Akce roku 2017 | Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí

Společnost přátel historie města v lednu 2017

První schůzka letošního roku připadla na pondělí 9. ledna. Opravdová zima zasáhla republiku a tak kvůli sněhu, náledí a mrazům někteří členové zůstali raději doma. Přesto zasedací síň MěÚ zaplnilo v 17 hodin celkem 27 posluchačů (20 členů a 7 hostů). Všechny přivítal předseda Jaroslav Slabý. Rádi jsme mezi sebou přivítali Ing. Tomáše Bestu, který nám přišel představit další z cest, kterou podnikl. Pro tuto přednášku to byli Filipíny, které navštívil v lednu roku 2016. V chladném počasí jsme se rádi přenesli do teplých krajin.

Na úvod byly představeny základní faktografické údaje o Filipínské republice. Jedná se o ostrovní stát v jihovýchodní Asii s hlavním městem Manilou. Republika se rozkládá celkem na 7 107 ostrovech omývaném čtyřmi moři v západním Tichém oceánu. Pojmenování získali na počest španělského krále Filipa II. Pro Evropu ostrovy objevil roku 1521 mořeplavec Ferdinand Magellan při své plavbě kolem světa. Španělům se postupně podařilo získat kontrolu nad mnoha do té doby nezávislými komunitami a roku 1571 založili Manilu, která se koncem 16. století stala hlavním centrem regionu. Se Španěly zde postupně získala vliv katolická církev. Po španělsko-americké válce byla moc nad Filipínami předána pod americkou správu. Koncem roku 1941 byly Filipíny přepadeny Japonskem, které vyhlásilo Filipínskou republiku. 20. října 1944 se na Leyte vylodil generál Mac Arthur. Bitva v zálivu Leyte patří k největším námořním střetnutím v dějinách. Po těžkých bojích bylo 5. července 1945 území Filipín prohlášeno za osvobozené. Na základě předchozích dohod byla zemi poskytnuta nezávislost, která byla vyhlášena 4. července 1946. V letech 1966-1986 zde vládl diktátor Ferdinand Marcos po jehož svržení jsou voleni prezidenti.

Filipíny jsou velmi bohaté na nerostné suroviny (železo, měď, zinek, olovo, zlato, stříbro,….), zemědělstvím se živí asi 40% obyvatel. Nejvýznamnější plodinou je kokosová palma.

Po základních údajích jsme přešli k vlastní cestě, která začala v Praze a pokračovala do čínského Hongkongu, kde byla jednodenní zastávka. I toto město nám bylo v krátkosti představeno. Toto souměstí překvapilo svou čistotou a tím, že jde o nekuřácké město. Veřejné toalety jsou zdarma. Funguje zde velmi propracovaná veřejná doprava. Je možné se svést patrovými autobusy i tramvajemi.

Z Hongkongu pokračovala cesta letadlem na ostrov Cebu. Pobyt a cesty po jednotlivých ostrovech byly doplněny množstvím fotografií i zážitků. Obyvatelé Filipín jsou velmi přátelští, usměvaví, vzdělaní a slušní. Funguje zde dobře propracovaná doprava. Během pobytu navštívil Ing. Besta ostrov Oslov, kde při potápění mohl pozorovat zblízka žraloky. Ostrov Negros proslulý pěstování cukrové třtiny a z ní vyráběným třtinovvým rumem. Kapradiny či množství motýlů pozoroval v mlžném deštném pralese přírodního parku Twin Lakes. Malinký sopečný ostrov Apo je známý pozorováním několika druhů želv, ostnatců či zřaloků. Název ostrov ohně či ostrov černé magie nese ostrov Siquijor díky množství světlušek a přítomnosti šamanů. Nachází se mimo hlavní turistické trasy, ale má co nabídnout. Návštěvníci tu mohou obdivovat krásné pláže, jeskyně (např. Cantanoskou vápencovou jeskyni), řeky i studánky. Potápěči ocení lidským zásahem nedotčený podpořský život. Dalším navštíveným místem byl ostrov Bohol, který je proslulý svými Čokoládovými horami. Tyto čtyřmetrové pozoruhodné přírodní útvary jsou rozmístěny po celém středu ostrova. Navštívit zde můžete překrásné bílé pláže s výbornými podmínkami pro potápění. Obdivovat můžete terasovitá rýžová políčka, vodopády či tropické pralesy. Na ostrově žije jeden z nejmenších primátů na světě nártoun filipínský.

Při zajímavém vyprávění doprovázeném množstvím fotografií čas velmi rychle utíkal a ani po dvou hodinách se nikomu nechtělo odcházet. Za své vyprávění byl Tomáš Besta odměněn potleskem a jistě to nebylo naposled co jsme jej mezi nás pozvali.

Za Společnost Jaroslav Slabý

Fotografie z přednášky ZDE

Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí v měsíci únoru

V pondělí 13. února 2017 zaplnilo zasedací síň MěÚ v Jablonném celkem 36 posluchačů. Přítomné srdečně přivítal předseda Jaroslav Slabý a jménem všech zvláště naši milou přednášející Jaroslavu Šiftovou. Na úvod informoval o akcích připravovaných v Jablonném i o akcích týkajících se města pořádaných jinými organizacemi či institucemi. Seznámil je i s akcemi, které připravuje Společnost.

Výstava „Velký vlastivědný obraz severních Čech“

Výstava zapůjčená z Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě. Uskuteční se v zámečku Pachtů z Rájova od 20. března do 1. dubna 2017 od 10 do 17 hodin. Na tuto výstavu bude navazovat přednáška historika Ladislava Smejkala v červnu letošního roku.

Po tomto úvodu předal slovo naší milé přednášející Jaroslavě Šiftové, která hned v úvodu představila poutavou prezentací tématický zájezd do Prahy.

Autobusový zájezd „Karlův nebeský Jeruzalém“ – sobota 13. května 2017

Na sobotu 13. května připravuje Společnost celodenní tématický autobusový zájezd „Nebeský Jeruzalém“ Karla IV. Císař Karel IV. budoval Nové město pražské jako zhmotnění nebeského Jeruzaléma i jako nový Řím. Nechal zde vystavět řadu kostelů. Šestice z nich tvoří vzdušnou čarou pomyslný kříž, v jehož středu stojí kostel sv. Apolináře. Svislé břevno se rozkládá od kostela sv. Kateřiny, přes kostel Panny Marie Na Slupi až k bazilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Příčné rameno tvoří linie mezi klášterem na Slovanech a kostelem Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého na Karlově. Současně každá z těchto staveb odkazuje svým zasvěcením k nějaké Karlově idei nebo události. Během exkurze navštívíme řadu kostelů, které nejsou běžně přístupné veřejnosti. Zasvěcenou průvodkyní nám bude oblíbená „naše Jára“ – Jaroslava Šiftová.

Zájemci se mohou hlásit u Lenky Novákové či Jaroslava Slabého do 10. dubna 2017. Po tomto datu budou zbylá místa obsazena studenty univerzity třetího věku. Zájezd není fyzicky náročný. Cena zájezdu včetně vstupného činí u členů 200,- Kč, u nečlenů 300,- Kč. Při přihlášení nutno složit zálohu ve výši 100,- Kč. Podrobnější informace naleznete na webových stránkách Společnosti www.sphmjablonne.websnadno.cz

Po tomto úvodu jsme přikročili k vlastnímu tématu přednášky Václavu IV. Vrátili jsme se jednak k loňskému Karlovskému výročí, ale současně jsme si připomněli i 656. výročí narození Václava IV. Stejně jako v předchozích přednáškách se i nyní Jaroslava Šiftová zaměřila přímo na Václavovu osobnost. Začali jsme v Norimberku, kde se Václav 26. února 1361 narodil pětačtiřicetiletému Karlu IV. a jeho třetí manželce Anně Svídnické. Pokřtěn byl 11. dubna 1361 za účasti tří arcibiskupů: pražského, kolínského a mohučského. Císař Karel IV. byl na syna náležitě hrdý a od prvních dní jej vychovával jako vladaře a zajistil mu nejlepší učitele, např. Jana Očka z Vlašimi či Arnošta z Pardubic. Již v jeho třech měsících života je doložena jeho vlastní listina. Na českého krále byl korunován již ve dvou letech 15. června 1363 Arnoštěm z Pardubic. Římskou královskou korunu mu otec mnoha úplatky a diplomacií zajistil roku 1376, kdy byl 6. července korunován v katedrále v Cáchách. Šlo sice o vzornou výchovu jak se na budoucího vladaře sluší, ale Václav dostával vše, aniž by se musel snažit. Na trůn dosedl ve velmi těžké době (stoletá válka, opakované morové rány a hladomory, církevní reformace, papežské schizma,…), s kterou by si těžko poradil i jeho slavný otec. Jeho osobnost je hodnocena dosti rozpoluplně. Přednášející vybrala z velkého množství dobových kronik Václavovo hodnocení, citovala z díla M. Pavla Židka Spravovna, který se o Václavovi nezmiňoval zrovna přívětivě. Zaměřila se i na řadu zajímavostí a střípků z Václavova života: lazebnice, sesazení z římského trůnu, Václavovi hrady, papežské schizma, Jana z Pomuku, Panskou jednotu, vztah s Janem Husem a další.

Poutavé vyprávění plné mnoha zajímavostí a perliček utíkalo jako voda a hodina a půl byla ta tam. Následoval zasloužený potlesk a všichni se zase těšíme na další přednášku i exkurzi do Prahy.

Za Společnost Jaroslav Slabý

Fotografie z přednášky ZDE

Václav IV. Lucemburský

Společnost přátel historie města v měsíci březnu 2017

Po uzávěrce Zpravodaje se členové naší Společnosti účastnili v sobotu 18. února akce Spolku přátel Mimoňska, který se vydal do Jablonného. Cílem výletu bylo muzeum severočeské transversální dráhy. Toto muzeum se nachází v budově nádražní stanice a přibližuje historii této dráhy. Muzeum vzniklo zásluhou obětavosti pracovníků, především Květy Slabé (Vlčkové). Na 40 účastníků dorazilo z Mimoně vlakem ve 14:19 hodin do Jablonného, kde je již u rozvinutého koberce čekala naše členka Květa Vlčková se svým manželem Antonínem a několika dalšími zájemci z řad naší Společnosti. Květa Vlčková akci připravila opravdu dokonale, nechyběla káva, čaj i svařák na zahřátí. Něco k zakousnutí přivezli mimonští sebou a atmosféra byla rázem velmi přátelská. S historií teplicko-liberecké transversální dráhy seznámil všechny přítomné Ing. Jiří Šťastný, který je od letošního roku rovněž i naším členem. Díky přítomnosti Ing. Tomáše Konopáče jsme se dověděli historii a zajímavosti ze zaniklé trati z Jablonného do Cvikova. Čas velmi rychle utíkal a po dvou hodinách se mimonští vydali vlakem zase zpět.

