a zajímavě provedla skvostnou roubenkou s velmi zdařilou expozicí. Dověděli jsme se mnohé zajímavosti a mohli si vše porovnat s loňskou přednáškou o malíři Josefu Führichovi, kterou nám přednesl Jan Rucz. Druhým cílem bylo hasičské muzeum. I zde jsme se dověděli mnoho zajímavostí a prohlédli vystavené exponáty. Po 16 hodině jsme se vydali auty zpět do Jablonného. Všem účastníkům, především řidičům, náleží ještě jednou velký dík. Fotografie z výletu ZDE Za Společnost Jaroslav Slabý
Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí v měsíci květnu 2016 7. květen – výlet Benešov nad Ploučnicí Květen jsme zahájili vlakovým výletem do Benešova nad Ploučnicí. Tentokrát nám počasí přálo a za nádherného slunečného počasí jsme v počtu 11 lidí vyrazili rychlíkem v 7:03 směr Benešov. Na nádraží nás Jaroslav Slabý seznámil ve stručnosti s historií Benešova a poté jsme se pomalu přesouvali směrem k zámku a kostelu Narození Panny Marie. V 9 hodin jsme zahájili prohlídku Horního zámku, po které následovala prohlídka Dolního zámku a tzv. Volfova křídla. Během prohlídek jsme se dověděli mnohé o celém areálu zámku, jeho historii i nejzajímavějších exponátech. Po prohlídce následovala pauza na oběd, kterou dvě zdatné účastnice (Mirka Koubková a Naďa Pernerová) využili k výšlapu na nedalekou zříceninu hradu Ostrý. Po obědě jsme vyrazili směrem na Ploučnickou vyhlídku s delší zastávkou v cukrárně „U pusinky“, kde jsme se před výstupem občerstvili skvělými zákusky a zmrzlinou. Na vyhlídce nás již čekaly Mirka s Naďou, které se vrátily z Ostrého. Z vyhlídky se nám otevřel skvostný výhled na Benešov a jeho okolí. Pokocháni výhledem jsme se odebrali zpět do cukrárny a následovala již cesta na nádraží. V pět hodin jsme spokojeni dorazili zpět do Jablonného. Poděkování si zaslouží oba organizátoři: Lenka Nováková a Jaroslav Slabý. Fotografie z výletu ZDE
9. květen – osobnost císaře a krále Karla IV. V pondělí 9. května zaplnilo 35 posluchačů zasedací místnost MěÚ v Jablonném, aby si vyslechlo druhou část přednášky PaedDr. Jaroslavy Šiftové zaměřenou tentokrát na osobnost císaře a krále Karla IV. V úvodu přivítal přednášející i všechny přítomné Jaroslav Slabý a informoval je o proběhlých akcích: výletu do Chrastavy a Benešova nad Ploučnicí. Hanka Janďurová informovala o proběhlé a zdařilé výstavě „České tradice“ a Otec Pavel Maria Mayer pozval všechny přítomné na akce, které bude pořádat zdejší farnost s klášterem dominikánů. Po tomto úvodu a přivítání všichni potleskem přivítali „naši Járu“, která si nachystala vyprávění o osobnosti největšího Čecha. Nejednalo se o žádný nudný a nezáživný výčet dat, jmen či staveb, ale o poutavé vyprávění, která nám císaře přiblížilo jako člověka. Přednášející hned v úvodu poznamenala, že bude problematické sdělit nám nějaké nové informace, neboť v rámci letošního výročí je Karel přetřásán všude. I tak jsme se dověděli mnohé nové věci a zajímavosti. Karel byl představen především jako člověk i s jeho kladnými a stinnými stránkami. Václav (pozdější Karel) se narodil Janu Lucemburskému a Elišce Přemyslovně. Tuto informaci si vybavíme patrně všichni, ale že byl po dvou dcerách (Markétě a Jitce) prvním synem, čí že v době narození kralevice bylo otci Janovi 19 let a matce Elišce 23, to už ví jen zasvěcenci. Narodil se na Starém Městě Pražském, ale o přesném místě se vedou dodnes spory. Mohl to být dům U Kamenného zvonu či dům U Štupartů. Po fyzické stránce se podobal více matce, ale charakterově nezapřel rysy Lucemburků. Slavnostního křtu se účastnili dva arcibiskupové: míšeňský a trevírský. Malý kralevic je vychováván jako budoucí vladař a v sedmi letech je poslán na výchovu do Francie, která