DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
aktualizováno: 24.09.2022 16:27:48 

Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí

Akce roku 2022

Vítejte na stránce sphmjablonne.websnadno.cz v sekci Akce roku 2022

Společnost přátel historie města Jablonného v měsíci lednu

 

          V pondělí 10. ledna 2022 se v zasedací síni MěÚ sešlo 10 členů Společnosti na první schůzku v letošním roce. Všechny přítomné přivítal předseda Společnosti Jaroslav Slabý. Na lednovou schůzku byla připravena druhá část ohlédnutí za dvacetiletou činností Společnosti. Na prosincové schůzce jsme si v prezentaci připomněli přednášky, procházky po městě a okolí, výlety a zájezdy.

          V lednu jsme v prezentaci s více než 1300 fotek zavzpomínaly na výstavy, které Společnost připravila. Výstavy jsou od roku 2011 neodmyslitelně spojené s Hanou Janďurovou, díky níž patří výstavy mezi naše TOP akce. Připomněli jsme si např. výstavu domácích betlémů (2011), Velikonoční výstavu (2012) a především Šikovné ruce (2014), všichni obdivovali nespočet práce a skvostné exponáty. Nový členové nechtěli ani věřit, kolik šikovných rukou máme v Jablonném. Z dalších výstav to byly Pohledy do minulosti našeho města (2015) či zapůjčené výstavy Franz Clam-Gallas: Pocta šlechtici ducha a muži činu (2015), České tradice (2016) a Velký vlastivědný obraz severních Čech (2017). S velkým úspěchem se setkala i výstava Proměny města Jablonného k stému výročí republiky v roce 2018. Jako poděkování autorům vydalo město Jablonné nástěnný kalendář pro rok 2019 a 2020 se záběry z této výstavy. Zatím poslední výstavou byla výstava Lidové tradice (2019). Pokud jsou k dispozici fotografie byly zachyceny přípravné práce, vernisáže, exponáty či závěrečná poděkování od města. Veškeré výstavy by nebyly možné bez pomoci města Jablonného, které nám zapůjčovalo výstavní prostory či finanční prostředky pokud bylo potřeba.

          V další části byla připomenuta předvánoční posezení, která se konají pravidelně od roku 2003. Poprvé jsme se sešli v restauraci U Lva, kde nás Václav Flegl seznámil s vánočními zvyky a tradicemi. V dalších letech jsme se scházeli v restauraci Venezia na členských schůzích, kam bylo zváno i vedení města. Tato setkání byla kromě shrnutí činnosti a plánů na další rok zpestřena nadílkou. Od roku 2012 jsme se scházeli v restauraci Kino a od roku 2015 jsme využívali sál Společenského centra.

          Na úplný závěr byly promítnuty fotografie z oslav 10. a 15. výročí Společnosti. Plánované oslavy 20. výročí v prosinci 2020 se z důvodu opatření spojených s epidemií Covid 19 nemohly uskutečnit a nekonaly se ani v roce 2021. Proto byla činnost Společnosti připomenuta na stránkách Zpravodaje a těmito prezentacemi.

            

                                          Za Společnost Jaroslav Slabý

 

Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí v měsíci únoru

 

          V pondělí 14. února na svátek sv. Valentýna zaplnilo zasedací síň MěÚ v Jablonném 27 posluchačů, kteří se přišli společně s Lenkou Novákovou toulat okolím Jablonného. Všechny přítomné přivítal Jaroslav Slabý, mezi hosty jsme rádi viděli zástupce naší starší sestřičky SPHM Chrastava Janu Záhurancovou a Jiřího Šimka či manžele Bindrovi z České Lípy. Předseda seznámil účastníky s dalšími plány a omluvil se, že ze zdravotních důvodů některých přednášejících není ještě pevně stanoven program příštích schůzek. Pro některé akce využijeme nabídku z městské knihovny. Poté již předal slovo přednášející Lence Novákové, která velmi ráda putuje a poznává nová místa. Pro dnešní přednášku si zvolila Jablonné a jeho okolí v pomyslné kružnici o poloměru 12 km od středu města. V tomto území nám představila několik tras, které prošla či projela na kole. Všichni jsme tedy namasírovali svaly a vyrazili.