Fotografie ZDE

Ve čtvrtek 23. února se uskutečnila v Krajské vědecké knihovně v Liberci přednáška „Krajinou okolí Jablonného v Podještědí od minulosti k dnešku“, které se účastnili dva členové Společnosti: Jaroslav Slabý a Petr Fanta. O hledání polozapomenutých stop sv. Zdislavy v krajinné zóně Lembersko a o odkrývání jejího staletého příběhu zapsaného ve zdejší krajině poutavě vyprávěla Dipl. Ing. Lucie Medková, Ph.D. z výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví. Příběh přeměny zamokřené louky a černé skládky v krajinu tuní a mokřadů prezentovala Ing. Eva Klápšťová z Nature Systems, který se podílel na projektu Mokřadů u Nového Falkenburku. Přednáška byla velmi zajímavá a věříme, že se podaří přednášející získat i pro naší Společnost.

Společnost se účastnila i pracovního a společenského setkání Česko-polského projektu Cyklostezka sv. Zdislavy, které se uskutečnilo v sobotu 25. února 2017 v Jablonném. Hosty přivítal v 9 hodin starosta města Jiří Rýdl a následoval pracovní seminář zaměřený na projekt cyklostezky, která nese jméno sv. Zdislavy. Po semináři následoval oběd v restauraci Venezia a následně se přítomní vydali k dominantě našeho města bazilice minor. Zde je již očekával předseda Společnosti Jaroslav Slabý, který přítomné provedl dominikánským klášterem, bazilikou i podzemními prostory chrámu.

Pravidelná schůzka se uskutečnila v pondělí 13. března. Zasedací místnost zaplnilo 34 posluchačů, které přivítal předseda Společnosti Jaroslav Slabý. Přivítal našeho přednášejícího a nového člena pana Ing. Jiřího Šťastného. Zvláště milým hostem byl i čestný předseda Jaroslav Oplt. V úvodu sezmánil předseda s proběhlými akcemi, tlumočil pozvánku na dernisáž výstavy Libora Machálka a poté již předal slovo Jiřímu Šťastnému. Ten si připravil historii severočeské teplicko-liberecké transversální dráhy. V úvodu se ve svém vyprávění zaměřil na železniční tratě, které v okolí fungovaly před budováním této transversální dráhy. Přiblížil společnost Ústecko-teplická dráha, která tuto trať budovala a plynule přešel k vlastní trati, která spojovala Řetenice s Libercem. S pomocí bohaté obrazové prezentace popsal průběh trati, jednotlivé výpravní budovy i technické zajímavosti jako mosty či tunely. Přednášku obohatil mnoha osobními zážitky, neboť po dlouhá léta pracoval na správě dopravních cest. Čas rychle utíkal a ještě po skončení padalo mnoho dotazů. Až po devatenácté hodině, za zvuku alarmu, poslední účastníci opouštěli budovu městského úřadu.

Fotografie ZDE

Za Společnost Jaroslav Slabý

Společnost přátel historie města v měsíci dubnu

Výstava Velký vlastivědný obraz severních Čech

Na konec března připravila Společnost výstavu Velký vlastivědný obraz severních Čech. Výstavu zapůjčilo Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě a byla instalována v prostorách zámečku Pachtů z Rájova od 20. března do 1. dubna 2017. Přípravu a instalaci výstavy, která zabrala 14 hodin, si vzali na starosti Hana Janďurová, Gita Pavlů, Naďa Pernerová, Petr Fanta, Jaroslav Odstrčil a Jaroslav Slabý. Dozor na výstavě zabezpečovali v době od 10 do 17 hodin ve většině případů členové Společnosti, mimo členskou základnu se na dozoru podíleli Anna Vacková a Josef Janďura. Jedenkrát služba: Gita Pavlů, Jarmila Wiedermannová, Voršila Černá, Petr Černý, Marie Lemfeldová, Alena Štěpánková, Eva Liebezeitová, Eva Javorková, Stanislava Sovová, Zdeňka Štěpánková, Josef Vaníček a Anna Vacková; dvakrát služba: Ludmila Bílková, Ludmila Opltová, Jaroslav Odstrčil, Mirka Koubková, Lenka Nováková, Ladislav Psigoda, Ludmila Patráková, Hana Janďurová a Josef Janďura; čtyřikrát služba: Petr Fanta a Jaroslav Slabý. Velký dík zaslouží Naďa Pernerová, která hlídala celkem šestkrát a sama tak odloužila 21 hodin. Dohromady zajišťovalo dozor 24 osob, kteří odsloužili 154 hodin. Všem patří dík a uznání za zdárný průběh výstavy.

Na výstavě byly vystaveny fotografie Bohumila Kinského (1898-1987), které vytvořil v letech 1924-1933. Bohumil Kinský působil jako učitel české školy v České Lípě. Svou velikou zálibu fotografování spojil s neúnavnou prací pro rozvoj turistiky na Českolipsku. Své snímky vystavil prvně roku 1927 na výstavě českého severu v Mladé Boleslavi. Na výzvu Okresního osvětového sboru nechal Kinský 207 obrázků převést v roce 1934 do podoby diapozitivů 8x8 cm. Soubor diapozitivů s obsáhlým průvodním slovem Bohuslava Kinského a předmluvou od inspektora Josefa Maštálka putoval po českých školách. Jádrem výstavy jsou diapozitivy převedené do papírové podoby, z nichž některé sám Kinský koloroval. Výstava na 16 arších představila dobře známá panoramata nejen Českolipska, ale celých severních Čech (Ještěd, Ralsko, Lužické hory), známé hrady a zámky (Zákupy, Lemberk, Stráž pod Ralskem, Bezděz) či vodní plochy (Hamerské a Máchovo jezero). Fotografie mají silnou vlastivědnou i dokumentační hodnotu.

Během 13 dní navštívilo výstavu celkem 189 návštěvníků, kteří zanechali v knize návštěv 16 pochvalných zápisů. K výstavě se vrátíme ještě jednou 16. června na pravidelné schůzce Společnosti, kdy mezi námi přivítáme autora výstavy historika Ladislava Smejkala.

Fotografie z výstavy ZDE

Historické kořeny Velikonoc - 10. dubna

V Pašijovém týdnu na tzv. Modré pondělí 10. dubna zaplnilo velikonočně vyzdobenou zasedací síň MěÚ v Jablonném celkem 30 posluchačů. O výzdobu se postaral Petr Fanta a Jaroslav Slabý. Tématem pravidelné schůzky byly historické kořeny Velikonoc, které mezi nás přijela představit nám dobře známá a velmi oblíbená Jaroslava Šiftová.

Na úvod všechny přítomné přivítal Jaroslav Slabý, informoval o proběhlé výstavě, pozval účastníky na připravované akce: Povídání nad bylinkami, Život na renesančním Lemberku a květnovou schůzku. Pan Hanzl informoval o připravované akci v Žitavě. Poté již dostala slovo naše přednášející. Svým poutavým vyprávěním nám ve stručnosti představila proběhlé postní období a poté se zaměřila na Pašijový týden a události s ním spojené. Začala Květnou nedělí spojenou s Kristovým příjezdem do Jeruzaléma, věnovala se i obřadu svěcení kočiček i lidovým praktikám s posvěcenými kočičkami včetně jejich pálení na Popeleční středu s následným udílením Popelce. Přes Škaredou středu jsme se ve vyprávění přesunuli k událostem Zeleného čtvrtka, kde jsme se nejdříve zaměřili na název a následné události tohoto dne. Pro apoštoly uspořádal Ježíš tradiční sederovou večeři (Poslední večeře), která začínala obřadným omýváním nohou. Při večeři lámal Ježíš macesy a pil víno – eucharistie. Zajímavostí bylo i následné zobrazování Poslední večeře, kdy malíři znalí evangelia zobrazují Jidáše obráceného tváří od Krista; od středověku je Jidáš znázorňován s rezavými vlasy. Po večeři odcházejí na Olivetskou horu, kde apoštolové usnou a Ježíš se modlí. Na tomto místě stojí dodnes bazilika národů. Při návratu z Olivetské zahrady je Ježíš zatčen římskými vojáky, které přivedl Jidáš. Dle evangelií měl Jidáš Krista políbit, aby na něj upozornil římské vojáky. Kristus byl však dostatečně známý (vítání na Květnou neděli, vyhnání kupců z chrámu,…) a nebylo třeba na něj upozorňovat. Události Velkého pátku začínají již v noci (Petr třikrát zapřel Krista než kohout zakokrhal) židovským soudem. Ježíš je odsouzen k nehoršímu trestu – ukřižování, které bylo velmi potupné a bolestivé. Prvním stupněm bylo bičování, následovalo nesení kříže (pouze příčné břevno) po křížové cestě (od justičního paláce na Golgotu) a vlastní ukřižování. Ježíš Kristus vydechl naposledy v 15 hodin odpoledne. V židovské kultuře se musí zemřelý pohřbít v den smrti a den začínal v podvečer. Kristovo tělo bylo tedy sejmuto z kříže, namazáno, zabaleno a pohřběno do skalního hrobu. V sobotu slaví židé sabat a až večer noční bohoslužba – vigilie. Následuje slavné Vkříšení, kterou končí postní doba a začíná nový život.

V poutavém vyprávění jsme se přednášející zaměřila na řadu otázek a témat, porovnávala evangelia s historickými fakty a věnovala se i lidovým tradicím a obyčejům. Všichni jsme se zájmem poslouchali a plni nových informací a poznatků o největších křesťanských svátcích jsme se po hodině a půl rozcházeli do svých domovů. Jaroslavě Šiftové patří velký dík za vynikající přednášku.