byla centrem vzdělanosti. V této době již kralevic umí číst, psát a má základní vzdělání. Ve Francii přijímá při biřmování jméno Karel, po svém strýci. Má zde vlastní dvůr financovaný otcem Janem i strýcem Karlem. Ve Francii získává Karel skvělé právnické i teologické vzdělání, hovořil pěti jazyky. Na výchově se podílel Pierre de Rosieres, pozdější papež Kliment IV. Karel IV. byl velmi vzdělaný panovník, univerzalistický vládce, maximalista, vzorný křesťan a velký ceremoniář (na vše existoval řád: korunovační, u zakládání staveb či pohřební). Byl Rex miles = král rytíř, Rex litteratus = vzdělaný král (založil 11 vysokých učení, napsal vlastní životopis), Rex iutus = spravedlivý král, Rex pacificus = král mírotvůrce, Rex pius = zbožný král a Rex sapiens = moudrý král. Nad jeho rakví pronesl Vojtěch Ranků z Ježova v pohřební řeči titul Pater patrie = Otec vlasti. Toto označení tvořilo součást pohřebních řečí již ve starém Římě, kde se císaři titulovali jako Otcové vlasti. Tyto a řadu dalších detailů všichni velmi pozorně poslouchali a čas nesmírně rychle plynul. Velice neradi jsme se po půl sedmé s přednášející loučili mohutným potleskem. Za všechny přítomné mohu slíbit, že Jaroslavu Šiftovou mezi námi vždy velmi rádi uvítáme. Za Společnost Jaroslav Slabý Fotografie z přednášky ZDE
Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí v měsíci červnu 2016
Pravidelná schůzka Společnosti se uskutečnila v pondělí 13. června v zasedací místnosti MěÚ. Před vlastní schůzkou se sešla rada Společnosti a ladil se plán činnosti v druhém pololetí. Padly již nápady a návrhy na témata pro příští rok. V 17 hodin přivítal Jaroslav Slabý celkem 32 posluchačů. Milými hosty byli naši čestní členové: Vlasta Dozorcová, Jaroslava Šiftová, Ladislav Smejkal a především čestný předseda pan Jaroslav Oplt. Tématem přednášky byla připomínka prusko-rakouské války roku 1866, od které letos uplynulo rovných 150 let. Připomínku těchto událostí si přichystal Jaroslav Slabý.
Prusko-rakouská válka se řadí mezi nejvýznamnější události 19. století. Výjimečným konfliktem bylo to, že nešlo o dobyvačnou válku. Rakouské území zůstalo, s výjimkou Benátska, nedotčené. Bojovalo se o velmocenské postavení v rámci Německého spolku, kde před válkou bylo nejvýznamnějším státem Rakousko. Po válce se jím stalo Prusko, pro které bylo toto vítězství odrazovým můstkem pro vznik Německého císařství (roku 1871) jako jednotného státu Němců. Porážka u Hradce Králové 3. července 1866 znamenala nejen prohranou válku s Pruskem, ale vehnala Rakousko do rukou silnějšího spojence, který jej zavedl až do první světové války a následně nenechal odpadnout v jejím závěru, čímž byl osud Rakouska-Uherska zpečetěn. Pro Rakousko znamenala tato porážka zesílení nacionalismu uvnitř země a oslabení centralizovaného státu. Roku 1867 došlo k rakousko-uherskému vyrovnání, kdy došlo k rozdělení monarchie na Rakousko a Uhersko pod jedním panovníkem. Toto vyrovnání sice přineslo načas vnitřní stabilizaci země, ale bylo trnem v oku řadě slovanských národů, především českému národu. Na jeho území se odehrávala válečná střetnutí a Češi zůstali panovníkovi loajální. Česká politická scéna však nedokázala řádně zareagovat na vyhlášení dualismu a v dalším období bojovala spíše sama se sebou než společně za národní věc. Následné spory s představiteli německé menšiny, neúspěchy v prosazení rakousko-českého vyrovnání i mnoho dalších změn vedlo k vyostření situace a zesílení národního cítění. Mnoho občanů však zatrpklo a přestalo věřit v budoucnost Rakouska-Uherska a ve své podstatě vedlo k odmítnutí poslušnosti císaři významnými osobnostmi české politicé scény během 1. světové války.
