Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí
Akce roku 2018 |
|
Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí v měsíci lednu 2018 Rok 2018 jsme zahájili pravidelnou schůzkou v pondělí 8. ledna. Rada Společnosti se sešla o půl hodiny dřív a dolaďovala program na letošní rok. Na 17 hodinu se začali scházet posluchači, kterých se sešlo celkem 39. Nechyběl ani náš čestný předseda Jaroslav Oplt, kterého jsme mezi námi velmi rádi uvítali. Na leden jsme připravili přednášku „Krajinou okolí Jablonného od minulosti k dnešku“, kterou přijeli odprezentovat hned dvě přednášející. Z Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví přijela RNDr. et. PhDr. Markéta Šantrůčková, Ph.D. a z Nature Systems Ing. Eva Klápšťová. Dr. Markéta Šantrůčková nás nejprve seznámila s pojmem hodnotná krajina a jaké typy známe: s hezkou krajinou, s významnými stavbami, krajiny bitev, tragických událostí, vysídlené, křesťanské, připomínající významnou osobnost či mytologické. Upozornila na knihu Krajinné památkové zóny České republiky. Poté přešla již na krajinnou oblast Lembersko vyhlášenou roku 1996 a seznámila nás se stopami paní Zdislavy v krajině. Ze zcela neznámého úhlu jsme se podívali na místa, které velmi důvěrně známe: baziliku minor, studánku, kapličku Nejsvětější Trojice nad studánkou i zámek Lemberk, tedy místa spojená s osobností sv. Zdislavy z Lemberka. Asi nikdo z nás si však tato místa nespojil na mapě. Zámek Lemberk, kaple Nejsvětější Trojice a bazilika minor tvoří přímku. Pohledově je navázána Zdislavina studánka a kostel Narození P. Marie (starý pivovar). V barokním období přibyl Bredovský zámeček, který je rovněž pohledově navázán a ještě později Palmův Dvůr a zámek Nový Falkenburk, opět pohledově navázáno na osu Lemberk – bazilika minor. Vyprávění bylo doprovázeno bohatou obrazovou prezentací s velmi poutavými leteckými záběry pana Martina Gojdy. Záběry byly natolik působivé, že si posluchači vyžádali jejich promítnutí ještě jednou. Ing. Eva Klápšťová se zaměřila na druhý konec města a to zámek Nový Falkemburk. Ve stručnosti představila jeho historii a především usazení do krajiny s jednotlivými krajinnými prvky (cesty, aleje, vodní toky a plochy) a jejich historickým vývojem. Vše bylo doprovázeno rovněž obrazovou prezentací. Poté přešla na současnost, kdy se občanské sdružení Čmelák rozhodlo obnovit okolí zámku do původní podoby s vytvořením tůní a vodních rostlin. Projekt zpracovával právě Nature Systems. Odprezentovala nám celý průběh od zakoupení pozemků, přes získání dotace, pracovních jednáních a skupin, tvorbu projektu až po finální dílo, které se stalo velmi navštěvovanou klidovou zónou v Jablonném. V závěru padlo i několik dotazů. Dotazy měla i na nás, obyvatele Jablonného a uživatele mokřadů, zda bychom něco zlepšili, upravili, změnili. Rozvinula se poutavá debata, ve které byl předně zmiňován vandalismus a ničení informačních tabulí a inventáře mokřadů. Obě přednášející byly za své poutavé vyprávění odměněny potleskem a velmi neradi jsme se rozcházeli do svých domovů. Fotografie z přednášky ZDE Za Společnost Jaroslav Slabý Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí v měsíci únoru 2018 V pondělí 12. února se uskutečnila další pravidelná schůzka naší Společnosti. V 17 hodin zaplnilo zasedací síň MěÚ celkem 34 posluchačů (24 členů a 10 hostů), které přivítal Jaroslav Slabý. Přivítal přednášející Mgr. Riu Rudolfovou. Na úvod však dostala slovo naše čestná členka Jaroslava Šiftová, která v krátké prezentaci představila připravovaný autobusový tematický zájezd do Prahy. Termín zájezdu byl stanoven na sobotu 12. května 2018. Cílem zájezdu bude Pražský hrad a jeho exteriér, individuálně bude možné navštívit katedrálu sv. Víta, starý královský palác, prohlédneme si nádvoří Hradu, svatojiřskou baziliku, projdeme Zlatou uličkou a zahradami Pražského hradu na Hradčanské náměstí. Odtud se přesuneme Nerudovou ulicí na Malostranské náměstí, kde navštívíme chrám sv. Mikuláše. Kolem Hertigovy cihelny přejdeme k Valdštejnskému paláci a prohlédneme si jeho zahrady. Poslední zastávkou bude Kolowratský palác. Bližší informace budou umístěny na webových stránkách Společnosti. Po této krátké a zajímavé pozvánce na zájezd se slova ujala Mgr. Ria Rudolfová, která si připravila velmi zajímavé a netradiční téma „Problematika styků německých žen a válečných zajatců v říšské župě Sudety 1938-1945“. Jedná se o téma diplomové práce, kterou zpracovával pod vedením tehdejšího ředitele archivu v Ústí nad Labem Dr. Vladimíra Kaisera. Na základě 120 obžalovacích svazků nám přiblížila jednu ze stránek každodenního života v Sudetech v letech 1938-1945, která není příliš známá. Záležitosti, které nám dnes přijdou zcela běžné, byly stíhány a trestány. U německých žen potupou či vězením a u zajatců dokonce i zastřelením. Ve stručnosti nás seznámila s jednou z hlavních propagačních akcí nacistické strany, kterou byla rodina. Na její „ochranu“ byly vydávány od roku 1935 zákony zakazující uzavírání sňatků s osobami jiné rasy, těžce nemocnými či duševně chorými. Po Mnichovu (29. - 30. 9. 1938) byly k území říše připojeny i pohraniční oblasti republiky a bylo zde zavedeno říšské právo. Dověděli jsme se, že svobodné ženy byly od konce roku 1938 posílány na práci do říše, daleko od domova, což znamenalo velký nárůst sňatků a vysokou porodnost. Postupně přešla k situaci po vypuknutí války, přílivu válečných zajatců a jejich nasazování na práce. Tím se dostala k hlavnímu tématu své práce – stykům německých žen s válečnými zajatci. Velmi precizně zpracované téma by vydalo nejen na jednu přednášku, ale přednášející se svého úkolu zhostila na výbornou. Aniž by nás zahltila daty a fakty, velmi poutavou formou nás přiblížila problematiku každodenního života. Vyprávění bylo doplněno bohatou prezentací. Ta byla v závěru obohacena o historické záběry Jablonného a okolí. Za velmi pečlivou přípravu a skvostný přednes byla Ria Rudolfová odměněna zasloužilým potleskem a ještě jednou ji touto formou děkuji.