Za Společnost Jaroslav Slabý

Historické kořeny Velikonoc

Fotografie z výstavy ZDE

Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí v měsíci květnu

Zájezd do Prahy – „Nebeský Jeruzalém“ Karla IV. – 13. květen

Téma exkurze bylo lákavé a tak se přihlášky, oproti předchozím zájezdům, začaly jen hrnout. V sobotu se pak u autobusu sešlo 41 účastníků, 3 přistoupili v Mimoni a 5 se připojilo přímo v Praze. Celková účast byla tedy 49 osob.

V průběhu cesty nás Jaroslava Šiftová seznámila s projektem budování Nového města Pražského, který Karel IV. budoval jako velkolepý projekt, neboť se rozhodl z Prahy vybudovat honosné a reprezentativní centrum Svaté říše římské. Výstavbě Nového města věnoval Karel IV. velkou pozornost. Základní kámen položil 29. března 1348. Město bylo budováno podle přesného urbanistického plánu (autorem Matyáš z Arassu). Vznikly zde široké bulváry (šíře co by kamenem dohodil – 15-20 m), rozsáhlá náměstí, vinice, ovocné sady a majestátní církevní stavby. Vše bylo promyšleno do nejmenších detailů. Nové domy musely být kamenné a jednopatrové. Významné církevní a světské stavby dostaly výjimku. Stavebníci byli na 12 let osvobozeni od daní, pokud zahájí stavbu do jednoho měsíce po zakoupení pozemku a dokončí ji do roka a půl. Současně bylo Nové Město koncipováno jako zhmotnění nebeského Jeruzaléma i jako nový Řím. Šestice kostelů tvoří vzdušnou čarou pomyslný kříž, jehož středem je kostel sv. Apolináře. Svislé břevno vede od kostela sv. Kateřiny, přes kostel Panny Marie Na Slupi k bazilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Příčné rameno tvoří linie mezi klášterem na Slovanech a kostelem na Karlově. Každý z kostelů odkazuje svým zasvěcením k nějaké Karlově ideji či události. Všichni následně obdrželi plánky s místy, která navštívíme a itinerář exkurze. Nezapomnělo se ani na mapku s místy, kde je možné se občerstvit.

Těsně před Prahou proběhla krátká zastávka a pak se již vjelo do metropole. Po vystoupení z autobusu v Reslově ulici jsme dostaly základní pokyny, včetně bezpečnostních, a vyrazily jsme za poznáním. Cestou jsme si prohlédli chrám sv. Cyrila a Metoděje, který je známý především jako místo posledního úkrytu parašutistů po atentátu na Heydricha. Poté stačilo přejít ulici a vystoupat k prvnímu cíly kostelu sv. Václava Na Zderaze. Zde nás očekávala průvodkyně Mgr. Vítová, která nás seznámila s historií tohoto místa. Kostelík byl postaven v letech 1170-1180 jako jednolodní románská stavba (dodnes patrné románské zdivo a okna v průčelí). Gotickou přestavbou prošel v 1. pol. 14. stol. Barokní přestavbou prošel na počátku 17. stol., kdy jej získal řád bosých augustiniánů. Za josefínských reforem byl klášter zrušen a využíván jako vojenská prádelna a následně jako Svatováclavská trestnice. Trestnice byla zrušena po vybudování nové věznice na Pankráci roku 1890. Od roku 1923 slouží kostel Československé církvi husitské, která jej nechala obnovit. Interiér včetně lavic navrhl architekt František Bílek.

Po prohlídce jsme se přesunuli dál na Karlovo náměstí, kde nás „naše Jára“ seznámila nejen s historií tohoto největšího náměstí v Evropě, ale i jeho nejvýznamnějších historických i přírodních památek. Přiblížili jsme si kapli Božího těla, která zanikla za josefínských reforem. V této kapli se konal den svátosti, kdy byly vystavovány říšské korunovační klenoty a insignie a ostatky svatých. Antonín Slabý nám přiblížil osobnost botanika Benedikta Roezla, jehož otec pocházel z Jablonného. Z Karlova náměstí jsme se přesunuly k benediktinskému opatství Panny Marie a sv. Jeronýma v Emauzích. Zde jsme si prohlédli ambity kláštera s unikátní freskovou výzdobou ze 14. století, chrám P. Marie i císařskou kapli.

Po prohlídce kláštera na Slovanech (Emauz) jsme se přesunuli zpět na Karlovo náměstí, kde byl dán rozchod na oběd. Mapka s restauracemi se velmi hodila. Náležitě posilněna a odpočata se část výpravy sešla v 13:15, aby se přesunula obdivovat další skvost chrám Panny Marie Sněžné. Tento chrám zamýšlel Karel IV. jako korunovační a byl proto velkolepě založen s plánovanou délkou 110 metrů a výškou lodi 40 metrů. Z projektu byl dokončen pouze presbytář a klášter. Po husitských válkách kostel zpustl a obnoven byl s příchodem bosých františkánů na počátku 17. století. Kostel se řadí mezi nejvyšší sakrální památky v Praze a uvnitř nalezneme jednu z nejmohutnějších a nejvyšších oltářních staveb v Praze vysokou 30 metrů. Kromě oltářního obrazu Panny Marie Sněžné zde nalezneme množství soch svatých, včetně sv. Anežky České, která v době výstavby oltáře svatou ještě nebyla. Díky vstřícnosti přítomného františkána jsme měli možnost nahlédnout i za tento oltář, kde se rovněž nachází umělecká výzdoba. Za připomínku stojí i událost z 15. února 1611, kdy byl klášter a kostel napaden „lůzou“ a vyrabován. Za tohoto řádění zde bylo zabito 14 františkánů, kteří byli roku 2012 blahoslaveni.

Ostatní zatím využili volno k prohlídce Karlova náměstí a někteří vystoupali i na věž Novoměstské radnice. Opět jsme se všichni spojili u Novoměstské radnice po 14 hodině a vydali se k dalším cílům. Cestu nám již začal skrápět déšť, který poněkud zesílil, takže u kostela sv. Štěpána a nedaleké rotundy sv. Longina jsme se příliš nezdrželi a výklad byl omezen na nejzákladnější fakta a zajímavosti. Za mírného, ale hustého deště, jsme se přesouvali ke kostelu sv. Kateřiny Alexandrijské. Zde jsme již byli očekáváni zástupcem pravoslavné církve, která kostel spravuje od roku 2007, abychom si za poutavého výkladu doktorky Šiftové prohlédli interiér. Po prohlídce kostela sv. Kateřiny jsme se za stálého deště vydali na další putování. Zastavili jsme se u Zemské porodnice u sv. Apolináře a bylo nám ukázáno, kde stávala slavná Jedová chýše. Poté jsme dorazili na skoro neznámé místo na albertovských svazích s příhodným názvem Ztracenka. Odtud jsme si prohlédli pomyslný střed kříže – kostel sv. Apolináře. Místo u novoměstských hradeb bylo dlouho zapomenuto, ale po nedávné rekonstrukci se stalo klidným místem s italskou zahradní architekturou a s jedinečným pohledem na Albertov, Podskalí a Vyšehrad. Následovala prohlídka novoměstského opevnění – konkrétně bastionu XXXI u Božích muk, který byl rekonstruován v letech 2010-2011 a krom posezení v restauraci nabízí jedinečný pohled na Vyšehrad, kongresové centrum i Nuselský most.

Poslední zastávkou našeho putování byl kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého na Karlově. Zde nás očekával průvodce jáhen Jiří Ignác Laňka, který nás velmi podrobně seznámil nejen s historií chrámu, ale i zajímavostmi uvnitř. Pozoruhodností je již pro gotiku zcela netradiční osmiboký půdorys chrámu, který se odkazuje na korunovační kostel římských králů v Cáchách, kde je pohřben Karel Veliký. Unikátní je i systém kleneb uvnitř chrámu či obraz Panny Marie v požehnaném stavu.

Po 17 hodině naše putování skončilo. Plni nových poznatků, informací a jedinečných zážitků jsme nasedali do autobusu. V průběhu cesty se probíraly dojmy z exkurze. Velký dík zaslouží Jaroslava Šiftová, která se výtečně zhostila své průvodcovské role. Všichni obdivovali nejen její výklad, ale i schopnost hovořit v ruchu velkoměsta. Následoval zasloužený potlesk. Krátce po 19 hodině jsme v pořádku dorazili domů. Mohu přislíbit, že se rodí již plán dalšího zájezdu pod vedením „naší Járy“. Poděkování zaslouží i řidič firmy Chlup ze Cvikova, který nás bezpečně dopravil tam i zpět a neměl problém dopravit nás v metropoli na požadovaná místa.

Fotografie z exkurze ZDE

Stavba železniční tratě Svor – Jablonné – 15. května

Pravidelná schůzka se uskutečnila hned v pondělí 15. května. 30 zájemců přivítal v zasedací síni Jaroslav Slabý a upozornil na blížící se akce. Poté již mezi námi přivítal přednášejícího Jana Rucze, který si připravil přednášku na téma Stavba železniční tratě Svor – Jablonné v Podještědí. Vrátili jsme se tedy ještě jednou k tématu železnice. V březnové schůzce nás Jiří Šťastný seznámil s výstavbou severočeské Teplicko-Ústecké transversální dráhy, která spojila Jablonné s Českou Lípou a Libercem. V této přednášce se Jan Rucz zaměřil na c. k. privilegovanou Českou severní dráhu, která vlastnila například trať z Bakova nad Jizerou do Rumburka, kde stála i stanice Svor. A právě Česká severní dráha byla hlavní iniciátorkou budování tratě ze Svoru do Cvikova. V úvodu nás seznámil s vývojem železniční dopravy v Habsburské monarchii a nejrůznějšími plány na jednotlivé trati v nejbližším okolí. Poté již přešel k vlastnímu budování tratě ze Svoru do Cvikova. Jako historik se zaměřil na vše, co s výstavbou souviselo: předpisy, zákony, obhlídky, „sponzory“ i popisu slavnosti z 1. září 1886, kdy byla trať slavnostně uvedena do provozu. Dále se zaměřil na další vývoj tratě, která měla pokračovat přes Jablonné do Liberce, ale zde se zkřížily plány České severní dráhy a Ústecko-teplické dráhy. S výtečnou prezentací byla popsána veškerá jednání i vlastní budování trati ze Cvikova do Jablonného, které se neobešlo bez různých problémů s vlastníky pozemků i zájmy podnikatelů i obyčejných lidí. V závěru nás Jan Rucz seznámil se snahami o budování návazných tratí a typologií nádražních budov. Téma bylo velmi zajímavé a čas plynul obzvláště rychle, takže jsme se plni nových informací a zajímavostí rozcházeli až po 19 hodině. Za všechny posluchače ještě jednou děkuji Janu Ruczovi za velmi precizní, zajímavou a poutavou přednášku.