V přednášce se Jaroslav Slabý zaměřil na politickou situaci před válkou roku 1866. Od sedmileté války existovaly vedle sebe dvě silné mocnosti usilující o dominantní postavení. Vzájemné soupeření přerušily napoleonské války, kdy se oba soupeři museli spojit proti společnému nepříteli. Během napoleonských válek došlo k zániku Svaté říše římské národa německého a římský císař František II. nadále vládne jako rakouský císař František I. Po napoleonských válkách je Svatá říše římská nahrazena rozhodnutím Vídeňského kongresu 8. června 1815 tzv. Německým spolkem. I v Německém spolku bylo samozřejmostí, že hlavním reprezentantem byl rakouský panovník. Revoluční události roku 1848 přinesly zesílení národnostního cítění a revoluční sněm ve Frankfurtu nad Mohanem připravoval celoněmeckou ústavu. Objevily se dvě koncepce na sjednocení Německa: Velkoněmecká (s Rakouskem) a Maloněmecká (bez Rakouska). Sněm byl rozehnán a neuplatnila se žádná z variant. Myšlenka jednotného státu Němců však hluboce zakořenila, ale překážku tvořilo dominantní postavení Rakouska v rámci Německého spolku. Vztahy mezi Rakouskem a Pruskem se vyostřili roku 1862, kdy se německým kancléřem stává Otto von Bismarck, který prosazoval myšlenku sjednocení Německa „krví a železem“. Bismarck však potřeboval záminku k válce. Tou se staly události v tzv. zálabských vévodstvích Šlesvik a Holštýn. Bismarckovi se podařil v dubnu 1866 ještě další strategický tah – uzavření spojenecké smlouvy s Itálií, která si nárokovala území Benátska. Válečný konflikt se pokusil vyřešit francouzský císař Napoleon III. svoláním evropského kongresu. Prusko kongres opustilo a vystoupilo z Německého spolku, který byl následně prohlášen za zaniklý. Válka byla nevyhnutelná. Za počátek války je možno považovat pruskou anexi Holštýnska 7. června či pruskou okupaci Saska v noci z 15. na 16. června. František Josef I. vydal válečný manifest 17. června a následující den vydal válečný manifest Vilém I. Rakousko kromě Pruska muselo současně bojovat i proti Itálii. Další část přednášky se věnovala armádám Rakouska, Saska a Pruska a jednotlivým složkám těchto armád. Rakousko svá vojska bylo nuceno rozdělit. Proti Prusku byla postavena Severní armáda pod velením polního zbrojmistra Ludvíka von Benedeka a proti Itálii armáda Jižní, které velel arcivévoda Albrecht. Pruská armáda byla náčelníkem generálního štábu Helmuthem von Moltkem rozdělena na tři samostatně operující armády: Labská armáda (generál pěchoty Eberhard Herwarth von Bittenfeld), I. armáda (generál jízdy princ Friedrich Karel) a II. armáda (korunní princ Friedrich Karel). Byly popsány jednotlivé přesuny bojujících armád a podrobněji byly přiblíženy události v severních Čechách, kde operoval rakouský 1. armádní sbor pod velením generála Eduarda hraběte Clam-Gallase. Rakouské jednotky musely čelit postupující Labské armádě, která postupovala od Lobendavy směrem k Mimoni a Mnichovu Hradišti a proti I. armádě, která postupovala od Žitavy na Liberec a následně k Mnichovu Hradišti. II. armáda vstoupila do Čech ve východních Čechách v oblasti Náchoda, Trutnova a Broumova. Blížeji byly popsány události v Chrastavě a dále bojové operace Labské armády u Kuřívod, Kláštera Hradišti nad Jizerou a Mnichova Hradiště. S výjimkou bitvy u Trutnova utrpělo Rakousko všude porážky a rakouské jednotky směřovaly směrem k Hradci Králové. I přes naléhavé žádosti polního zbrojmistra Benedeka o uzavření míru došlo 3. července u Hradce Králové (Prusové nazývají