Za Společnost Jaroslav Slabý OMLUVA Tiskařský šotek uvedl ve Zpravodaji města pod zkrácenou verzí přednášky mé jméno. Autorkou článku je však Mgr. Ria Rudolfová. Zkrácená verze přednášky je k dispozici ZDE.
Fotografie z přednášky ZDE
Společnost přátel historie města Jablonného v měsíci březnu 2018
Po slunečném víkendu se počasí v pondělí 12. března zhoršilo a od oběda skrápěl město déšť. To však neodradilo celkem 39 posluchačů, kteří na 17 hodinu zcela zaplnili zasedací síň MěÚ. Velice milým překvapením byla návštěva zástupců Společnosti přátel historie města Chrastavy, která je naší „starší sestřičkou“. Přítomné přivítal předseda Společnosti Jaroslav Slabý, který sdělil bližší informace k připravovanému autobusovému zájezdu do Prahy. Následně již předal slovo Daně Zpěvákové z městské knihovny, která přivítala našeho hosta Josefa Pepsoně Snětivého. Právě Daně Zpěvákové vděčíme za dnešního přednášejícího. Hudebník, textař, spisovatel, nakladatel a především zájemce o historii Josef Snětivý nebyl v Jablonném poprvé. Společně s Miloněm Čepelkou přednesli 12. října 2017 hudebně literární pořad Ten píše to a ten zas tohle ve společenském centru. Tentokrát zavítal do naší Společnosti s tématem „Albrecht z Valdštejna, vladař a vojevůdce“. Jméno tohoto vojevůdce je všeobecně známé a dotýká se i Jablonného a především Lemberka, který mu krátký čas patřil. Odkaz génia tohoto muže jsem měl možnost osobně pocítit při mé práci v muzeu v České Lípě, které sídlí v bývalém augustiniánském klášteře, jehož byl Valdštejn zakladatelem i při mém působení na vodním hradě Lipý, který získala Isabela z Harrachu po Valdštenově smrti v Chebu. V dějinách vystupuje Valdštejn především jako vojevůdce třicetileté války, ale často i jako zrádce císaře, který si dokonce plánoval nasadit svatováclavskou korunu. Přednášející Josef Snětivý uvedl v přednášce tyto věci na pravou míru. V úvodu svého vyprávění vzpomněl svého kolegu Miloně Čepelku od nějž vyřídil pozdrav členům i Jablonnému. V úvodu přednesený Sonet opočenský patřil právě panu Čepelkovi. Velmi stručně přiblížil svou spolupráci s prof. Otomarem Dvořákem a pozval nás na 10. dubna do Frýdlantu, kde společně přiblíží osobnost Karla Jaromíra Erbena v literárně hudebním pásmu Vřeteno osudu. Následně již přešel k Albrechtu z Valdštejna a, jak jsem již výše naznačil, k jeho „rehabilitaci“ o níž se snažili např. již obrozenci. Charakterizoval jeho osobu jako štíhlého a vysokého muže žijícího na přelomu renesance a baroka, který se velmi rád honosně oblékal a to dokonce i do boje. Nikdo z nás jistě netušil, že oblíbené barvy vévody byla červená a černá, čemuž přednášející přizpůsobil i své oblečení. V krátkosti přiblížil rod Valdštejnů, který je jednou z linií rodu Markvarticů. I samotný rod Valdštejnů se časem rozdělil na několik větví. Albrecht se narodil do heřmanické větve rodu, která majetkem příliš neoplývala, ale zakládala si na své starobylosti. Nutno podotknout, že rodina byla protestantská a malý Albrecht navštěvoval školy Jednoty bratrské, nejprve v Košumberku a poté v Goldsbergu v Polsku. Ovládal celkem 6 jazyků a projevoval velké nadání. Během studií na akademii v Altsdorfu se projevily i „nectnosti“ – především obliba alkoholu i jeho prudká povaha, díky níž byl ze studií vyloučen. O jeho cca tříletém cestování po světě není dost zpráv. Přibližně dvacetiletý Albrecht se rozhodl pro vojenskou kariéru a kolem roku 1603 bojuje proti Turkům v Uhrách. Brzy byl povýšen na hejtmana, ale roku 1605 byl zraněn – průstřel ruky. V jeho horoskopu je dochována vlastnoruční poznámka, že v tomto roce se i nakazil „uherskou nemocí“. Vojsko mezitím bylo rozpuštěno, ale Albrecht z Valdštejna přišel válčení na chuť. Jako pragmatik opouští protestantství a z ryze praktických důvodů přechází na katolickou víru. Katolíkem však byl velmi vlažným a tolerantním. Díky Karlu st. ze Žerotína se dostává do služeb Matyáše v hodnosti plukovníka. Po uzavření Libeňského míru zůstává Albrecht na Moravě, kde se ho ujímají jezuité. Zde se roku 1609 oženil s Lukrécií Nekšovnou z Landeka. Dle tehdejší „módy“ i Valdštejn podporoval církevní řády. Rozhodl se pro řád kartuziánů a to, jak bylo jeho zvykem, zcela z pragmatických důvodů, neboť tento řád byl žebravý a „nenáročný“ po finanční stránce. Pro tento řád nechal vystavět kartouzu ve Valdicích. V roce 1615 se stává plukovníkem Moravských stavů a projevil se jako skvělý vojenský podnikatel, ze svého skupoval zbraně. O všem si vedl velmi přesné účty. Jako výtečný pragmatik s mezinárodním rozhledem vsadil na, dosud nevýznamného, Ferdinanda II. Po vypuknutí stavovského povstání zůstal se svými moravskými pluky neutrální a poté se přidal na stranu Habsburků. Velmi poutavé vyprávění doprovodil hrou na saxofon skladbou Mackie Messer. Čas byl proti nám a rychle utíkal, proto již zbylé události života Albrechta z Valdštejna byly velmi velmi telegrafické: Bílá hora, vévodský titul, mincovní konsorcium s „dlouhou mincí“ a především jeho smrt. Josef Pepson Snětivý byl za své poutavé vyprávění odměněn potleskem a nikomu se nechtělo odcházet. Bylo domluveno, že se v příštím roce pokusíme pana Snětivého pozvat znovu mezi nás, aby své vyprávění o Albrechtu z Valdštejna dokončil. Za Společnost Jaroslav Slabý