Fotografie z přednášky ZDE

Za Společnost Jaroslav Slabý

Společnost přátel historie města v měsíci červnu

Bohumil Kinský se narodil v roce 1898 v saském Krippenu. Vystudoval učitelský ústav v Jičíně. Do České Lípy přišel v roce 1924 na post odborného učitele kreslení, později se stal ředitelem Tyršových škol. Ve volném čase fotografoval a pěstoval turistiku. Vytvořil první větší soubor fotografií Máchova jezera. Poprvé vystavoval v roce 1927 na menšinové výstavě v Mladé Boleslavi, kterou navštívil i prezident Masaryk. V roce 1928 založil místní pobočku Klubu československých turistů. V tomto spolku působil velmi aktivně, pořádal výlety, sám se jich s fotoaparátem účastnil. Napsal 6 turistických průvodců, které nás dodnes provází severními Čechami. Stál také u zrodu českolipského muzea, jehož nápad založit ho vznikl po ukončení menšinové výstavy v Mladé Boleslavi. Tehdy byly českolipské exponáty uložené v Masarykově škole v Novém Boru, potom se přestěhovaly do Tyršových škol v České Lípě a od roku 1936 našlo České muzeum pro kraj českolipský své místo na zámku v Zákupech. Věnovalo se české menšině, zachránilo památky na rumburskou vzpouru, zachytilo historii sklářství na Českolipsku. Bohumil Kinský byl správcem muzea až do roku 1952, kdy svoji funkci předal Břetislavu Vojtíškovi.

Na výstavě jsme si mohli prohlédnout fotografie nám dobře známých panoramat nejen Českolipska, ale celých severních Čech (Ještěd, Ralsko, Lužické hory, Dubsko), známé hrady a zámky (Zákupy, Stráž pod Ralskem, Sloup v Čechách, Bezděz, Lemberk), vodní nádrže (Hamerské jezero, Máchovo jezero). Zdařilé jsou snímky údolí Pekla a Panské skály. Bohumil Kinský fotil v každém ročním období, kolorované fotografie z letního Máchova jezera mají svůj půvab stejně jako ryzí snímky zasněženého Ještědu.

Fotografie Bohumila Kinského mají silnou dokumentační i vlastivědnou hodnotu. To si uvědomilo i vedení Okresního osvětového sboru a v roce 1934 požádalo Kinského o převedení negativů do podoby diapozitivů 8 × 8 cm. Spolek zakoupil promítačku a komplex fotografií mapující přírodní krásy severních Čech putoval po českých školách.

Díky digitalizaci původních diapozitivů jsme mohli, stejně jako žáci ve 30 letech minulého století, tento zajímavý cyklus fotografií shlédnout i my. I přes počáteční komplikace se podařilo cyklus promítat za odborného výkladu historika Ladislava Smejkala. Úvodní snímky patřily mapkám, které zachycovaly fotografovanou oblast Liberecka a Českolipska. Následoval Ještěd, který byl ideálním místem pro turisty v létě i v zimě. Do cyklu byl později vložen i snímek stanice lanové dráhy otevřené roku 1933. Z Ještědu jsme se přesunuli do Podještědí, které je nerozlučně spjato s romány Karolíny Světlé. V putování jsme pokračovali přes Osečnou, prameny Ploučnice, lázně Kunratice až do dalšího letoviska – Hamru na Jezeře. Přes majestátní Děvín jsme se posunuli do Stráže pod Ralskem s Vartenberkem a poté přes Ralsko do Mimoně a dále k Hradčanům. Přes Hradčanské stěny se pokračovalo k Pustým kostelům do Zákup a odtud přes Velenic, Svojkov, Modlivý důl do České Lípy. Z České Lípy bylo více snímků, které pan Smejkal velmi poutavě komentoval. Letovisko Sloup předcházelo vstupu do Lužických hor, kde jsme „navštívili“ Cvikov, Mařenice, Hvozd a pochopitelně i Jablonné v Podještědí. Z Jablonného se putovalo na Popovu skálu a přes Českou bránu na Ojvín odkud se sestupovalo do Krompachu a pokračovalo se na Ledovou jeskyni, Milštejn, Tolštejn, Jiřetín a Jedlovou do Srbské Kamenice a Labských pískovců a Hřenska. Přes Benešov nad Ploučnicí jsme se vraceli do České Kamenice, Kamenického Šenova, přes Panskou skálu a Klíč do Nového Boru, kde jsme si připomněli i události Rumburské vzpoury. Poslední část se věnovala Peklu, Karbě, Zahrádkám, Stvolínkám po kterých následovalo Dubsko s Houskou, Berštejnem a Jestřebím, abychom se v samém závěru dostali k nejznámějším lokalitám – Máchovu jezeru a hradu Bezděz.

Během hodinky a půl jsme společně s Ladislavem Smejkalem procestovali velmi širokou oblast se spoustou zajímavých míst. Za poutavé vyprávění byl přednášející odměněn potleskem a velmi rádi ho mezi námi opět uvítáme.

Všem členům a příznivcům přejeme příjemné prožití prázdnin a dovolených a sejdeme se opět v září.

Za Společnost Jaroslav Slabý

Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí v měsíci září

Po prázdninové přestávce se uskutečnila další pravidelná schůzka naší Společnosti. Celkem 28 zájemců o historii zaplnilo v pondělí 11. září zasedací síň MěÚ v Jablonném, které přivítal předseda Společnosti Jaroslav Slabý. Přivítal i našeho přednášejícího RNDr. Miroslava Šiftu. V krátkosti byli přítomní informováni o programu na 2. pololetí a pozvánce na vzpomínkovou akci v Horní Světlé. Poté již předal slovo přednášejícímu RNDr. Miroslavu Šiftovi, který je synem naší čestné členky a velmi oblíbené přednášející Jaroslavy Šiftové a vnukem čestného předsedy Jaroslava Oplta.

Téma zářijové přednášky „Svědectví obecních znaků o minulosti i současnosti“, které si pracovník Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovi Dr. Miroslav Šifta připravil, sice mohlo evokovat jednu z pomocných věd historických – heraldiku, ale nebylo tomu tak. Na městské a obecní znaky jsme se podívali ze zcela jiného úhlu. V úvodu nás seznámil s významem symbolu a symboliky a na příkladu svastiky přiblížil, jak se význam určitého symbolu může lišit. Plynule pak přešel k územním symbolům s konkrétním zaměřením pro Liberecký kraj, který je specifický z několika úhlů. Jedná se o pohraniční region, kde se prolínají vlivy Německa i Polska. Jednalo se o oblast s převážně německým obyvatelstvem, kde probíhala jazyková německo-česká hranice a kde v letech 1930 – 1950 proběhla velká změna v hustotě zalidnění.

Liberecký kraj se skládá z 215 obcí, z nichž 176 má svůj znak. Na mnohé se v přednášce zaměřil a poodhalil, co vše lze z jednotlivých znaků vyčíst. Během přednášky probíhala řada debat, z nichž jedna se týkala i městského znaku Jablonného.

Při velmi poutavém vyprávění s bohatou obrazovou prezentací běžel čas jako voda. Dozvěděli jsme se mnoho nových a zajímavých informací a jistě se nyní budeme na obecní znaky dívat trochu jinak. Po hodině a půl byl přednášející odměněn zaslouženým potleskem. Přítomní ocenili velmi precizní přípravu, obrazový doprovod i velice poutavý přednes. Budeme jistě rádi, když mezi nás Dr. Šifta znovu zavítá.

Za Společnost Jaroslav Slabý

Svědectví obecních znaků o minulosti i současnosti

Společnost přátel historie města v měsíci říjnu

Vlakový výlet do Úštěka – sobota 7. října

Ani chladné a deštivé počasí neodradilo 7 členů a 2 hosty od výletu do Úštěka. Za vydatného deště jsme krátce po půl osmé nastupovali do osobního vlaku směr Česká Lípa. Zde jsme během čekání obdivovali nové nádraží v České Lípě a poté jsme dalším vlakem přejeli do Úštěka. Cestou se zatažená obloha začala pomalu protrhávat a tak nás po příjezdu vítalo probleskávající sluníčko. Prvním cílem byly známé Ptačí domky a po jejich prohlídce jsme se přesunuli směrem k synagoze a rabínskému domu. K našemu překvapení právě otvírali a tak jsme si mohli prohlédnout rabínský dům s expozicí židovského školství v českých zemích. Průvodkyně nás seznámila s židovskou komunitou, židovským náboženstvím i školstvím. V expozici věnované školství jsme se dověděli např. i význam rčení „je to jak v židovské škole“. Následovala prohlídka synagogy a v ní umístěné židovské školy. Úštěcká synagoga byla zařazena do národního projektu 10 hvězd, který se věnuje revitalizaci židovských památek. Prohlídku synagogy nám zpestřil svým zpěvem Jiří Šťastný. Z oken synagogy se nám naskytl zajímavý pohled na Úštěk i gotické dvojče. Během prohlídky se přehnala další vydatnější dešťová přeháňka, která však utichla, když jsme opouštěli synagogu. Pomalu jsme se přesouvali k nenápadnému krámku na hlavní třídě - Galerii U brány, která nese podtitul kouzelná brána do jiných světů. Zde jsme si prohlédli díla známých osobností jako např. Iva Hüttnerová, Vlasta Kahovcová, Marek Brodský, Kristian Kodet či František Ringo Čech, nakoupili jsme různé suvenýry a další dárky. Po tomto kulturním zážitku následoval vydatný oběd v restauraci Na růžku. Během oběda se přehnala další dešťová přeháňka, která opět utichla, když jsme vycházeli ven. Posilněni jsme se vypravili obdivovat další památky. Zastavili jsme se u kostela sv. Petra a Pavla, prohlédli si rodný dům Dr. Aloise Klára i pomník Hanse Kudlicha. Naše kroky pak směřovali do městské šatlavy. Zde jsme měli možnost prohlédnout si dobový jarmark a po skluzavce, kterou mnozí využili, se přesunout o patro níž a na vlastní kůži si vyzkoušet expozici útrpného práva. Na pranýři tak skončili některé účastnice i s posměšnou maskou a pár jedinců zakusilo i další rozšířený prostředek práva útrpného – kládu. V dalších patrech jsme se mohli přesvědčit, že pranýř a kláda jsou jen slabým odvarem, toho co jsme mohli dále vidět. Po této historické exkurzi jsme se vydali po dalších památkách malebného městečka. Úzkou uličkou jsme se přesunuli k Pikartské věži, kde sídlí muzeum čertů. Jelikož na webových stránkách měli uvedeno, že v měsíci říjnu je již zavřeno a na e-mailový dotaz, zda by nebylo možné prohlídku domluvit, nepřišla žádná odpověď, muzeum nebylo v programu zařazeno. Až na místě jsme zjistili, že otevřeno je. Jako náhradní program byla zařazena prohlídka Vodního světa, kde nám velmi ochotně vyšli vstříc a ač měli také zavřeno, otevřeli pro naši skupinu. Expozice vodního světa je sama o sobě velmi zajímavá. Přesto je ještě obohacena o expozici posledního úšteckého vodníka Jana Wassermanna. Vše je velmi příjemně propojeno a při čtení popisků jsme se od srdce zasmáli. V samém závěru bylo pro zvídavé a bádavé návštěvníky připraveno překvapení v podobě vodníkovi světničky. Za vstřícnost a ochotu i za skvělou expozici si autoři zaslouží velký dík. Tato expozice rozhodně stojí za návštěvu.