          První trasa nám byla všem velmi dobře známa, směřovala přes Markvartice, kolem rybníka, kapličky, nově restaurovaného tzv. Jarischova kříže ke Zdislavině studánce. Zde krátká odbočka k ledopádům a návrat ke kapli Nejsvětější Trojice a výšlap lipovou alejí k Bredovskému letohrádku. Alej zdobí několik soch ze sochařských sympozií a od jedné se naskýtá úchvatný pohled na Jezevčí vrch (též Limberk či Jílový vrch) s národní přírodní rezervací na vrcholu. Kolem roubených a hrázděných chaloupek jsme došli k zámku a pokračovali k lesnímu hřbitovu. Jedná se o největší hromadný hrob vojáků sedmileté války na našem území. Upomíná na vojáky raněné v bitvě u Hochkirchu, kteří byli převezeni na Lemberk (zde byl zřízen lazaret), ale na následky zranění a vlivem nedostatečné péče zde více jak tisícovka mužů zemřela. Pohřbeni byli v nedalekém lesíku, pietní místo připomíná dodnes kříž mrtvých. Pokračovali jsme dále na Janovice. Malá odbočka nás zavedla k tzv. „menhirům“. 21 čedičových sloupů z Polevska zde v roce 1991 vztyčil akademický sochař Jiří Beránek. Své dílo symbolizující spojení starých a nových kultur a civilizací nazval Bezčasí. Kolem výklenkové kapličky nás silnička zavedla až na okraj Janovic, kde nás upoutala čtvercová kaple, od ní jsme pokračovali k tzv. poustevnám. Do těchto míst se měli uchýlit po zrušení dominikánského kláštera v Jablonném dva bratři Thomas a Valerián. Po vzoru sv. Zdislavi se věnovali léčitelství a na zdejší škole vyučovali náboženství.

Další trasa vedla od skalní věže Havran na Jitravském vrchu ke zřícenině hradu Roimund z 1. pol. 14. století. Hrad byl postaven s povolením Karla IV. a na jeho počest nesl i název (z francouzského Roi munt – Královská hora). Kolem studánky pod Velkým Vápenným jsme se dostali na Krkavčí skály u Křižan. Nádherné skalní útvary jsou rájem horolezců, kteří skalám přezdívají Vajoletky. S výhledem na vrcholek Stříbrníku jsme zamířili směrem ke Stráži pod Ralskem. I zde jsme poznali mnoho zajímavých míst. Vystoupali jsme na zbytky skalního hrádku Stohánek na vrcholu pískovcového suku Stoh. Hrad je prvně zmiňován roku 1431 a naposledy roku 1453. Krátce nato patrně zanikl. Roku 1760 zde byla zřízena poustevna. Odtud jsme zamířili kolem Sochorova pomníku přes přírodní rezervaci Divadlo, kde jsme se pokochali skalnímu útvary Palice či Švarcvaldskou bránou, směrem na zříceninu hradu Děvín. Následoval přesun a výstup na Ralsko se stejnojmennou zříceninou hradu a malý odpočinek na Juliině vyhlídce. Pro svou manželku Julianu ji nechal vybudovat František hrabě Hartig. Cestou ke Stráži jsme nemohli vynechat technickou kulturní památku průrvu Ploučnice u Novin pod Ralskem (kdysi zvanou též Pekelný jícen či Čertova díra). Jedná se o podzemní náhon bývalého hamru, který stával v místech dnešního jezírka. Ploučnice zde vtéká do soutěsky mezi strmými pískovcovými stěnami a protéká dvěma tunely dlouhými 13 a 50 metrů. Tunely byly kopány krumpáči v 16. století a mají výšku 4 metry.  Dnes je místo vyhledávaným cílem vodáků, cyklistů a geocacherů. Zakrátko nás již vítala Stráž pod Ralskem se svou dominantou zámkem Vartenberk. Původní strážní hrad založený Markvartici byl v 16. století přestavěn na renesanční zámek a roku 1645 poškozen švédským vojskem. Po dokončení zámku v Mimoni se Hartigové přestěhovali a zámek se stal sídlem velkostatku. Po požáru roku 1987 se stal ruinou a postupně je obnovován. V blízkosti zámku jsme shlédli další zajímavosti Boží hrob a kapli sv. Jana Nepomuckého (od roku 2001 převzala pravoslavná církev – chrám velkomučedníka Pantelejmona).