Fotografie z přednášky ZDE
Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí v měsíci dubnu
V dubnu využila naše Společnost nabídky paní Dany Zpěvákové z Městské knihovny, které se podařilo do Jablonného pozvat spisovatele a historika PhDr. Vlastimila Vondrušku. Ten do Jablonného zavítal poprvé před dvěma roky a jeho poutavé vyprávění se setkalo s velkým ohlasem. Proto bylo přislíbeno, že mezi nás ještě jednou zavítá. Program pana Vondrušky je však natolik plný, že (jak sám spisovatel potvrdil) se na daná místa vrací zhruba až po třech letech. Díky Daně Zpěvákové jsme však měli štěstí, že jsme čekali pouhé dva roky. Čekání se skutečně vyplatilo. Od půl páté se začal postupně plnit sál společenského centra a v 17 hodin se zde sešlo na 70 posluchačů (z toho 25 členů Společnosti). Přítomné přivítala Dana Zpěváková a zvláště pak vzácného přednášejícího Vlastimila Vondrušku. Jeden z nejčtenějších a nejprodávanějších spisovatelů historických románů vzal své vyprávění velmi zeširoka a dotkl se řady témat, která obohatil množstvím osobních zážitků. Povyprávěl o psaní historických románů, co autor potřebuje znát, co si čtenář je schopen pamatovat ze školních osnov a jak tomu své psaní přizpůsobit, jaký způsobem tvoří i o „konzultacích“ svých románů s manželkou Alenou, která je rovněž spisovatelkou. Zaměřil se i na problémy s překlady svých románů do jiných jazyků, kde dochází k různým, často úsměvným, nedorozuměním. Úsměvné bylo i vyprávění o spolupráci s filmaři, kdy líčil co se vše děje s románem než jej mohou spatřit diváci ve filmovém provedení. Peripetie, které, musí autor absolvovat, než je vůbec rozhodnuto začít film točit, jakým způsobem zasáhne scénárista či kostyméři a v poslední řadě režisér, silně připomínaly herce Zdeňka Svěráka ve filmu Trhák. Neopomněl přidat i velmi oblíbené perličky z natáčení. Při osobitém vyprávění čas plynul jako voda a ani jsme se nenadáli a bylo sedm hodin. Velmi neradi jsme se s panem Vondruškou loučili. Dana Zpěváková proto přislíbila, že se pokusí opět pana Vlastimila Vondrušku mezi nás pozvat. Mnozí si ještě zakoupili knížky, které autor přivezl či si nechali podepsat fotografie nebo si udělat společnou fotku. Velký dík patří Daně Zpěvákové, která pana Vlastimila Vondrušku zajistila a pro všechny přítomné připravila velmi příjemný podvečer. Za Společnost Jaroslav Slabý Fotografie z přednášky ZDE
Společnost přátel historie města v květnu 2018
Autobusový zájezd – 12. květen V sobotu 12. května uspořádala Společnost tematický zájezd „Pražský hrad a malostranské paláce, symbol české státnosti“ k 100. výročí vzniku republiky. Z důvodu uzavírek byl odjezd přesunut k vlakovému nádraží. Zde se na sedmou hodinu sešlo 44 účastníků. Autobus firmy Chlup ze Cvikova dorazil naprosto přesně a tak jsme v 7 hodin vyrazili směr Mimoň, kde jsme přibrali ještě další dva účastníky. Přítomné přivítala naše průvodkyně Jaroslava Šiftová a stručně nás seznámila s programem. Následně rozdala mapky s možností občerstvení v Praze. Lenka Nováková následně vybírala vstupné do prostor Pražského hradu. Těsně před Prahou proběhla ještě krátká zastávka a krátce před půl desátou jsme vystupovali u Prašného mostu a zařadili se do fronty před bezpečnostní kontrolou. Zhruba po půlhodině jsme se dostali do prostor Pražského hradu. Zde jsme zjistili, že právě v tento den začíná turistická sezóna a tak vstupy do interiérů Hradu jsou zdarma. Prohlídku jsme zahájili u jízdárny Pražského hradu, kdy jsme si ještě připomněli Lví dvůr, který jsme míjeli ještě před bezpečnostní kontrolou. Následovala prohlídka Královské zahrady doplněná základními informacemi i zajímavostmi týkajících se např. Letohrádku královny Anny, jehož název vznikl až za obrozenců, míčovny, kde jedna z fresek nese znak pětiletky či prezidentského domečku. Z Královské zahrady jsme přešli k Prašnému mostu a odtud přes Plečnikovu lávku na IV. nádvoří se zahradou Na Baště. Průchodem jsme se přesunuli na II. nádvoří a následně na I. nádvoří. Zde jsme získali základní informace o tomto nádvoří, jeho úprav a