V půl třetí jsme měli program vyčerpán. Zbývala plánovaná návštěva cukrárny a zakončení výletu sladkou tečkou. Obloha se však začala opět zatahovat a proto bylo rozhodnuto cukrárnu oželet a vydat se na zpáteční cestu. V 16:19 jsme příjemně unaveni a plni nových poznatků a dojmů vystupovali na nádraží v Jablonném. Doslova a do písmene jsme si mohli zanotovat: „sláva nazdar výletu, nezmokli jsme, už jsme tu“. Již se těšíme na další výlet. Mohu přislíbit, že se již plány rodí a v příštím roce opět nějaký podnikneme.

Pravidelná schůzka 9. října

Pravidelná schůzka Společnosti se uskutečnila v pondělí 9. října. Již v 16 hodin se sešla rada Společnosti, aby začala pomalu připravovat plán na příští rok. Padla opět řada námětů a nápadů a tak se členové i příznivci mají opět na co těšit. V 17 hodin zaplnilo zasedací síň MěÚ celkem 25 posluchačů. Přítomné přivítal předseda Společnosti Jaroslav Slabý a zvláště pak čestného předsedu Jaroslava Oplta, Jaroslavu Šiftovou i přednášející Renatu Černou. Ta si pro dnešní přednášku připravila velmi zajímavé téma: Spolková činnost v Jablonném na přelomu 19. a 20. století. V úvodu nás seznámila s obecným vývojem spolkové činnosti, která byla umožněna teprve roku 1867 a jejím postupným rozvojem. Velký nárůst proběhl koncem 19. století a částečně souvisel i se sílícím nacionalismem a sílící národní identitou. Mezi prvními vznikaly tělocvičné spolky Deutsche Turnverien jejichž zakladatelem byl Friedrich Ludwig Jahn. Další rozvoj spolkové činnosti nastal po první světové válce ve 20. letech.

Renata si ze starých spolkových kronik, novinových zpráv a jiných pramenů připravila přehled a vývoj spolků fungujících v Jablonném již od poloviny 19. století. Představila nám jejich zakladatele, členy a místa, kde se jednotlivé spolky scházely a působily. Vyprávění bylo obohaceno velmi bohatou obrazovou dokumentací ze své soukromé sbírky pohlednic a fotografií. Nejednalo se jen o strohý výčet a přehled spolků, díky obrazové prezentaci nám Renata přiblížila i konkrétní místa a všichni jsme si tak mohli porovnat, jak to bylo dříve a jak ta samá místa vídáme v dnešní době. V průběhu přednášky jsme se dověděli o sportovním spolku, fotbalovém či cyklistickém klubu či vodním družstvu. Byla zmíněna městská kapela, spolek pro slatinné lázně a městský špitál. Vyprávění bylo zakončeno sborem dobrovolných hasičů. Při zajímavém vyprávění čas rychle utíkal a ani po hodině a půl se nikomu nechtělo odcházet. Všichni by rádi poslouchali a především se kochali pohledy na město, jak vypadalo dříve. Proto bylo přislíbeno, že pro příští rok si Renata Černá připraví další přednášku, kde nám představí Jablonné za první republiky. Za velmi pečlivou a náročnou přípravu a za skvělý přednes byla Renata odměněna zaslouženým potleskem. Všichni se již těší na její další přednášku.

Za Společnost Jaroslav Slabý

Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí v měsíci listopadu

Měsíc utekl jako voda a byla tu další pravidelná schůzka naší Společnosti. V sychravém listopadovém počasí zaplnilo postupně zasedací síň MěÚ 22 členů a 9 hostů, aby se opět dozvěděli něco zajímavého. Rada Společnosti se sešla o hodinku dříve a dolaďovalo program na prosinec a připravovala program na rok 2018. Námětů a podnětů se sešla celá řada a Společnost dostala i řadu nabídek od přednášejících, takže mohu přislíbit, že se máte na co těšit.

Listopadovou schůzku zahájil předseda Jaroslav Slabý, který přivítal všechny přítomné a zvláště pak přednášejícího pana Petra Randuse. V krátkosti pozval přítomné na prosincové akce – Mikulášský jarmárek (2. 12.), Požehnání adventního věnce a zapálení první svíce (3. 12.) a výroční členskou schůzi s nadílkou (11. 12.) a poté přešel k milému překvapení. Členové Společnosti se zapojili do hlasovací ankety o nejkrásnější nádraží 2017. V anketě dostala nejvíce hlasů stanice Doksy, takže další ocenění putuje do Libereckého kraje. Slavnostním vyhlášením však tato akce nekončila. Patrně nikdo netušil, že z odevzdaných hlasů jsou vylosováni tři, které obdrží dárek od Českých drah v podobě kilometrické banky. Jednou z vylosovaných se stala naše členka Lenka Nováková. Cenu ji přišla předat výpravčí Květa Slabá, která se slavnostního vyhlášení v Praze účastnila. Pro členy Společnosti přinesla i dost v podobě stanice Velký Valtinov, které vyhrálo cenu pohádkové nádraží. Velmi chutný dost byl dílem pana Zdeňka Svěráka. Jako pozornost jsme obdrželi ještě i odznáčky Nejkrásnější nádraží 2017. Bylo to velmi milé zpestření za naše hlasy. Velkou zásluhu na šíření této ankety a především propagaci našeho nádraží má výpravčí Květa Slabá.

Po tomto příjemném zahájení již bylo předáno slovo panu Petru Randusovi, který si pro nás připravil přednášku na téma vojenské opevnění na Českolipsku v 18. a 19. století. Pod pojmem vojenská opevnění se většině z nás vybaví především tzv. řopíky, které lemují naše okolí. Vojenská opevnění jsou však mnohem starší a jsou stejně stará jako války samotné. Přestože mnohdy dosahují úctyhodných rozměrů, není jim věnována pozornost a ve většině případů o nich ani nevíme. A právě na tyto opomíjené památky zaměřil svou pozornost Petr Randus. Nejvíce opevnění na Českolipsku pochází z 18. století a souvisí s prusko-rakouskými válkami. Do severních Čech několikráte osobně zavítal samotný císař Josef II., aby se svým doprovodem dohlížel na budování opevnění. Nejviditelnějším výsledkem jsou mohutné pevnosti Terezín a Josefov, ale mezi těmito pevnostmi byla budována i další opevnění.

V průběhu přednášky jsme si přiblížili typy opevnění a jednotlivé ukázky těchto typů na Českolipsku. Ukázky jednotlivých typů opevnění jsme si ukázali na obci Bezděz, kterou procházela úniková cesta na Malý Bezděz, kde se nacházel úkryt obyvatel. Příklad obléhacího opevnění byl přiblížen na Zámeckém vrchu, ve Vranově u Mimoně či na tzv. Rousínovském hrádku. Přiblíženy byly válečné události, které se dotkly přímo našeho města od husitských válek až po prusko-rakouskou válku roku 1866. Na mapě 1. vojenského mapování (1764-1768 a 1780-1783) jsou zobrazeny „švédské šance“ v místech písečáku. Stejně tak jsou zobrazeny „šance“ na mapě 2. vojenského mapování (1836-1852), ale tentokrát na Valdově. V dalším vyprávění se přednášející zaměřil na další opevnění v oblasti Holan, Provodína, Hradčan či Ploužnice. Všechna popisovaná místa byla díky bohaté obrazové prezentaci zachycena na starých mapách, na nákresech a fotografiích. Při zajímavém vyprávění čas rychle běžel. Za pečlivou přípravu a zajímavou přednášku byl pan Randus odměněn zaslouženým potleskem. V závěru padlo několik dotazů a po půl sedmé jsme se rozcházeli do svých domovů.

Za Společnost Jaroslav Slabý

Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí v měsíci prosinci

V sobotu 2. prosince se uskutečnil Mikulášský jarmárek spojený s rozsvícením vánočního stromu a mikulášskou nadílkou. Na celé akci spolupracovalo město Jablonné v Podještědí, Podještědští Pardálové, sbor dobrovolných hasičů Jablonného, Pakli sport klub, rybáři, SPOZ a naše Společnost – především Hana Janďurová, která zajistila 36 prodejců především z řad místních spoluobčanů a kulturní program. Vítečná spolupráce a skvělá organizace vykouzlila tu pravou předvánoční atmosféru korunovanou ohňostrojem. Pomyslnou třešničkou na dortu bylo vystoupení alpských čertů – „krampusů“.