u Sadové) k rozhodujícímu střetnutí celé války, kterého se účastnilo více než 400 000 vojáků. Válka byla ukončena 23. srpna 1866 tzv. Pražským mírem. V závěru přednášky byly popsány hlavní zbraně pěchoty: rakouská předovka a pruská jehlovka. Mnoho publikací a zjednodušených výkladů přičítá pruské vítězství právě jehlovce vzor 1841. Tato předovka byla opravdu pokrokovou zbraní, která využívala papírový náboj k jehož odpálení stačil úder jehlou. To umožňovalo přibližně třikrát rychlejší palbu než rakouským předovkám. Mezi nevýhody patřil kratší dostřel (700 kroků), nepřesnost, ucpávání a opotřebovávání hlavně a častné lámání odpalovací jehly. Rakouská předovka patřila mezi ověřené a velmi spolehlivé zbraně. Nevýhodou bylo složité a zdlouhavější nabíjení. Mezi výhody však patřila přesnost a delší dostřel (900 kroků). Za porážkou Rakouska nestála pouze pruská jehlovka, ale řada chyb na straně Rakouského velení. Po hodince a půl byla přednáška ukončena. Přednášející popřál všem příjemné strávení prázdnin a dovolených a následně jsme se všichni rozcházeli do svých domovů. Za Společnost Jaroslav Slabý Fotografie z přednášky ZDE
Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí v měsíci září
Prázdniny skončily a 28 členů Společnosti se opět sešlo v pondělí 12. září 2016 na své pravidelné schůzce. Tématem schůzky bylo autorské čtení z knih spisovatele Egona Wienera „Mou vlastí jsou Sudety“ a „Podivuhodná země Suedety“. Spisovatel Egon Wiener žije v současné době v Jablonném v Podještědí. Své dětství prožil v obci Machnín na Liberecku. Jeho příběhy, fejetony, postřehy a komentáře jsou plné osobitého kouzla, laskavého humoru a vzpomínání, okořeněné unikátními starými pohlednicemi. Ve svých knihách s nostalgií vzpomíná na své dětství, píše o kraji, o sobě, o své česko-německé židovské rodině čtivým jazykem – česky i německy. Odpolední hodinové čtení fejetonů z již uvedených knih bylo velmi příjemné, odpočinkové a obohacené připomínkami některých přítomných členů. Závěr patřil klidné a volné diskusi zakončené autogramiádou a příslibem dalšího autorského čtení.
Za Společnost Lenka Nováková
Zájezd do Kuřívod a Bělé pod Bezdězem - 17. září Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí pořádá pro své členy a zájemce z řad veřejnosti podzimní tematický autobusový výlet. Letos pro ně organizátoři Mgr. Lenka Nováková a Bc. Jaroslav Slabý zvolili cíle blízké a zároveň zvdálené. Inspirování 150. výročím prusko-rakouské války nabídli výlet do Kuřívod a Bělé pod Bezdězem, míst, která jistě mnozí z nás známe, ale o nichž netušíme, jaké krásy, zajímavosti a unikáty „skrývají“. Zájem o výlet bohužel nebyl příliš velký, přesto se v sobotu 17. září sešlo 17 odhodlaných a zvídavých účastnic, které pod vedením Lenky Novákové vyrazily vstříc novým zážitkům. Naši první zastávkou bylo Ralsko – Kuřívody, zaniklá, poválečným odsunem a následným pobytem vojsk zničená, ale v současnosti znovu obnovená obec s bohatou historií a několika unikátními památkami. Nejprve jsme se prošly revitalizovaným centrem Kuřívod a poté jsme navštívily informační centrum, vybudované z bývalé fary. Zde jsme si prohlédly zajímavou výstavu o zaniklých obcích Ralska. Následovala exkurze do kostela sv. Havla. Tady nás Jaroslava Šiftová seznámila s historií Kuřívod, významného tranzitního, obchodního, poštovního i rekreačního místa, a poté nám představila pestrou minulost kostela s unikátními freskami ze 13. a 14. století. Díky vstřícnosti restaurátorů jsme mohly