přestaveb, Matyášové bráně či bytu posledního českého krále Ferdinanda V. Výklad byl přerušen hradní stráží, která nás vykázala z prostor I. nádvoří z důvodu připravované výměny stráží. Výklad tak pokračoval na II. nádvoří, kde bylo zmíněno Rudolfovo křídlo s proslulou obrazárnou či kaple sv. Kříže. Výklad na III. nádvoří nebyl pro davy turistů a koncertu možný a proto jsme vyšli rovnou do Starého královského paláce. Hlava na hlavě ve Vladislavském sále nedovolila společnou prohlídku, a proto po základních informacích jsme si prostory Vladislavského sálu, sněmovny, kanceláře Desk zemských prošli sami. Po prohlídce jsme se všichni shromáždili před Ústavem šlechtičen. Pro velký počet turistů nebylo možné dodržet původní plán společné prohlídky, a tak bylo rozhodnuto o rozchodu, aby si každý mohl prohlédnout, o co má zájem. Někteří vystáli frontu do svatojiřské baziliky, jiní frontu do Zlaté uličky. Po hodince jsme se všichni sešli u Lobkovického paláce a odtud jsme přešli do zahrad pod Pražským hradem (Hartigovská, Rajská a Na Valech). Každé místo bylo doplněno spoustou zajímavostí od Dr. Šiftové. Byla zmíněna nejen historie těchto zahrad, ale i Plečnikovy úpravy. U Ludvíkova křídla jsme si připomněli události pražské defenestrace a pokochali jsme se skvostnými výhledy na Prahu. Přes zahrady jsme se vrátili na Hradčanské náměstí a odtud Nerudovou ulicí pokračovali na Malostranské náměstí, kde byl u chrámu sv. Mikuláše dán rozchod využitý k odpočinku a občerstvení. Po hodině jsme se opět sešli u chrámu sv. Mikuláše a „naše Jára“ nás seznámila s jeho historií a historií vedlejšího Profesního domu i protějšího Lichtenštejnského paláce. Následovala prohlídka interiéru chrámu doplněná bohatým a zajímavým komentářem o barokním stavitelství a jeho iluzích. Všichni jsme s velkým zájmem poslouchali a kochali se. Největší údiv vzbudila kaple sv. Barbory, kde málokdo z nás rozlišil, kde končí malba a začínají štuky. Iluze baroka zde je vskutku dokonalá. Následovala prohlídka dalších paláců na Malostranském náměstí a přesun k Hergetově cihelně, odkud se nám naskytl neznámý pohled na Karlův most. Pozornosti neunikla ani „Čůrající fontána“ Davida Černého, kde dvě mužské postavy natáčejí boky a zvedáním penisů píší do vody písmena. Poslední zastávkou byl Valdštejnský palác a jeho skvostná zahrada, kterou jsme si zčásti prohlédli. Příjemně znaveni jsme se pomalu přesouvali k Bruským kasárnám, kde nás již čekal autobus. Po půl šesté jsme vyráželi směr Jablonné. V autobuse nám ještě naše skvělá průvodkyně doplnila některé informace k prohlédnutým místům. Za její skvělý výkon i výklad sklidila zasloužený potlesk a ještě jednou jí velmi děkujeme za nádhernou exkurzi. Potlesk získal i řidič, který nás bez komplikací dopravil do Prahy i zpět. Maximálně spokojeni a plni nových dojmů a poznatků jsme kolem půl osmé vystupovali v Jablonném. Fotografie ze zájezdu ZDE Pravidelná schůzka 14. květen – František Antonín hrabě Berka z Dubé a jeho Jablonné Po zdařilém zájezdu se v pondělí 14. května uskutečnila pravidelná schůzka Společnosti. V 17 hodin zaplnilo zasedací síň MěÚ 31 posluchačů (23 členů a 8 hostů), které uvítal předseda Společnosti a zvláště pak našeho přednášejícího Jana Rucze. V úvodu tlumočil pozvánky na akce Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě, Spolku přátel Mimoně a Společnosti přátel historie města Chrastavy a již předal slovo přednášejícímu. Téma přednášky bylo zvláště zajímavé, neboť se dotýkalo přímo Jablonného a jeho největší dominanty chrámu sv. Vavřince, konkrétně jeho zakladateli Františku Antonínovi hraběti Berkovi z Dubé, o jehož životě příliš nevíme. Tuto mezeru vyplnila právě tato přednáška, kterou jsme si současně připomněli 350. výročí narození Johanna Lucase von Hildebrandta. Přednášku zahájil Jan Rucz citací z publikace O. J. Blažíčka a P. J. M. Preisse: Dominikánský kostel sv. Vavřince v Jablonném „Stalo se zajímavou shodou okolností, že v Jablonném v Podještědí vyrost na rozmezí 17. a 18. století jeden z nejvýstavnějších a umělecky nejvýznamnějších kostelů v Čechách, stavba důležitá i s širšího hlediska středoevropské architektury barokové. V odlehlé krajině severočeského pohraničí, v podhorské planině, mezi nízkými městskými domky vyvstává oku divákovu náročný masiv této kostelní stavby korunovaný velkou kupolí a vyznívající výškově dvěma věžemi západního průčelí. Tato stavba, působivá dodnes svou ryzí uměleckou hodnotou, závažná jako výraz určité polohy slohové i jako projev velké umělecké osobnosti, vznikla v Jablonném při skromném klášteře dominikánů. Příkrý kontrast mezi prostým stavením tohoto venkovského konventu a vznosným chrámem, který by vynikl i v architektonické soutěži barokového velkoměstského střediska, podtrhuje ještě náročnost kostela a v mysli divákově vyvolává otázku, jak vysvětlit tuto výjimečnost.