Následující 1. adventní neděli proběhlo již potřetí požehnání adventního věnce na náměstí a zapálení 1. svíce. Více jak třicet přítomných přivítal Jaroslav Slabý. Celou akci zahájil sbor Aurea Rosa z univerzity třetího věku TU Liberec se svým pásmem. Poté se slova ujal P. Pavel Maria Mayer, který provedl požehnání. Autorka věnce paní Šárka Šůchalová zapálila následně první svíci. Závěr patřil opět hudbě. Druhou svíci o týden později zapálil P. Pavel M. Mayer.

Poslední akcí byla výroční členská schůze, která se konala v pondělí 11. prosince ve společenském centru. Vánočně vyzdobený sál zaplnilo postupně 45 členů a hostů. Nejmladším hostem v historii Společnosti byl devítiměsíční Viktor Hofman. Krátce po 16 hodině všechny přivítala Hana Janďurová a zvláště naše hosty: starostu města Jiřího Rýdla, místostarostu Petra Sadílka, tajemnici Danielu Pastorkovou, členy rady města Hanu Balážovou a Jindřicha Drába a čestného člena Ladislava Smejkala. Všichni jsme mezi námi velmi rádi přivítali našeho čestného předsedu Jaroslava Oplta. S činností za uplynulý rok 2017 seznámil přítomné Jaroslav Slabý. Výroční zprávu obohatil bohatou obrazovou prezentací, kterou zahájil loňskou výroční schůzí, která se konala rovněž v sále společenského centra v pondělí 12. prosince a v krátkosti připomněl i zapalování svící na adventním věnci na náměstí v roce 2016. Plynule přešel na akce konané v letošním roce. V průběhu roku uspořádala Společnost 9 přednášek, výstavu Velký vlastivědný obraz severních Čech, autobusový tematický zájezd do Prahy, vlakový výlet do Úštěka, připravila výroční členskou schůzi a podílela se na přípravách mikulášského jarmárku a adventního věnce. Členové se rovněž účastnili i řady jiných akcí, např. netradiční komentované prohlídky zámku Lemberk „Život na renesančním Lemberku“ či posvěcení nově opravené sochy sv. Jana Nepomuckého v Heřmanicích. V průběhu roku se scházela Rada Společnosti, která připravovala jednotlivé akce a připravila i plán na rok 2018, který všichni přítomní obdrželi. A můžeme se opět na co těšit. Kromě plánu obdrželi přítomní rovněž vánoční gratulaci, kterou připravila Renata Černá a od města kapesní kalendáříky. Po výroční zprávě následovala zpráva o hospodaření, kterou přednesla Naďa Pernerová.

Díky a uznání vyslovil starosta města Jiří Rýdl, místostarosta Petr Sadílek a tajemnice Daniela Pastorková, kteří nám popřáli především zdraví a elán v další činnosti a přislíbili nám opět podporu. Slova se ujal i čestný předseda, který omluvil „naši Járu“ a vyřídil její pozdrav. Vzpomněl na rok 2000, kdy Společnost vznikala, i na krátké období na přelomu let 2002/03, kdy činnost Společnosti mírně stagnovala. Od této doby uplynulo již mnoho vody a především zásluhou Jaroslava Oplta, který stál v čele od roku 2003, získala Společnost svými akcemi na významu. Bohatá činnost, ve které mám společně s radou tu čest pokračovat, Jaroslava Oplta silně dojala a neubránil se slzičce.

Nedílnou součástí výroční schůze je i nadílka. Dárečků se sešla více jak stovka a pro „Ježíšky“ je připravila Ludmila Patráková a Alena Štěpánková. Role „ježíšků“ se ujala Lenka Nováková a Jaroslav Slabý a měli se opravdu co ohánět. Někteří si dárečky rozbalovali hned, jiní odolali a nechali si překvapení až pod stromeček. V předvánoční příjemné atmosféře čas rychle plynul a kolem 19 hodiny jsme se pomalu rozcházeli.

Za Společnost Jaroslav Slabý

Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí

Výroční zpráva za rok 2017

Rok 2016 byl zakončen výroční členskou schůzí, která se uskutečnila v pondělí 12. prosince ve vánočně vyzdobeném sále Společenského centra. V 16 hodin přivítala Hana Janďurová 36 členů Společnosti a zvláště pak čestného předsedu Jaroslava Oplta, Jaroslavu Šiftovou, Ladislava Smejkala, starostu města Jiřího Rýdla, místostarostu Petra Sadílka a tajemnici Danielu Pastorkovou. Zprávu o činnosti Společnosti za rok 2016 doplněnou bohatou obrazovou prezentací přednesl Jaroslav Slabý. Poté se ujala slova Naďa Pernerová, která přednesla zprávu o hospodaření. Následovala slova uznání od starosty města Jiřího Rýdla a tajemnice Daniely Pastorkové, od kterých všichni přítomní obdržely nástěnný kalendář a brožuru malířky Aleny Dědicové. Tradičním a nezbytným zvykem výročních schůzí bývá i vánoční nadílka. Dárků se jako každý rok ujala Ludmila Patráková a Stanislava Sovová. Role Ježíšků se zhostila Naďa Pernerová a Jaroslav Slabý. Čas příjemně utíkal a před 19 hodinou jsme se pomalu rozcházeli do svých domovů.

Následující adventní neděle se zapalovali svíce na adventním věnci na náměstí. Druhou svíci zapálil P. Pavel Mayer, třetí Naďa Pernerová a poslední čtvrtou Jaroslav Slabý.

První schůzka letošního roku připadla na pondělí 9. ledna, kdy republiku zasáhla opravdová zima. Kvůli sněhu, náledí a mrazům zůstali někteří členové raději doma. Přesto zasedací síň MěÚ zaplnilo v 17 hodin celkem 27 posluchačů (20 členů a 7 hostů). Všechny přivítal předseda Jaroslav Slabý. Rádi jsme mezi sebou přivítali Ing. Tomáše Bestu, který nám přišel představit Filipíny, které navštívil v lednu roku 2016. V chladném počasí jsme se rádi přenesli do teplých krajin. Na úvod byly představeny základní faktografické údaje o Filipínské republice, která se rozkládá celkem na 7 107 ostrovech omývaném čtyřmi moři v západním Tichém oceánu. Poté jsme přešli k vlastní cestě, která začala v Praze a pokračovala do čínského Hongkongu a odtud letadlem na ostrov Cebu. Pobyt a cesty po jednotlivých ostrovech byly doplněny množstvím fotografií i zážitků, např. pozorováním žraloků při potápění na ostrově Oslov. Při zajímavém vyprávění čas velmi rychle utíkal a ani po dvou hodinách se nikomu nechtělo odcházet.

V pondělí 13. února 2017 přivítal Jaroslav Slabý celkem 36 posluchačů a jménem všech zvláště naši milou přednášející Jaroslavu Šiftovou. Ta nám hned v úvodu představila poutavou prezentací tematický zájezd do Prahy „Karlův nebeský Jeruzalém“, který se uskutečnil 13. května. Po tomto úvodu jsme přikročili k vlastnímu tématu přednášky Václavu IV. Vrátili jsme se jednak k loňskému Karlovskému výročí, ale současně jsme si připomněli i 656. výročí narození Václava IV. Jaroslava Šiftová se zaměřila přímo na Václavovu osobnost. Začali jsme v Norimberku, kde se Václav 26. února 1361 narodil pětačtiřicetiletému Karlu IV. a jeho třetí manželce Anně Svídnické. Císař Karel IV. byl na syna náležitě hrdý a od prvních dní jej vychovával jako vladaře a zajistil mu nejlepší učitele. Šlo sice o vzornou výchovu, ale Václav dostával vše, aniž by se musel snažit. Na trůn dosedl ve velmi těžké době (stoletá válka, opakované morové rány a hladomory, církevní reformace, papežské schizma,…), s kterou by si těžko poradil i jeho slavný otec. Jeho osobnost je hodnocena dosti rozpoluplně. Přednášející vybrala z velkého množství dobových kronik Václavovo hodnocení, citovala např. z díla M. Pavla Židka Spravovna, který se o Václavovi nezmiňoval zrovna přívětivě. Jistě si vzpomínáte na popis, kdy malinký Václav při korunovaci zaneřádil oltář. Zaměřila se i na řadu zajímavostí a střípků z Václavova života: lazebnice, sesazení z římského trůnu, Václavovi hrady, papežské schizma, Jana z Pomuku, Panskou jednotu, vztah s Janem Husem a další. Poutavé vyprávění plné mnoha zajímavostí a perliček utíkalo jako voda a hodina a půl byla ta tam. Následoval zasloužený potlesk a všichni by rádi poslouchali dál.

Několik členů naší Společnosti se účastnili v sobotu 18. února akce Spolku přátel Mimoňska, který se vydal do Jablonného. Jejich cílem bylo muzeum severočeské transversální dráhy, které se nachází v budově nádražní stanice a vzniklo zásluhou obětavosti pracovníků, především Květy Slabé (Vlčkové). Na 40 účastníků dorazilo z Mimoně vlakem ve 14:19 hodin do Jablonného, kde je již u rozvinutého koberce čekala naše členka Květa Slabá se svým manželem Antonínem a několika dalšími zájemci z řad naší Společnosti. Květa Slabá akci připravila opravdu dokonale, nechyběla káva, čaj i svařák na zahřátí. Něco k zakousnutí přivezli mimonští sebou a atmosféra byla rázem velmi přátelská. S historií teplicko-liberecké transversální dráhy seznámil všechny přítomné Ing. Jiří Šťastný, který je od letošního roku rovněž i naším členem. Díky přítomnosti Ing. Tomáše Konopáče jsme se dověděli historii a zajímavosti ze zaniklé trati z Jablonného do Cvikova. Čas velmi rychle utíkal a po dvou hodinách se mimonští vydali vlakem zase zpět.

V rámci pracovního a společenského setkání Česko-polského projektu Cyklostezka sv. Zdislavy, které se uskutečnilo v sobotu 25. února 2017 v Jablonném, provedl Jaroslav Slabý přítomné dominikánským klášterem, bazilikou i podzemními prostory chrámu.