Další putování jsme zahájili opět u Jítravy u přírodní památky Bílé kameny, které svou bělostí a tvary připomínají stádo slonů a proto se také nazývají Sloní kameny či Sloní skály. Přes Sloní kameny jsme zamířili na vrch Vysoká a odpočinuli si u Landvašského kříže, abychom dále putovali na Ostrý vrch a přes Horní Sedlo na Horní skály. Jde o skupinu osmi skalních věží pojmenovaných Velká a Malá Smrtka, Liberecká věž, Gahlerova věž, Cvičná věž, Dvojče, Sokol a Zub na jižním svahu návrší Hřebeny hojně vyhledávané horolezci. Přes Vraní skály jsme vystoupali na Popovu skálu a pokochali se nádhernými výhledy do okolí. Krátce nato jsme překročili hranice a navštívili zříceninu strážního hradu Karlsfried, vystavěného Karlem IV. na ochranu obchodní stezky do Lužice. Nejednalo se o panské sídlo, ale strážní hrad spojený s celnicí. Ze skalní vyhlídky Scharfenstein se nám naskytl neopakovatelný pohled na lázeňské městečko Ojbin se zříceninou stejnojmenného hradu a kláštera. Následoval výstup na výrazný znělcový vrchol Hvozdu (Hochwald) přes který vede státní hranice. Na německé straně se nachází restaurace a rozhledna z roku 1892 s kruhovým rozhledem. Na vyhlídkové plošině byl postaven kříž. Přes Jonsdorfské skalní město a Jánské kameny jsme se vrátili zpět na českou stranu hranice a pokračovali přes Krkvačí kameny na Luž. Od roku 2020 je na vrcholu postavena rozhledna. Na hraničním přechodu Dolní Světlá – Waltersdorf jsme si připomněli události spojené s rokem 1938 a byli jsme upozorněni na hraniční Trojhran – žulový sloupek s počátečními písmeny tří panství, které se zde stýkaly (R – Rumburk, RE – Reichstadt/Zákupy a Z – Zittau/Žitava). Cesta vedla dále kolem přehrady Naděje, Sirného pramene, Kaufmanova buku k Bedřichovskému viklanu (nedokonale vyvinutý viklan mezi vrcholy Bouřný a Kobyla) a dále na zříceninu hradu Milštejn. Upozorněni jsme byli na Křížovou věž nad osadou Naděje. V 19. století zde svítila po celou noc lucerna, kterou jsem za soumraku vynášel na nepříliš snadno přístupný vrcholek místní tkadlec Josef Weiss více jak třicet let. Po jeho smrti se již nikdo odvážný nenašel. V okolí Mařenic jsme navštívili skalní reliéfy Útěk do Egypta znázorňující sv. Josefa s oslíkem, na kterém se veze P. Marie s Ježíškem v náručí a Nejsvětější Trojici. U Skály smrti jsme si připomněli legendu o dívce, kterou pronásledoval rytíř a ona se v zoufalství vrhla ze skály. Zachránila se díky mechu a široké sukni, zatímco rytíř se svým koněm se utopili v propasti. Aniž bychom se nadáli ocitli jsme se ve Švýcarsku, ovšem tom Kunratickém (další hezký zde). I zde jsme byli upozorněni na mnoho přírodních či lidskou rukou postavených zajímavostí: Skalní kaple, Karlův odpočinek, jeskyně Waltro, lesní divadlo, Schillerovu vyhlídku či Křížovou cestu na Kalvárii u Cvikova. Zalesněným údolím lemovaným skalami (Údolí Samoty, Údolí vzdechů) jsme se dostali do Radvance, kde jsou skalní reliéfy Krista a odtud to byl již kousek do Sloupu v Čechách. Zde jsme si připomněli poustevníka Samuela Görnera, který dodnes z hradu sleduje dalekohledem svou jeskyni na protějším svahu, navštívili jsme lesní divadlo z roku 1920 i Samuelovu jeskyni. Neopomněli jsme navštívit Smolný (Modlivý důl), kde nechala koncem 18. století vytesat Alžběta hraběnka Kinská kapli upravenou po vzoru jeskyně v Lourdech. Zastávku jsme si udělali také v Zákupech, jejichž návštěvu plánujeme uskutečnit. Zde jsme byli upozorněni nejen na největší dominantu zámek, kostel sv. Fabiána a Šebestiána, monumentální morový sloup či chátrající klášter kapucínů, ale i na historický klášterní most a půvabné domky v okolí Svitávky. Přes Velenice jsme se vydali k Brništi a cestou připomněli ve skále vytesaný Boží hrob. Stezkou mezi skalami v okolí Brniště jsme byli upozorněni na tzv. Land art – nově vytvořené skalní reliéfy. Poté jsme se již vracely zpět do Jablonného. Cestou jsme míjeli Schörterovu kapli, rybníky na Růžovém potoce, tvrz Tlustec, zámek Dolní Valtinov či kostel sv. Jana Nepomuckého.