“ a jal se na tuto otázku odpovídat. Svou přednášku týkající se Františka Antonína hraběte Berky rozdělil na několik částí. V úvodu přiblížil rod Berků z Dubé a představil nejvýznamnější členy. Poté se již věnoval Františku Antonínovi, jeho vzdělání, kavalírské cestě a v krátkosti popsal i komplikované rodové a majetkové vztahy. Plynule přešel na jeho kariéru ve státních službách, kdy sloužil celkem třem císařům. Velmi poutavě popsal jeho diplomatické služby, a co vše tato funkce přinášela. Velká část přednášky se věnovala Františku Antonínu jako milovníku umění, sběrateli a velkému mecenáši, donátorovi a šiřiteli kultu sv. Zdislavy. V poslední části pak přešel Jan Rucz na vlastní Jablonné a výstavbu monumentální chrámu, jehož architektem byl právě Johann Lucas von Hidebrandt a stavitelem Domenico Perini. Přiblížil komplikace, které při stavbě vznikli, spor mezi Hildebrandtem a Perinim, osobní Berkův bankrot, jeho smrt i závěť. Kdo navštívil jablonské „katakomby“ jistě si vybaví zeleným sametem potaženou rakev, kde František Antonín Berka po své smrti spočinul. Nikdo ale netušil, že na jeho vlastní přání tam leží nahý a bez srdce, které je uloženo v rodinné hrobce v Sokolově, kde spočinula jeho matka. Všichni se zájmem poslouchali a nevnímali ani čas, který zdá se plynul velmi rychle, neboť aniž bychom to tušili, bylo již 19 hodin. Za své poutavé vyprávění, doplněné bohatou obrazovou prezentací a skvělou přípravu sklidil Honza zasloužený potlesk. Jistě se již všichni těšíme na jeho další přednášku na podzim. Za Společnost Jaroslav Slabý Fotografie z přednášky ZDE TEXT přednášky ke stažení ZDE
Společnost přátel historie města v měsíci červnu 2018 Na poslední předprázdninové schůzce za parného a dusného počasí zaplnilo zasedací síň MěÚ celkem 27 posluchačů. Těší nás, že naše schůzky navštěvují i hosté nejen z Jablonného. Všechny přivítal předseda Společnosti a zvláště našeho přednášejícího Martina Aschenbrennera z České Lípy. Ten si pro nás připravil přednášku Dvůr císaře Ferdinanda Dobrotivého a císařovny Marie Anny v Čechách. Na úvod své přednášky velmi stručně představil osobnost císaře Ferdinanda i jeho manželky Marie Anny Savojské a přešel k revolučním událostem roku 1848. Císařský dvůr tehdy přesídlil do Olomouce a 2. prosince se zde císař Ferdinand I. vzdal trůnu ve prospěch svého synovce Františka Josefa. Hned následujícího dne pak odjel s manželkou do Prahy, která se stala později sídlem jeho dvora. V další části se pak zaměřil na vlastní dvůr, který je velmi často opomíjen a příliš se o něm neví. Obecně vzato tvoří dvůr lidé okolo císaře. Součástí dvora však byly i „malé dvory“ císařovny a ostatních Habsburků. Přiblížil „problémy“ se dvorem po abdikaci Ferdinanda a jeho přesídlení do Prahy, kdy se dřívější císařský dvůr stal rázem součástí dvora nového císaře, s čímž se ovšem Ferdinand nehodlal smířit. Proto došlo k určitým změnám dvora. Dále se zaměřil na vlastní dvůr excísaře, který čítal 81 lidí (původní požadavek byl 85 osob). Postupně představil jednotlivé dvorské posty (nejvyšší hofmistr, nejvyšší hofmistryně, nejvyšší dvořané,…), jejich povinnosti i jejich platy. Přednášejícímu se podařilo dokonce vypátrat i různé odměny (cestovné, polévkovné, otopné,…) a vysvětlil, jakou formou bylo řešeno onemocnění (dnešní nemocenská) či odchod na penzi (do důchodu). Na příkladech vysvětlil fungování dvora i jeho finanční nároky. Všechny informace získal díky svému zájmu o historii (především Zákup), kdy díky studiu pramenů a bádání v archivech poskládal množství střípků do ucelené podoby. Je autorem mnoha článků, brožur a publikací týkajících se převážně historie Zákup a Habsburků – zejména excísaře Ferdinanda Dobrotivého. Získané poznatky o dvoru excísaře Ferdinanda a jeho manželky Marie Anny shrnul do knihy „Dvůr Ferdinanda Dobrotivého a císařovny Marie Anny v Čechách (1848-1884)“, která vyšla vlastním nákladem autora roku 2015. Tuto publikaci si mohli přítomní po přednášce prolistovat i zakoupit za zvýhodněnou cenu. Téma přednášky se sice nedotýkalo přímo historie našeho města, ale dvorští úředníci velmi často ovlivňovali chod monarchie. Dověděli jsme se spoustu nových poznatků a informací z fungování dvora a nezapomnělo se i na různé zajímavosti a perličky. Za velmi pečlivou přípravu a skvělý přednes byl Martin odměněn zaslouženým potleskem.
Všem členům i příznivcům přejeme příjemné strávení prázdninových měsíců a budeme se těšit opět na shledání v měsíci září.