V pondělí 13. března zaplnilo zasedací místnost 34 posluchačů, kteří přivítali našeho nového člena Ing. Jiřího Šťastného. Ten si připravil historii severočeské teplicko-liberecké transversální dráhy. Přiblížil společnost Ústecko-teplická dráha, která tuto trať budovala, a plynule přešel k vlastní trati, která spojovala Řetenice s Libercem. S pomocí bohaté obrazové prezentace popsal průběh trati, jednotlivé výpravní budovy i technické zajímavosti jako mosty či tunely. Přednášku obohatil mnoha osobními zážitky, neboť po dlouhá léta pracoval na správě dopravních cest. Čas rychle utíkal a ještě po skončení padalo mnoho dotazů. Až po devatenácté hodině, za zvuku alarmu, poslední účastníci opouštěli budovu městského úřadu.

Stejnou přednášku přednesl Jiří Šťastný ve Vlastivědném muzeu a galerii v České Lípě v sobotu 2. prosince pro Klub přátel muzea.

Na konec března připravila Společnost výstavu Velký vlastivědný obraz severních Čech. Výstavu zapůjčilo Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě a byla instalována v prostorách zámečku Pachtů z Rájova od 20. března do 1. dubna 2017. Přípravu a instalaci výstavy, která zabrala 14 hodin, si vzali na starosti Hana Janďurová, Gita Pavlů, Naďa Pernerová, Petr Fanta, Jaroslav Odstrčil a Jaroslav Slabý. Dozor na výstavě zabezpečovali v době od 10 do 17 hodin ve většině případů členové Společnosti, mimo členskou základnu se na dozoru podíleli Anna Vacková a Josef Janďura. Dohromady zajišťovalo dozor 24 osob, kteří odsloužili 154 hodin. Všem patří dík a uznání za zdárný průběh výstavy. Na výstavě byly vystaveny fotografie Bohumila Kinského (1898-1987), které vytvořil v letech 1924-1933. Na 16 arších představila dobře známá panoramata nejen Českolipska, ale celých severních Čech, známé hrady a zámky či vodní plochy. Během 13 dní navštívilo výstavu celkem 189 návštěvníků, kteří zanechali v knize návštěv 16 pochvalných zápisů.

V Pašijovém týdnu na tzv. Modré pondělí 10. dubna zaplnilo velikonočně vyzdobenou zasedací síň MěÚ v Jablonném celkem 30 posluchačů. Tématem pravidelné schůzky byly historické kořeny Velikonoc, které mezi nás přijela představit nám dobře známá a velmi oblíbená Jaroslava Šiftová. Svým poutavým vyprávěním nám ve stručnosti představila proběhlé postní období a poté se zaměřila na Pašijový týden a události s ním spojené. Věnovala se řadě otázek a tématům, porovnávala evangelia s historickými fakty a zmínila i lidové tradice a obyčeje. Všichni jsme se zájmem poslouchali a plni nových informací a poznatků o největších křesťanských svátcích jsme se po hodině a půl rozcházeli do svých domovů.

Na sobotu 13. května připravila Společnost tematickou exkurzi „Nebeský Jeruzalém“ Karla IV. Organizaci a přípravu zájezdu si vzali na starost členové rady: Lenka Nováková a Jaroslav Slabý. Největší zásluhu na uskutečnění tohoto zájezdu má však naše čestná členka Jaroslava Šiftová, která tuto exkurzi připravila pro své studenty a byla tak laskavá, že ji zopakovala i pro naši Společnost. Nejenže domluvila prohlídky jednotlivých kostelů, ale výtečně se zhostila i role průvodce a po celý den nás seznamovala s jednotlivými místy. Téma exkurze bylo lákavé a tak se přihlášky, oproti předchozím zájezdům, začaly jen hrnout. V sobotu se pak u autobusu sešlo 41 účastníků, 3 přistoupili v Mimoni a 5 se připojilo přímo v Praze. Celková účast byla tedy 49 osob.

V průběhu cesty nás Jaroslava Šiftová seznámila s projektem Nového města Pražského, který Karel IV. budoval jako velkolepý projekt, neboť se rozhodl z Prahy vytvořit honosné a reprezentativní centrum Svaté říše římské. Všichni následně obdrželi plánky s místy, která navštívíme a itinerář exkurze. Nezapomnělo se ani na mapku s místy, kde je možné se občerstvit. Těsně před Prahou proběhla krátká zastávka a pak se již vjelo do metropole. Po vystoupení z autobusu v Reslově ulici jsme dostaly základní pokyny, včetně bezpečnostních, a vyrazily jsme za poznáním. Cestou jsme si prohlédli chrám sv. Cyrila a Metoděje, který je známý především jako místo posledního úkrytu parašutistů po atentátu na Heydricha. Poté stačilo přejít ulici a vystoupat k prvnímu cíly kostelu sv. Václava Na Zderaze. Po prohlídce jsme se přesunuli dál na Karlovo náměstí, kde nás „naše Jára“ seznámila nejen s historií tohoto největšího náměstí v Evropě, ale i jeho nejvýznamnějších historických i přírodních památek. Přiblížili jsme si i zaniklou kapli Božího těla. Antonín Slabý nám přiblížil osobnost botanika Benedikta Roezla, jehož otec pocházel z Jablonného. Z Karlova náměstí jsme se přesunuly k benediktinskému opatství Panny Marie a sv. Jeronýma v Emauzích, kde jsme si prohlédli ambity kláštera s unikátní freskovou výzdobou ze 14. století, chrám P. Marie i císařskou kapli. Na Karlově náměstí byl dán následně rozchod na oběd. Mapka s restauracemi se velmi hodila. Náležitě posilněna a odpočata se část výpravy sešla v 13:15, aby se přesunula obdivovat další skvost chrám Panny Marie Sněžné. Ostatní zatím využili volno k prohlídce Karlova náměstí a někteří vystoupali i na věž Novoměstské radnice. Opět jsme se všichni spojili u Novoměstské radnice po 14 hodině a vydali se k dalším cílům. Cestu nám již začal skrápět déšť, který poněkud zesílil, takže u kostela sv. Štěpána a nedaleké rotundy sv. Longina jsme se příliš nezdrželi a výklad byl omezen na nejzákladnější fakta a zajímavosti. Za mírného, ale hustého deště, jsme se přesouvali ke kostelu sv. Kateřiny Alexandrijské. Po jeho prohlídce jsme za stálého deště kolem Zemské porodnice u sv. Apolináře dorazili na skoro neznámé místo na albertovských svazích s příhodným názvem Ztracenka. Odtud jsme si prohlédli pomyslný střed kříže – kostel sv. Apolináře. Následovala prohlídka novoměstského opevnění – konkrétně bastionu XXXI u Božích muk, který nabízí jedinečný pohled na Vyšehrad, kongresové centrum i Nuselský most. Poslední zastávkou našeho putování byl kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého na Karlově. Po 17 hodině naše putování skončilo. Plni nových poznatků, informací a jedinečných zážitků jsme nasedali do autobusu. V průběhu cesty se probíraly dojmy z exkurze. Velký dík zaslouží Jaroslava Šiftová, která se výtečně zhostila své průvodcovské role. Všichni obdivovali nejen její výklad, ale i schopnost hovořit v ruchu velkoměsta. Poděkování zaslouží i řidič firmy Chlup ze Cvikova, který nás bezpečně dopravil tam i zpět a neměl problém dopravit nás v metropoli na požadovaná místa.

Na pravidelné schůzce 15. května jsme se ještě jednou vrátili k tématu železnice. 30 zájemců přivítal v zasedací síni Jaroslav Slabý a přivítal mezi námi přednášejícího Jana Rucze, který si připravil přednášku na téma Stavba železniční tratě Svor – Jablonné v Podještědí. V této přednášce se Jan Rucz zaměřil na c. k. privilegovanou Českou severní dráhu, která byla hlavní iniciátorkou budování tratě ze Svoru do Cvikova. S výtečnou prezentací byla popsána veškerá jednání i vlastní budování trati ze Cvikova do Jablonného, které se neobešlo bez různých problémů s vlastníky pozemků i zájmy podnikatelů i obyčejných lidí. V závěru nás Jan Rucz seznámil se snahami o budování návazných tratí a typologií nádražních budov. Za velmi precizní a zajímavou přednášku mu patří náš dík.

Několik členů Společnosti vyrazilo v úterý 16. května do Heřmanic ke kapli sv. Antonína. Město Jablonné v Podještědí a Římskokatolická farnost zde přichystalo slavnostní požehnání sochy sv. Jana Nepomuckého, která sem byla přemístěna z Postřelné. V 17:30 hodin akci zahájil starosta města Jiří Rýdl, kterého svým vystoupením doprovodily Václavky, a poté sochu požehnal P. Pavel Mayer OP. Následovalo opět vystoupení Václavek a od 20 hodin v kapli sv. Antonína koncert písničkářky KAYI za harfového doprovodu Kamila Kaisera.

V neděli 21. května 2017 ve 14 hodin se 15 členů Společnosti účastnilo netradiční komentované prohlídky zámku Lemberk s názvem „Život na renesančním Lemberku“ v rámci cyklu NPÚ „Rok renesanční šlechty“. Erudovaným průvodcem nám byl Jan Rucz, který nás podrobně seznámil s životem na renesančním Lemberku a osobnostmi, které zde žili: Kurzbachů z Trachenberka a purkrabích z Donína. Tato prohlídka přinesla spoustu nových informací, na které při běžné prohlídce nezbývá prostor. Přednáška s prohlídkou zámeckých prostor zabrala přibližně dvě hodiny.

V pondělí 12. června se za parného dusna sešlo 20 účastníků na pravidelné schůzce. Milým hostem a přednášejícím byl historik Ladislav Smejkal, s kterým jsme se vrátili k březnové výstavě „Velký vlastivědný obraz severních Čech“, jejímž autorem je právě Ladislav Smejkal. Výstava zachycuje práci Bohumila Kinského, s jehož životem a zálibou v turistice a fotografování nám v úvodu pan Smejkal přiblížil. Fotografie Bohumila Kinského mají silnou dokumentační i vlastivědnou hodnotu. To si uvědomilo i vedení Okresního osvětového sboru a v roce 1934 požádalo Kinského o převedení negativů do podoby diapozitivů 8 × 8 cm. Spolek zakoupil promítačku a komplex fotografií mapující přírodní krásy severních Čech putoval po českých školách. Díky digitalizaci původních diapozitivů jsme mohli, stejně jako žáci ve 30 letech minulého století, tento zajímavý cyklus fotografií shlédnout i my. I přes počáteční komplikace s technikou se podařilo cyklus promítat za odborného výkladu historika Ladislava Smejkala. Během hodinky a půl jsme společně s Ladislavem Smejkalem procestovali velmi širokou oblast se spoustou zajímavých míst. Za poutavé vyprávění byl přednášející odměněn potleskem a velmi rádi ho mezi námi opět uvítáme.