navštívit presbytář (v současnosti opravovaný) a postát pod „hvězdnou oblohou“ jeho gotické klenby, možná na stejném místě, kde se kdysi modlila královna Kunhuta. Od sakrálního tématu jsme před kostelní budovou rychle přešly k tématu válečnému. Díky červnové přednášce Jaroslava Slabého jsme věděly, že právě v Kuřívodech proběhla před 150 lety první velká bitva prusko-rakouské války. Proto jsme se s úctou zastavily u pomníků připomínající padlé pruské a rakouské vojáky, jež byly na prostranství před kostelem přeneseny cca před 10 lety ze zrušeného místního hřbitova. A aby připomínka bitvy byla úplná, vyrazily jsme pak k centrálnímu pomníku, stojícímu při silnici do Mnichova Hradiště, který událost připomíná již od roku 1868. Z Kuřívod vedla naše další cesta do Bělé pod Bezdězem. Zde nám na prostorném náměstí představila dějiny města Lenka Nováková a poté jsme vyrazily na prohlídku centra. Kochaly jsme se nejen krásnou parkovou úpravou náměstí, ale i historickými budovami radnice se šatlavou či kostela sv. Václava při augustiniánském klášteře. Po chvilce tápání (Za tu však mohly místní ukazatele, ne my) jsme došly i k dochované vstupní gotické městské bráně (tzv. České) a k na ni navazujícím městským hradbám. Po přestávce na oběd (Lenka nám vybrala velmi přívětivou restauraci U Sluníčka), posilněny a odpočaty jsme se vydaly na místní zámek. Přestože všichni bydlíme jen „pár kilometrů“ odtud, snad žádná z nás netušila, jak prostorná a architektonicky a historicky zajímavá je bělská valdštejnská rezidence. A naše překvapení jen vzrůstalo, když nás místní kastelán při prohlídce dosud jen částečně, ale o to citlivěji rekonstruovaného objektu postupně seznamoval s historií valdštejnského panství i s místními zajímavými rodáky, když nám ukázal raně barokní kapli sv. Josefa, spojovací chodbu s galerií Valdštejnů či unikátní toaletní věž a sklepení. Byly jsme udiveny i faktem, že na místním zámku je stále obýváno sedm ze 40 bytů, které zde byly ne příliš citlivě zbudovány po konfiskaci v roce 1945. Naši poslední zastávkou bylo soukromé muzeum (nejen) papírových betlémů v okrajové části Bělé. Místní nadšenci a výtvarníci, manželé Kabátníkovi, založili unikátní sbírku, pro niž vybudovali vedle svého obydlí samostatný domek. Zde vystavují 350 tištěných betlémů, ve sbírce jich ale mají 726 (expozici průběžně obměňují). Oči nám přecházely z betlémů historických i ryze současných, českých i ze zahraničí, miniaturních i velkých (nejdelší betlém z Valašska měří 3,74 m, nejmenší najdete na krabičce od zápalek, 6 národopisných betlémů H. Horálkové zaplňuje velkou mapu Česka). Potěšil nás i poutavý výklad majitelky muzea a také obchůdek, kde nejedna z nás nakoupila vánoční dárečky. Plny nových poznatků a dojmů jsme pak v 16.00 vyrazily zpět do Jablonného. Výlet se opravdu vydařil, program byl promyšlený, obsahově vyvážený a časově dobře naplánovaný, Lenčina organizace skvělá. Dokonce i počasí nám „objednala“, pršet začalo až poté co jsme vystoupily z autobusu. Jsme moc rády, že jsme mohly navštívit místa, která jsou nám sice vzdáleností blízká, ale až do sobotního dne nám byla svými pamětihodnostmi vzdálená. Děkujeme organizatorům a moc se těšíme na další výlety za poznáním.
Jaroslava Šiftová
Fotografie ze zájezdu ZDE
Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí v měsíci říjnu
Na pravidelné schůzce Společnosti přátel historie města Jablonného v Podještědí s tématem „Nizozemsko“ konané 10. října se sešlo 32 členů a 3 hosté.