Za Společnost Jaroslav Slabý Fotografie z přednášky ZDE TEXT přednášky ke stažení ZDE Společnost přátel historie města v měsíci září 2018 Po prázdninové přestávce a odpočinku zahájila Společnost činnost pravidelnou schůzkou v pondělí 10. září. Členové Společnosti však nezaháleli a navštěvovali nejrůznější akce konané o prázdninách. Rada Společnosti pak připravovala vlakový výlet do Mimoně a především zásluhou Hanky Janďurové, se chystala výstava ke stému výročí republiky Proměny našeho města. 10. září - 260. výročí bitvy u Hochkirchu V letošním „osmičkovém roce“ si připomínáme nejrůznější osmičková výročí, proto jsme se rozhodli společně s přednášejícím Janem Ruczem také jedno málo známé osmičkové datum připomenout. Událost opomíjená a přesto důležitá pro vývoj ve střední Evropě se určitým způsobem dotkla i našeho města a nejbližšího okolí. Celkem 29 posluchačů, kteří v 17 hodin zaplnili zasedací síň MěÚ, přivítal Jaroslav Slabý a zvláště pak milého přednášejícího Jana Rucze, který obětavě dorazil i přes zdravotní komplikace. Připravil si pro nás připomínku 260. výročí bitvy u Hochkirchu, která se udála 14. října 1758 nedaleko Bautzenu. Ač je tato bitva opomíjená, jednalo se o významnou bitvu tzv. Sedmileté války. Na úvod nás Honza seznámil se všemi účastníky válek o rakouské dědictví, představil jejich panovníky a jejich postoje v nastalém konfliktu. Proti sobě stanulo Rakousko, Velká Británie, Svatá říše římská a Sasko-polská personální unie na straně jedné a Prusko, Francie a Rusko na straně druhé. Poté přešel k příčinám války, na jejichž počátku stál dokument z 19. dubna 1713 nazývaný pragmatická sankce, který po smrti Karla VI. rozpoutal války o dědictví rakouské. Seznámil nás v kostce s diplomatickou revolucí po první slezské válce a situací po druhé slezské války až k dalšímu konfliktu, který získal označení sedmiletá válka. Tento konflikt probíhal nejen na kontinentě, ale i v zámoří a šlo o první celosvětový válečný konflikt v dějinách. Válka se odehrávala v zámoří i na kontinentě, kdy pruská armáda napadla Sasko a následně vstoupila i na naše území. Stručně charakterizoval jednotlivé střety: u Lovosic (1. 10. 1756), u Liberce (21. 4. 1757), u Štěrbohol (6. 5. 1757) a u Kolína (18. 6. 1757). Neopomněl zmínit i dvoudenní obléhání Jablonného, které souviselo s pronásledováním ustupující pruské armády. Ve městě a okolí vznikají vojenské lazarety. Na toto obléhání dodnes upomínají boží muka u železničního přejezdu v Žitavské ulici. Postupně přešel k vlastní bitvě u Hochkirchu, která souvisela s vojenskými operacemi roku 1758. Velmi podrobně popsal situaci před bitvou i osudovou chybu Friedricha II., která vedla k drtivé porážce pruské armády. Pětihodinová bitva si vyžádala 9000 padlých Prusů a 7000 padlých Rakušanů a tisíce raněných. Ranění z bitvy byli převáženi do narychlo zřizovaných lazaretů. Prusové převáželi raněné do nedalekého Bautzenu a Rakušané je museli převážet na své území. Nejvýhodnější a nejrychlejší cesta vedla ze Žitavy na Jablonné, kde byly zřizovány lazarety: Nový Falkenburk, dominikánský klášter, špitál, zámeček Pachtů z Rájova. Dále byly zřízeny lazarety na zámku Lemberk, Velký Valtinov či Stráž pod Ralskem. Mrtví byli pohřbíváni do hromadných hrobů. Pod Lemberkem připomíná toto místo lesní kříž a na Lemberku pamětní deska. Další pamětní desku můžeme najít na kostele ve Velkém Valtinově. V sobotu 22. září se tato událost připomněla speciální prohlídkou zámku Lemberk zakončenou právě u lesního kříže. Od 17 hodin byla v zámecké kapli sloužena P. Pavlem M. Mayerem zádušní mše za zemřelé vojáky. Fotografie z přednášky ZDE Zkrácený tet přednášky - Bitva u Hochkirchu 15. září - vlakový výlet do Mimoně V sobotu 15. září se uskutečnil vlakový výlet do Mimoně. Přestože se jej účastnili pouze tři účastníci: Lenka Nováková, Jaroslav Odstrčil a Jaroslav Slabý, zdařil se na výbornou. Průvodcem nám byl člověk nejpovolanější – Jiří Šťastný, který se svého úkolu zhostil na výbornou. Prohlídku jsme zahájili hned na nádraží, které souvisí se stavbou tratě Česká Lípa- Liberec, kdy bylo připomenuto, že původní budova mimoňského nádraží stojí v Jablonném. Poté jsme se přesunuli kolem škol na Kostelní vrch, kde jsme si prohlédli interiéry kostela sv. Petra a Pavla a sv. Jiřího a sv. Agapita. Vše za velmi podrobného komentáře našeho průvodce. Po prohlídce kostela jsme díky laskavosti P. Horniaka mohli vystoupat na kostelní věž a podívat se na Mimoň z ptačí perspektivy. Pohled to byl opravdu nádherný. Následovala prohlídka nejbližšího okolí kostela a přesun přes Poštovní most na Křížový vrch, kde stávalo městské popraviště. Dnes je na vrchu kaple smíření Československé církve husitské, kterou jsme měli možnost rovněž navštívit. Čas velmi rychle plynul a po půl jedné jsme se s Jiřím Šťastným přesouvali přes zámecký park k Božímu hrobu, kde měl odpoledne službu. Areál Božího hrobu, městské muzeum a další pamětihodnosti Mimoně si necháme na jarní výlet. Srdečně jsme poděkovali panu Šťastnému, který je současně i členem naší Společnosti a budeme velmi rádi, pokud nás na jaře opět provede. Po 14 hodině jsme vlakem odjížděli plni nových poznatků zpět do Jablonného. Ve středu 19. září se konala vernisáž výstavy Proměny našeho města, kterou připravila Společnost ve spolupráci s Městem Jablonné v Podještědí. Výstavu bude možné navštívit až do 6. října a informace o ní přineseme v příštím čísle Zpravodaje.