Ač se na počátku zdálo, že 12 km je poměrně malé území poznali jsme díky Lence mnoho zajímavých míst, pro některé dosud neznámé. Při velmi zajímavém a poutavém putování čas plynul jako voda a v půl osmé jsme se neradi loučili. Skvělá příprava, bohatá obrazová prezentace a výtečný přednes vynesl Lence zasloužený potlesk. Jelikož je Lenka v putování a poznávání velmi zdatná je jisté, že nešlo o poslední cestovatelskou přednášku a zase někdy společně vyrazíme.

 

                                          Za Společnost Jaroslav Slabý


Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí v měsíci březnu

 

         Pravidelná schůzka Společnosti se uskutečnila v pondělí 14. března 2022 v 17 hodin v zasedací síni MěÚ. Všech 25 přítomných přivítal předseda Jaroslav Slabý a rozdal plán akcí na 1. pololetí tohoto roku. Dále informoval o křtu knihy Krajem svaté Zdislavy, kterou připravil Vlastivědný spolek Českolipska k životním jubileím historika Ladislava Smejkala a fotografa Vladimíra Štěpánského. Křest se uskuteční v dominikánském klášteře v Jablonném v neděli 20. března. Poté již mezi námi přivítal naší čestnou členku Jaroslavu Šiftovou, kterou mezi námi vždy rádi vítáme a předal jí slovo.

         Jaroslava Šiftová si připravila cyklus symbolika Libereckého kraje a jak sama sdělila, inspiraci našla u svého syna, který se po odborné stránce věnoval důležitosti regionálních symbolů (jeho přednášky 11.9.2017 a 12.11.2018). Cyklus rozdělila na tři části. První část Krajinná a přírodní symbolika Libereckého kraje krásně navazovala na únorovou cestovatelskou přednášku Lenky Novákové. V úvodu vysvětlila pojem symbolu a pohledu na něj. Jde o velmi složitou záležitost, neboť každý je chápe zcela jinak a ne každý se s nimi ztotožňuje. Na „ledovci“ prvků ukázala, jak symboly formují regionální identitu a symboliku regionu. A právě krajinné a přírodní dominanty jsou nejsilnější. Na několika příkladech ukázala, jak různě mohou být chápány.

Bezděz – přírodní rezervace, krajinná dominanta, hrad, koupání na Mácháči, Karel Hynek Mácha, vězeň na Bezdězi – Václav II.

Frýdlant – hrad a zámek, Albrecht z Valdštejna, pivovar, odsun Němců, redernovské mauzoleum v místním kostele

Ralsko – dominantní vrch se zříceninou hradu, vojenský prostor, největší obec, nejstarší kostel, prusko-rakouská válka 1866, přírodní krásy a zajímavosti