Proč právě Nizozemsko? Je to nádherná rovinatá země, často charakterizovaná jako krajina tulipánů, větrných mlýnů, sýra a dřeváků. Rozlohou je jen o málo větší než polovina České republiky, žije zde však na 16 milionů lidí. Tím se řadí ke státům s největší hustotou obyvatel v Evropě. Pobřeží Severního moře je charakteristické hlavně pásmem písečných dun, které tvoří přirozenou ochrannou bariéru. Naše cyklistické putování jsme začali v lázeňském městečku Bad Bentheim, které leží u hranic s Nizozemskem na území spolkové země Dolní Sasko. Nad ním se na skále jako dominanta tyčí středověký hrad Bentheim. Za pěkného slunečného počasí je hrad i jeho rozsáhlý park oblíbeným výletním místem. Hrad je opředen několika pověstmi. Tou nejznámější pověstí je ta o bílé paní, která tu prý obchází v hodině duchů. Toho, kdo jí vejde do cesty, prý uhodí svazkem klíčů, které má za pasem. A běda tomu, kdo jí pohlédne do očí - hrůzou zbělá jako ona a brzy jej stihne smrt. Svou krásou nás již na Nizozemském území upoutal hrad Rechteren. Zajímavostí je, že rodu Rechteren patří od roku 1315 dodnes. Město Zwolle má nevzhledná průmyslová předměstí, ale vnitřní staré město rozhodně stálo za návštěvu. I mimo staré město se podařilo na několika místech dochovat části hradeb s branami nebo obrannými věžemi. Jméno Zwolle je odvozeno od slova Suolle, což znamená "kopec" mezi čtyřmi řekami. Kopec byl jediný kus země, který zůstal suchý během častých povodní řek. U vnitřního moře leží město Lelystad. Bylo vybudováno na odvodněné ploše poldru a pojmenováno po nizozemském inženýrovi C. Lelym, který se zabýval odvodňováním mořského pobřeží. Lelystad leží přibližně 3 metry pod úrovní mořské hladiny. Z Lelystadu do Enkhuizenu vede přes vnitřní moře hráz dlouhá 27 km. Nejvíce nás okouzlilo městečko Naarden, které bylo spjato s životem Jana Amose Komenského. Naarden byl rybářskou a tržní osadou s přístavem raně středověkého založení a obdržel městská práva roku 1350. Při španělské kolonizaci Nizozemí roku 1572 zde došlo ke krvavým bojům a vyvraždění asi 700 místních obyvatel, v dějepise je tato událost nazvána jako krvavá lázeň. Nizozemci zbudovali kolem města pevnost s typicky renesančním hvězdicovým systémem opevnění s dodnes téměř kompletně zachovalými hradbami, vodními příkopy a dvěma padacími mosty. Uvnitř zmíněné pevnosti je dobře dochované historické město. Před katolickým farním kostelem stojí bronzová socha Jana Ámose Komenského od sochaře Vincence Makovského. Ke zdejšímu klášteru třetího řádu sv. Františka se sirotčincem na severozápadním okraji města náleží Valonský kostel, či spíše kaple. Tam Komenský kázal a byl 22. listopadu 1670 pohřben. Amsterodam je malebné město na řece Amstel, proslulé kanály, galeriemi s obrazy nejslavnějších mistrů. Na kole se dá jezdit po hlavním městě Nizozemí v pohodě, značení je výborné a ohleduplnost místních řidičů úžasná, a tak jsme mohli zhlédnout budovu Rijksmuzea, muzeum Diamantů, Rembrandtův dům, náměstí Dam s Královským palácem a Muzeem voskových figurín Madame Tussaud. Po pobřeží druhého největšího nizozemského jezera Markemeer jsme dojeli na malebný ostrůvek Marken. Dřevěné, zeleně natřené domy na kůlech připomínají spíše skanzen než obyčejnou vesnici. Zajímavostí Markenu je pak také maják Het Paard. Navštívili jsme také rybářská městečka Monnickendam a Volendam s voňavou atmosférou všudypřítomného jídla, lahodných palačinek, vaflí či různých druhů mořských plodů a rybiček. Přístav Hoorn není ledajaký, z něj vyplouvaly lodě do celého