Za Společnost Jaroslav Slabý Fotografie z výletu ZDE
Proměny města Jablonného Ke stému výročí republiky v letošním osmičkovém roce připravila Společnost ve spolupráci s Městem Jablonné výstavu Proměny města Jablonného, která byla k vidění v zámečku Pachtů z Rájova ve dnech 20. září až 6. října. Myšlenka na uspořádání se zrodila již koncem loňského roku a největší zásluhu na jejím uspořádání má paní Hana Janďurová, která shromažďovala historické záběry na město a organizovala pořízení novodobých záběrů. U srovnávacích fotografií to ale neskončilo. Hance se podařilo oslovit 10 sběratelů a třicítku dalších spoluobčanů, kteří poskytli nejen historické záběry, ale i historické trojrozměrné exponáty. Návštěvníci tak mohli spatřit např. sokolský kroj, lidový kroj z jižních Čech, šicí stroje, funkční prvorepublikový gramofon, luxy, školní pomůcky a řadu dalších exponátů. Ve vitrínách byly k vidění pracovní knížky, tovaryšské listy, nejrůznější školní osvědčení a vysvědčení, sbírky mincí i pohlednic, brožurky i publikace o městě. Původně plánovaná malá výstava „srovnávacích záběrů na město“ nakonec zabrala celé tři místnosti zámečku. O výtečné aranžmá se postarala Libuše Ivanová. Na organizaci a přípravě výstavy, která zabrala 209 hodin, se podílelo 18 osob, více než 20 hodin odpracovali: Hanka Janďurová, Libuška Ivanová, Naďa Pernerová, Ivana Patráková, Eva Šulcová, Blanka Marčeková, Lenka a Libor Novákovi, Jaroslav Odstrčil a Josef Janďura. Likvidace výstavy si vyžádala zatím 53 hodin. Zabezpečení výstavy zajišťovali členové Společnosti i další dobrovolníci, celkem to bylo 106 hodin a vystřídalo se na nich 21 osob. Nejvíce služeb (plných 9) odsloužila Naďa Pernerová.
Vernisáž výstavy se uskutečnila ve středu 19. září od 17 hodin za účasti vedení města, zástupců Lückendorfu, vystavovatelů a členů Společnosti. O hudební doprovod se postarala místní ZUŠ pod vedením paní Lucie Martínkové. Všechny přítomné přivítal předseda Jaroslav Slabý a Renata Černá pak přiblížila situaci v Jablonném po vzniku republiky. Starosta města pan Jiří Rýdl pak poděkoval všem organizátorům a hlavní organizátorce předal květiny. Během 17 dní navštívilo výstavu 905 (524 dospělých a 381 dětí). V knize návštěv se objevilo 109 pochvalných zápisů. Velkým překvapením pro organizátory byla skutečnost, že po skončení se panely s fotografiemi zabalili a putovaly do sousedního Ojbina, kde byly vystaveny v tamním informačním centru ve dnech 22. 10. až 15. 11. 2018.
Fotografie z vernisáže Fotografie z výstavy Za Společnost Jaroslav Slabý
Společnost přátel historie města v měsíci říjnu 2018 Na výstavu Proměny našeho města přímo navazovala i říjnová pravidelná schůzka, která se uskutečnila v pondělí 8. října v zasedací místnosti MěÚ. Renata Černá si připravila poutavou besedu Jablonné za 1. Republiky v obrazech. Toto téma přilákalo celkem 37 posluchačů, které v úvodu přivítal Jaroslav Slabý. Následně Jiří Šťastný představil další ročník ankety o Nejkrásnější nádraží a představil jednoho z kandidátů – zastávku Blíževedly. Hned nato se slova ujala Renata Černá. Stručně nastínila situaci v Jablonném v podzimních dnech roku 1918, kdy byla v severních a západních Čechách vyhlášena provincie Deutschböhmen s hlavním městem Liberec. Československá vláda považovala tato území za svá a tak sem bylo vysláno vojsko, které je obsadilo do konce prosince. Liberec byl obsazen 16. prosince a ve stejný den dorazilo 200 mužů i do Jablonného. Následně popisovala běžný život ve městě, rozvoj spolkové činnosti i příchod ukrajinské brigády do města v květnu 1919 a její dopad na život ve městě. Rok po roce postupovala v dějinách města až do roku 1933, přiblížila rozvoj jednotlivých spolků a organizací, továren, politický vývoj, sčítání lidu, problematiku školství a další rozvoj města jako např. dláždění ulic, budování vodovodu a kanalizace a osvětlení. Vše bylo doprovázeno velmi bohatých obrazových materiálem ze soukromých sbírek. Při tomto zajímavém vyprávění čas plynul jako voda a přestože již bylo po 19 hodině, nikdo neodmítl a shlédli jsme ještě krátký filmový záznam oslav 1000 let města ze srpna roku 1926. Za velmi poutavé vyprávění a precizní přípravu sklidila Renata zasloužený potlesk.