Hamr – rekreační oblast, vodní sporty, rybolov, těžba uranu

         Liberecký kraj je co do rozlohy druhý nejmenší (3163 km2), ale zato velmi rozmanitý a oplývá značným přírodním bohatstvím. Zahrnuje čtyři okresy: Liberec, Jablonec nad Nisou, Semily a Česká Lípa. Územně náleží k Českému masivu, který je jednou z nejstarších částí evropské pevniny. Má značně členitý a rozmanitý krajinný reliéf, kde jsou dominantní zejména Lužické a Jizerské hory na severu a Krkonoše na severovýchodě, výrazné jsou též kužele Ralské pahorkatiny na jihozápadě, mírně zvlněná je Frýdlanstká pahorkatina ve Frýdlanstkém výběžku a Žitavská pánev, jejíž součástí je i Liberecká kotlina. Kraj protíná úhlopříčně Ještědsko-kozákovský hřbet. Nejvyšším bodem je hora Kotel v Krkonoších (1435 m n m) a naopak nejnižší bodem je hladina říčky Smědé, když v obci Višňová opouští republiku (208 m n m). Krajem prochází hlavní evropské rozvodí mezi Baltským a Severním mořem a protéká zde Jizera, Lužická Nisa, Smědá, Ploučnice, Kamenice, Mohelka, Svitávka, Panenský potok a řada drobných toků. Na horních tocích můžeme nalézt množství vodopádů (Jedlový důl, Mumlavský vodopád, Štolpichy, vodopád na Černém potoce a další). Na vodních tocích je řada přehrad, které mají elektrárny či slouží jako zásobárna vody: Bedřichov, Fojtka, Harcov, Josefův Důl, Mlýnice, Mšeno, Souš, Jablonec nad Nisou, Protrženka. Vodní plochy se nacházejí převážně na Českolipsku, kde dominuje největší rybních – Máchovo jezero. Známá je i soustava 23 Holanských rybníků, přírodní rezervace Břehyně- Pecopala, Hamerský či Novozámecký rybník. Do kraje zasahuje několik velkoplošných chráněných území: Krkonošský národní park, CHKO Kokořínsko, CHKO Lužické hory, CHKO České Středohoří, CHKO Jizerské hory a CHKO Český ráj. Je zde 8 národních přírodních rezervací, 8 národních přírodních památek, 36 přírodních rezervací, 68 přírodních památek, 3 chráněné přírodní parky. Flora a fauna je zde zastoupena výskytem několika vzácných, chráněných či endemických druhů.

         Tímto bohatým územím jsme během přednášky putovali díky poutavému výkladu „naší Járy“. Začali jsme na nejvýznamnější dominantně Ještědu dalece přesahující region. Jde nejen o krajinný, ale i architektonický symbol opředený spoustou pověstí a zajímavou historií. Zmíněny byly pověsti o čertech na Ještědu a o křemencovém krejčíkovi. Připomenut byl i nedávný pád lanovky, který již také bude spjat s Ještědem. Z Ještědu jsme se přesunuli do Jizerských hor, které jsou velmi bohaté a rozmanité nejen do přírodních krás. Nachází se zde největší množství rozhleden, z nichž většina má počátky u německých horských spolků, ale staví se i v dnešní době. Více byla přiblížena rozhledna Štěpánka a pověst k ní se vážící. Jizerky jsou spojovány se sklářstvím, lyžařskými areály a vůbec zimními sporty. Výraznou osobností spojenou s Jizerskými horami a Krkonošemi je Jan Josef Antonín Eleazar Kittel, též „Faust Jizerských hor“, „severočeský Faust“, „černokněžník ze Šumburku“, „ďáblův doktor“ apod.  Slavný lékař a léčitel 18. století. Skutečná historická postava je dodnes opředená množstvím legend, které se velmi krásně poslouchaly. Připomenut byl i duch Muhu, stvořený Krakonošem a Rampušákem, který z vrchu Muchov stráží Jizerské hory a víla Izerína, princezna na hradě Hvězda, která prchla přes vynuceným sňatkem a azyl našla uvnitř kopce Bukovec.

         V Krkonoších nebylo možné nezmínit jeho vládce, kterým byl původně zlý Rübezahl (=Řepočet), který se časem vyvinul v dobrého Krakonoše, kterého mnozí máme spojeného s libereckým rodákem Františkem Peterkou. Prošli jsme si pochopitelně i významné dominanty stejně tak jako i v Lužických horách a Ralské pahorkatině.