Po prázdninové přestávce zaplnilo zasedací síň MěÚ 28 zájemců o historii. Přivítali jsme nového přednášejícího RNDr. Miroslava Šiftu. Téma přednášky „Svědectví obecních znaků o minulosti i současnosti“, které si pracovník Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovi Dr. Miroslav Šifta připravil, sice mohlo evokovat jednu z pomocných věd historických – heraldiku, ale nebylo tomu tak. Na městské a obecní znaky jsme se podívali ze zcela jiného úhlu. Liberecký kraj se skládá z 215 obcí, z nichž 176 má svůj znak. Na mnohé se v přednášce zaměřil a poodhalil, co vše lze z jednotlivých znaků vyčíst. Během přednášky probíhala řada debat, z nichž jedna se týkala i městského znaku Jablonného. Při velmi poutavém vyprávění s bohatou obrazovou prezentací běžel čas jako voda. Dozvěděli jsme se mnoho nových a zajímavých informací a jistě se nyní budeme na obecní znaky dívat trochu jinak.

Ani chladné a deštivé počasí neodradilo 7 členů a 2 hosty od výletu do Úštěka. Za vydatného deště jsme krátce po půl osmé nastupovali do osobního vlaku směr Česká Lípa. Cestou se zatažená obloha začala pomalu protrhávat a tak nás po příjezdu vítalo probleskávající sluníčko. Prvním cílem byly známé Ptačí domky. Poté jsme si mohli prohlédnout rabínský dům s expozicí židovského školství v českých zemích. Průvodkyně nás seznámila s židovskou komunitou, židovským náboženstvím i školstvím. Dověděli jsme se např. i význam rčení „je to jak v židovské škole“. Následovala prohlídka synagogy a v ní umístěné židovské školy. Prohlídku synagogy nám zpestřil svým zpěvem Jiří Šťastný. Z oken synagogy se nám naskytl zajímavý pohled na Úštěk i gotické dvojče. Během prohlídky se přehnala další vydatnější dešťová přeháňka, která však utichla, když jsme opouštěli synagogu. Pomalu jsme se přesouvali k nenápadnému krámku na hlavní třídě - Galerii U brány, která nese podtitul kouzelná brána do jiných světů. Zde jsme si prohlédli díla známých osobností jako např. Iva Hüttnerová, Vlasta Kahovcová, Marek Brodský, Kristian Kodet či František Ringo Čech, nakoupili jsme různé suvenýry a další dárky. Po tomto kulturním zážitku následoval vydatný oběd v restauraci Na růžku. Během oběda se přehnala další dešťová přeháňka, která opět utichla, když jsme vycházeli ven. Posilněni jsme se vypravili obdivovat další památky. Zastavili jsme se u kostela sv. Petra a Pavla, prohlédli si rodný dům Dr. Aloise Klára i pomník Hanse Kudlicha. Naše kroky pak směřovali do městské šatlavy. Zde jsme měli možnost prohlédnout si dobový jarmark a po skluzavce, kterou mnozí využili, se přesunout o patro níž a na vlastní kůži si vyzkoušet expozici útrpného práva. Na pranýři tak skončili některé účastnice i s posměšnou maskou a pár jedinců zakusilo i další rozšířený prostředek práva útrpného – kládu. Po této historické exkurzi jsme se vydali po dalších památkách malebného městečka. Úzkou uličkou jsme se přesunuli k Pikartské věži, kde sídlí muzeum čertů. Jelikož na webových stránkách měli uvedeno, že v měsíci říjnu je již zavřeno a na e-mailový dotaz, zda by nebylo možné prohlídku domluvit, nepřišla žádná odpověď, muzeum nebylo v programu zařazeno. Až na místě jsme zjistili, že otevřeno je. Jako náhradní program byla zařazena prohlídka Vodního světa, kde nám velmi ochotně vyšli vstříc a ač měli také zavřeno, otevřeli pro naši skupinu. Expozice vodního světa je sama o sobě velmi zajímavá. Přesto je ještě obohacena o expozici posledního úšteckého vodníka Jana Wassermanna. Vše je velmi příjemně propojeno a při čtení popisků jsme se od srdce zasmáli. V samém závěru bylo pro zvídavé a bádavé návštěvníky připraveno překvapení v podobě vodníkovi světničky. Protože se obloha začala opět zatahovat bylo rozhodnuto oželet sladkou tečku v cukrárně a vydat se na zpáteční cestu. V 16:19 jsme příjemně unaveni vystupovali na nádraží v Jablonném. Doslova a do písmene jsme si mohli zanotovat: „sláva nazdar výletu, nezmokli jsme, už jsme tu“.

V pondělí 9. října zaplnilo v 17 hodin zasedací síň MěÚ celkem 25 posluchačů. Naše členka Renata Černá si připravila velmi zajímavé téma: Spolková činnost v Jablonném na přelomu 19. a 20. století. V úvodu nás seznámila s obecným vývojem spolkové činnosti, která byla umožněna teprve roku 1867 a jejím postupným rozvojem. Renata si ze starých spolkových kronik, novinových zpráv a jiných pramenů připravila přehled a vývoj spolků fungujících v Jablonném již od poloviny 19. století. Představila nám jejich zakladatele, členy a místa, kde se jednotlivé spolky scházely a působily. Vyprávění bylo obohaceno velmi bohatou obrazovou dokumentací ze své soukromé sbírky pohlednic a fotografií. Nejednalo se jen o strohý výčet a přehled spolků, díky obrazové prezentaci nám Renata přiblížila i konkrétní místa a všichni jsme si tak mohli porovnat, jak to bylo dříve a jak ta samá místa vídáme v dnešní době. V průběhu přednášky jsme se dověděli o sportovním spolku, fotbalovém či cyklistickém klubu či vodním družstvu. Byla zmíněna městská kapela, spolek pro slatinné lázně a městský špitál. Vyprávění bylo zakončeno sborem dobrovolných hasičů. Při zajímavém vyprávění čas rychle utíkal a ani po hodině a půl se nikomu nechtělo odcházet. Všichni by rádi poslouchali a především se kochali pohledy na město, jak vypadalo dříve.

V sychravém listopadovém počasí zaplnilo v pondělí 13. listopadu zasedací síň MěÚ 22 členů a 9 hostů, aby se opět dozvěděli něco zajímavého. Přednášejícím hostem byl pan Petr Randus. Schůzka byla zahájena milým překvapením. Členové Společnosti se zapojili do hlasovací ankety o nejkrásnější nádraží 2017. V anketě dostala nejvíce hlasů stanice Doksy, takže další ocenění putuje do Libereckého kraje. Slavnostním vyhlášením však tato akce nekončila. Patrně nikdo netušil, že z odevzdaných hlasů jsou vylosováni tři, které obdrží dárek od Českých drah v podobě kilometrické banky. Jednou z vylosovaných se stala naše členka Lenka Nováková, která se velmi aktivně zapojila do sbírání hlasů. Cenu ji přišla předat výpravčí Květa Slabá, která se slavnostního vyhlášení v Praze účastnila. Pro členy Společnosti přinesla i dost v podobě stanice Velký Valtinov, které vyhrálo cenu pohádkové nádraží. Velmi chutný dost byl dílem pana Zdeňka Svěráka. Jako pozornost jsme obdrželi ještě i odznáčky Nejkrásnější nádraží 2017. Bylo to velmi milé a nečekané zpestření za naše hlasy. Po tomto příjemném zahájení již bylo předáno slovo panu Petru Randusovi, který si pro nás připravil přednášku na téma vojenské opevnění na Českolipsku v 18. a 19. století. Pod pojmem vojenská opevnění se většině z nás vybaví především tzv. řopíky, které lemují naše okolí. Vojenská opevnění jsou však mnohem starší a jsou stejně stará jako války samotné. Přestože mnohdy dosahují úctyhodných rozměrů, není jim věnována pozornost a ve většině případů o nich ani nevíme. A právě na tyto opomíjené památky zaměřil svou pozornost Petr Randus. V průběhu přednášky jsme si přiblížili typy opevnění a jednotlivé ukázky těchto typů na Českolipsku. Při zajímavém vyprávění čas rychle běžel. V závěru padlo několik dotazů a po půl sedmé jsme se rozcházeli do svých domovů.

V sobotu 2. prosince se uskutečnil tradiční Mikulášský jarmárek spojený s rozsvícením vánočního stromu a mikulášskou nadílkou. Skvělá organizace a spolupráce města Jablonného, Podještědských Pardálů, sboru dobrovolných hasičů z Jablonného, Pakli sport klubu, rybářů, SPOZu a naší Společnosti vykouzlila pravou předvánoční atmosféru. Za Společnost patří velký dík Haně Janďurové, která zajistila 36 prodejců z řad místních spoluobčanů i bohatý kulturní program. Zásluhou SPOZu bylo možné spatřit i ochutnat pětimetrovou vánočku. Vystoupení Alexandry Ptáčkové předznamenalo příchod Mikuláše, který odpočítal rozsvícení Vánočního stromu a následně se ujal nadělování. Večer korunoval v 19 hodin ohňostroj. Perličkou na úplný závěr byla show a průvod alpských čertů – tzv. krampusů.

Následující 1. adventní neděle patřila již třetímu ročníku žehnání adventního věnce na náměstí a zapálení první svíce. V 16 hodin zahájil celou akci pěvecký sbor Aurea Rosa z univerzity třetího věku TU Liberec. Vlastní požehnání provedl P. Pavel Maria Mayer. První svíci zapálila autorka věnce paní Šárka Šůchalová. Závěr patřil opět hudbě.

Jaroslav Slabý – předseda Společnosti

Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...