světa, místní lidé se prosazovali jako objevitelé, měšťané hoornští financovali průzkumné výpravy. Při jedné z nich se na cestu vydaly pod velením rodáka kapitána Schoutena dvě lodi, jedna z nich jménem Hoorn ztroskotala v Patagonii, avšak druhá, Eendracht, objevila v roce 1616 v Jižní Americe u Ohňové země mys, nazvaný na počest vysílajícího města Kaap Hoorn, později se mu začalo říkat Hornův mys. Krásné město Alkmaar je v současné době známé pro své sýrové trhy probíhající každý pátek od dubna do září. Celý proces výroby sýra hezky dokumentuje Muzeum sýra. Je zde také Muzeum piva, které se nalézá v pivovaru ze 17. století. Dalším navštíveným městem byl Haarlem na západě Holandska. Je centrem obchodu s významným a typickým obchodním artiklem, cibulkami tulipánů. Sídlem nizozemského panovníka, parlamentu i vlády je město Haag, založené roku 1248 Vilémem II., jehož socha stojí před královským palácem Noordeinde. Ve středu města se nachází skupina historických budov Binnenhof, kde sídlí parlament a vláda. Známou turistickou lokalitou na březích Severního moře je Scheveningen, pobřežní letovisko s písečnými plážemi v délce 11 km. Typickým holandským městečkem s úzkými uličkami a grachty je Delft. V místním gotickém kostele jsou tradičně pohřbívání všichni členové královského rodu Oranje-Nassau již od dob Viléma Oranžského. Město se proslavilo i svou porcelánkou, která oslnila svět technikou fajáns „Delftským modrým“. Posledním navštíveným městem byla Gouda. Za svou slávu může poděkovat sýru a sladkým vaflím. Nalézají se zde také keramické dílny a největší svíčkárna v zemi. Na hlavním náměstí stojí nádherná gotická radnice se zvonkohrou. Nizozemsko je velmi krásná země vhodná pro cestování na kole. Velmi důležité je však počasí. Nám se vydařilo. Tropické teploty sice vystřídaly chladnější a deštivé dny, ale skončilo příjemnými teplotami. Malým mínusem byl neustálý vítr, přesto byla nálada vždy dobrá a úraz žádný, a o to šlo. Můžu jen říci: „Stálo to za to!“
Nováková Lenka
Fotografie z přednášky ZDE
Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí v měsíci listopadu Pravidelná schůzka Společnosti se uskutečnila v pondělí 14. listopadu. I přes chladné počasí zaplnilo příjemně vyhřátou zasedací síň Městského úřadu 33 posluchačů. Všechny přivítal předseda Jaroslav Slabý a zvláště pak naši přednášející Jaroslavu Šiftovou. Ještě než „naši Jáře“ předal slovo, informoval o chystaných akcích na konec roku. První akcí bude 27. listopadu adventní koncert ve zdejší bazilice, na který bude navazovat požehnání a rozsvícení první svíce na adventním věnci na náměstí. Další akcí bude tradiční rozsvěcení vánočního stromečku s vánočním jarmarkem 3. prosince. Výroční schůze Společnosti se bude konat v sále společenského centra 12. prosince. Listopadová schůzka se vrátila k letošnímu 700. výročí narození císaře Karla IV. Erudovanou přednášející byla nám dobře známá a velmi oblíbená Jaroslava Šiftová. Pro dnešní přednášku si připravila zajímavosti o manželkách a dětech Karla IV. Ze školy i díky letošnímu Karlovskému výročí víme, že Karel IV. měl celkem čtyři manželky a je tím pádem prvním panovníkem v našich dějinách co do počtu manželek. Co se však potomků týče už to bude s vědomostmi mnohem horší. Václava IV. a Zikmunda, šelmu ryšavou, si někteří z nás vybaví, ale s dalšími potomky to bude složitější. O to více pokud se to týkalo dcer. Během přednášky jsme se dověděli spoustu nových poznatků a zajímavostí. Při poutavém vyprávění utekla hodina a půl jako voda a Jára byla oceněna zaslouženým potleskem. Nikomu se nechtělo ani odcházet a všichni by se zájmem poslouchali i nadále. Mohu přislíbit, že to nebylo poslední setkání a ke Karlovi IV. se ještě vrátíme v novém roce. Za Společnost Jaroslav Slabý