         Během přednášky jsme procestovali kraj doslova skrz na skrz, připomněli si všechny krajinné i přírodní dominanty, významné osobnosti, pověsti a legendy, ale i současnost. Vše bylo doprovázeno velmi bohatou obrazovou prezentací. Dokonalá příprava a především vynikající výklad byl odměněn zaslouženým potleskem a všichni se již těšíme na další části tohoto cyklu. Ještě jednou děkujeme za úžasnou přednášku.

 

                                               Za Společnost Jaroslav Slabý

 

 

Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí v měsíci dubnu

 

         Na tzv. Modré pondělí 11. dubna zaplnilo zasedací síň MěÚ 20 posluchačů, kteří dorazili na pravidelnou schůzku naší Společnosti. Všechny přítomné přivítal předseda Jaroslav Slabý a omluvil se za zpoždění způsobené dopravním omezením.

         Pro dubnovou přednášku byla vybrána postava posledního rakousko-uherského císaře a českého krále Karla I. Habsbursko-Lotrinského, od jehož úmrtí uplynulo 1. dubna sto let. O jeho životě a osudech se mnoho neví, neboť stál ve stínu svého prastrýce Františka Josefa I., který vládl 68 let a zemřel roku 1916 v době první světové války. Karel vládl pouhé dva roky a ve velmi bouřlivém období, které skončilo rozpadem Rakouska-Uherska a vznikem řady nástupnických států. Osudy tohoto panovníka jsou natolik zajímavé, že stojí za to je připomenout. O to více, že ač Karel I. Jablonné nikdy nenavštívil, je zde přítomen. Na oltáři sv. Kříže s Pietou v místní bazilice minor sv. Vavřince a sv. Zdislavy se nachází obrázek bl. Karla s jeho ostatkem.

         U Františka Josefa I. i Karla I. se velmi často setkáváme s názorem, že nebyli čeští králové, protože se nikdy nenechali korunovat svatováclavskou korunou. Proto jsem se v úvodu zaměřil na vysvětlení. Musel jsem se však vrátit hodně hluboko do minulosti a to do roku 1212. Někteří si toto datum vybaví a spojí se Zlatou bulou sicilskou, která ustanovuje Království české. Českým panovníkům potvrzuje dědičnost královského titulu, s tím, že náleží tomu, koho Češi za krále přijmou. O královské korunovaci se Zlatá bula nezmiňuje. K důstojenství krále tedy český král nepotřeboval korunovaci, ale přijetí za krále. Královské důstojenství je svatým úřadem, je z vůle Boží dědičné, neměnné a z lidské vůle jej nelze zrušit, pokud je naživu jediný oprávněný dědic. Podle tradice byl kníže Přemysl vyvolen na základě věšteckého výroku kněžny Libuše, čímž bylo splněno vyvolení Přemyslovského rodu. Karel I. pochází v ženské linii z přemyslovského rodu a nepřímým potomkem sv. Ludmily i Karla IV. Je tedy oprávněným českým králem. Dále jsem se zaměřil na číslování českých králů: císař Karel IV. byl českým králem Karlem I., císař Karel VI. českým králem Karlem II. a tedy císař Karel I. byl českým králem toho jména třetí.

         Poté jsem již přešel na osobnost Karla. Narodil se 17. srpna 1887 na zámku Persenbeug. Otcem byl arcivévoda Otto (synovec Františka Josefa I.) a matkou Marie Josefa Saská. Objasnil jsem okolnosti, které dovedly Karla až na trůn, neboť v době jeho narození bylo velmi nepravděpodobné, že by na něj mohl dosáhnout. Pokračoval jsem tradičním vzděláním, které bylo na přání rodičů „modernizováno“ a doplněno i vyučováním veřejným na Skotském gymnáziu a následným studiem na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Stejně jako u ostatních arcivévodů se Karel stává vojákem a část služby tráví v Čechách – převážně v Brandýse nad Labem. O jeho pobytu v Brandýse informoval tisk i městská kronika a některé příhody jsem zmínil. Nemohl chybět ani sňatek se Zitou Bourbon-Parma, který jsem promítl na filmu s komentářem Karla Čáslavského z cyklu Hledání ztraceného času. Mladý pár pobýval zpočátku u Karlova pluku v Brandýse nad Labem. Na tento pobyt oba vzpomínali jako na nejkrásnější léta svého života. Poklidný rodinný život byl nečekaně přerušen 28. června 1914 výstřely v Sarajevu a Karel se ve 27 letech stává následníkem trůnu a Zita korunní princeznou. Měsíc nato vypuká první světová válka, během které umírá císař František Josef I. a devětadvacetiletý Karel se stává císařem. Jednou z prvních změn bylo ignorování přísného dvorního protokolu, který se projevil již na pohřbu Františka Josefa.  Přebírá velmi těžké dědictví, říše vyčerpaná válkou vojensky, hospodářsky i politicky. Vyskytovaly se i národnostní problémy.  Prvním krokem bylo odstranění vojenské diktatury a zodpovědnosti velení armády hlavě státu. Jeden z generálů o něm mj. napsal: „… maximálně udělal tu chybu, že zbytečně neproléval krev svých vojáků“. Dokázal tím, že ani ve válce není třeba vzdávat se katolické morálky, ale je možné ji uplatňovat. Kritická situace říše nedovolila Karlovi uskutečnit plánované reformy a 30. prosince 1916 je korunován uherským králem. Korunovaci jsme mohli opět shlédnout na filmu. Jelikož sám Karel bojoval na frontě, poznal hrůzy války, mrtvé i raněné vojáky a zbídačené civilní obyvatelstvo snažil se po celou dobu vlády tento konflikt ukončit. Pochopitelně chtěl zachovat monarchii jako společný domov všech národů, kterým vládl.  Když selhala oficiální jednání, přikročil na jaře 1917 se Zitou k tajné diplomacii. Prostředníky byli Zitini bratři Sixtus a Xaviér. Špatnou hospodářskou situaci řešil sociální reformou, kdy byla přijata řada sociálních zákonů a bylo zřízeno Ministerstvo sociálních věcí a Ministerstvo zdravotnictví, aby stát mohl tyto oblasti řídit. Opatření sice zcela neodstranila bídu, ale Karlovo nasazení zaslouží obdiv a úctu. Aby napravil justiční křivdy a zklidnil situaci v monarchii, vyhlásil amnestii. Tajná mírová jednání zjara 1917 ožila roku 1918 (Sixtova aféra) a silně zdiskreditovala Karlovo postavení. Dostal se do pozice německého vazala bez možnosti samostatně jednat a uzavřít mír. Dohodové mocnosti dospěli k názoru, že Rakousko-Uhersko, jako vazal Německa, nemá právo na další existenci. Dne 16. října vydává císař Karel I. manifest, kterým byly na území Rakouska zřízeny národní státy, který byl především slibem, že jakmile skončí válka, přistoupí panovník k velké přestavbě říše. Bylo však již příliš pozdě, nikdo se nechtěl stavět cílům vítězných států Dohody. Dne 27. října přijímá Karel podmínky prezidenta Wilsona v naději, že jsou možná ještě další jednání. To však bylo pochopeno jako signál pro vyhlášení samostatných států. Karel vyhlašování samostatnosti bral na vědomí a případně je legitimizoval s cílem zabránit použití násilí, občanské válce či krveprolití.

         V poslední části jsem se zaměřil na osudy Karla a jeho rodiny, kdy byl nakonec donucen k odchodu do exilu, neboť se nechtěl vzdát nároků na trůn. Ani v exilu nepřestal Karel sledovat situaci a v roce 1921 se dvakrát pokusil o převzetí moci v Uhrách. Při druhém restauračním pokusu byli Karel se Zitou, která jej doprovázela, prvním panovnickým párem, který použil letadlo. Po neúspěchu, na který z dokumentu zavzpomínala císařovna Zita osobně, byli internováni na ostrově Madeira, kde Karel 1. dubna 1921 zemřel. Papež Jan Pavel II. prohlásil 4. října 2004 služebníka Božího Karla I. z Domu Rakouského blahoslaveným. 

         Přednáška byla doplněna velmi bohatou obrazovou prezentací s několika filmovými záběry a sklidila zasloužený potlesk.

                                                         Za Společnost Jaroslav Slabý