Fotografie z přednášky ZDE
Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí v měsíci prosinci Předvánoční čas zahájila naše Společnost ve spolupráci s Římskokatolickou farností a městem v neděli 27. listopadu při tradičním požehnání adventního věnce, který v parku na náměstí připravila paní Šárka Šúchalová. Akci předcházel v 15 hodin adventní koncert v bazilice minor, kde vystoupil pěvecký sbor Noktuelky z místní ZUŠ, Komorní sbor pedagogické fakulty Liberec a komorní sbor Kvintus Liberec. Všechny sbory se krátce po 16 hodině postarali o hudební zahájení slavnostního požehnání. Více jak 300 diváků přivítal předseda Společnosti Jaroslav Slabý a následně předal slovo otci Pavlu Maria Mayerovi, který provedl vlastní požehnání. První svíci zapálila autorka věnce paní Šárka Šúchalová. Závěr patřil opět hudbě. Fotografie ZDE Sobota 3. prosince byla naplněna další tradiční akcí rozsvícením vánočního stromečku. Celou akci, probíhající za spolupráce města Jablonnného, Podještědských Pardálů, naší Společnosti, sboru dobrovolných hasičů, Pakli sport klubu a rybářů, organizovala naše členka Hana Janďurová. Její zásluhou se uskutečnil vánoční jarmak, na který zajistila celkem 34 prodejců z řad místních spoluobčanů a dále pak kováře a řezbáře. Postarala se rovněž i o bohatý kulturní program za což Hance právem náleží velký dík. Sbor dobrovolných hasičů se zhostil Mikulášské nadílky a čertovského učinkování, rybáři předváděli a prodávali ryby. Aby atmosféra byla úplná připravili báječné občerstvení Podještědští Pardálové. Vítečná spolupráce a nadšení vykouzlilo pravou předvánoční atmosféru, kterou korunoval v 18 hodin nezapomenutelný ohňostroj. Fotografie ZDE V neděli 4. prosince zapálil P. Pavel druhou svíci na adventním věnci na náměstí. Tu třetí zapálila o týden později Naďa Pernerová. Tradiční výroční schůzka Společnosti se uskutečnila v pondělí 12. prosince v 16 hodin v sále společenského centra. Vánočně vyzdobený sál zaplnilo 36 členů a 7 hostů. Hana Janďurová přivítala všechny přítomné členy a zvláště naše hosty: čestného předsedu Jaroslava Oplta, Jaroslavu Šiftovou, Ladislava Smejkala a vedení města Jiřího Rýdla, Petra Sadílka a Danielu Pastorkovou. Zprávu o činnosti doplněnou bohatou obrazovou dokumentací přednesl předseda Jaroslav Slabý. Zprávu o hospodaření přednesla Naďa Pernerová. Jménem města ocenil naši bohatou činnost starosta Jiří Rýdl a popřál mnoho sil do dalšího roku. Se slovy uznání se připojila i paní tajemnice Daniela Pastorková. Poděkováním ze strany města byl půvabný nástěnný kalendář a brožura od malířky Aleny Dědicové. K projevům se přidal i čestný předseda Jaroslav Oplt. Tradičním zvykem poslední schůzky bývá nejen zhodnocení činnosti, ale i vánoční nadílka. Dárků se sešlo opravdu velké množství, kterých se jako každý rok ujaly Ludmila Patráková a Stanislava Sovová. Obě vše precizně připravily pro „Ježíšky“. Role Ježíšků se ujala Naďa Pernerová a Jaroslav Slabý a oba se měli opravdu co ohánět. Všichni měli radost z dárečků. Při malém občerstvení čas rychle a příjemně utíkal a před 19 hodinou jsme se pomalu rozcházeli do svých domovů. Do nového roku přejeme všem členům i spoluobčanům především hodně zdraví, štěstí, lásky a osobních i pracovních úspěchů. Fotografie ZDE Za Společnost Jaroslav Slabý
|