Fotografie z přednášky ZDE Za Společnost Jaroslav Slabý
Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí v měsíci listopadu
V pondělí 12. listopadu přivítal předseda Společnosti Jaroslav Slabý v zasedací místnosti MěÚ v Jablonném 24 posluchačů, kteří si přišli poslechnout přednášku RNDr. Miroslava Šifty na téma Symboly a symbolika regionu. Obecní znak jako vizitka a kronika obcí na Liberecku a Českolipsku. Rada Společnosti se sešla o hodinu dříve a dolaďovala program na prosinec a připravovala program na další rok. Témat a námětů se sešla opět celá řada a svou účast potvrdili „staří známí“ přednášející, ale i nám neznámí, takže se bude opět na co těšit. Na poslední říjnové schůzce se členové zapojili opět do hlasování o nejkrásnější nádraží, kdy podpořili stanici v Blíževedlech. Ing. Jiří Šťastný pak informoval, že, i díky našim hlasům, tato stanice zvítězila a stala se nejkrásnějším nádražím roku 2018. Následně již dostal slovo náš host Dr. Miroslav Šifta, který navázal na svou loňskou přednášku „Svědectví obecních znaků o minulosti i současnosti“, kterou prezentoval v září 2017. Jeho přednáška vycházela z projektu Výzkumného centra historické geografie a zaměřila se na symboly a symboliku regionu. V úvodu se zaměřil na vysvětlení pojmů symbol a region a následně se věnoval přístupům ke studiu této tématiky. Od obecných termínů přešel postupně ke konkrétním symbolům a jejich vzniku. Jako příklad byl uveden symbol Paříže – Eifelova věž. Ta byla postavena ke světové výstavě roku 1889 a původně měla stát pouhých 20 let. Zprvu haněná a opovrhovaná stavba se časem stala symbolem, bez kterého si dnes Paříž nedokáže nikdo představit. Věnoval se i jiným stavbám, které aspirují na to stát se symbolem: Guggenheimovo muzeum moderního umění ve španělském Bilbao či Kusthaus (Dům umění) a umělý ostrov Murinsel ve Štýrském Hradci. Po tomto úvodu se již věnoval Libereckému kraji. Zmínil nové logo města Liberce a porovnával jej s logem Ostravy. Na tomto srovnání nám obeznámil, co vše stojí za tím, aby se logo „uchytilo“. Nejde jen o jeho vytvoření, ale i o to, jak s ním pracovat. Toto se týká nejen krajů, velkých měst, městeček a obcí. Pokračoval specifikami Libereckého kraje, které se v různých formách odrážejí v obecních znacích. Z celkem 215 obcí má obecní znak 186 obcí. Z tohoto počtu je 36 historických a 150 utvořených po roce 1990. Na konkrétních příkladech vysvětlil, co vše můžeme z obecního znaku vyčíst a jak jej chápat. Vyprávění bylo doprovázeno bohatou obrazovou prezentací. Při poutavém a zajímavém vyprávění čas rychle plynul a po hodince a půl sklidil přednášející zasloužený potlesk za skvělou přednášku a plni nových poznatků jsme se rozcházeli do svých domovů. Fotografie z přednášky ZDE Za Společnost Jaroslav Slabý Symbolika novodobého obecního znaku aneb Co o obci vypráví její znaky
Společnost přátel historie města v prosinci 2018
Poslední měsíc roku zahájila Společnost hned v sobotu 1. prosince, kdy se při příležitosti Mikulášského jarmárku a rozsvěcení vánočního stromu, postavil na náměstí Betlém. Autorkou je Markéta Váchalová-Vojtíšková se žáky výtvarného oddělení místní ZUŠ. Přístřešek vyrobil František Cabalka. Instalaci provedl František Cabalka za pomoci Radka Patráka, Josefa Janďury a Josefa Marčeka. O první adventní neděli 2. prosince připravila Společnost ve spolupráci s Městem, Římskokatolickou farností a paní Šárkou Šúchalovou tradiční požehnání adventního věnce a zapálení první adventní svíce. Akce začala v 16 hodin a předcházel ji koncert v bazilice minor. Přítomné hosty uvítaly zpěvem: Noktuelky z místní ZUŠ, Bohemian Chór a Aurea Rosa z TU Liberec pod vedením Lucie Martínkové a Jany Konvalinkové. Následně pozdravil diváky předseda Společnosti a předal slovo otci Pavlovi, který po modlitbě věnec požehnal. První svíci poté zapálila autorka věnce Šárka Šúchalová.
Na pondělí 10. prosince byla připravena tradiční výroční členská schůze. V 16 hodin zaplnilo sál společenského centra 30 členů a 10 hostů. Členskou základnu a zvláště pak hosty: starostu města Jiřího Rýdla, místostarostu Petra Sadílka, členy rady Jindřicha Drába a Luboše Bretta, tajemnici Danielu Pastorkovou, čestného člena Ladislava Smejkala a čestného předsedu Jaroslava Oplta přivítala Hana Janďurová. Všichni pak byli seznámeni s programem schůze, především pak s volbami nového vedení Společnosti, které se koná dle stanov každé tři roky. Členové obdrželi hlasovací lístky a byla jmenována volební a mandátová komise ve složení Eva Drábová, Irena Baťková a Eva Liebezeitová. K výroční schůzi patří i zhodnocení činnosti, kterého se ujal předseda Jaroslav Slabý. Výroční zprávu doplnil bohatou obrazovou prezentací a tak si všichni mohli připomenout jednotlivé akce uplynulého roku. Nebylo jich málo. Uspořádali jsme 7 přednášek, 2 přednášky se konaly ve spolupráci s městskou knihovnou, autobusový tematický zájezd do Prahy a vlakový výlet do Mimoně. Největší akcí byla výstava Proměny našeho města, na které má největší podíl Hana Janďurová. Zprávu o hospodaření přednesla Naďa Pernerová. Ke slovu se dostali i naši hosté. Své poděkování pronesl starosta Jiří Rýdl a především poděkoval za velmi zdařilou výstavu. Představil nově vydaný nástěnný kalendář s motivy výstavy. Všechny nás velmi potěšilo, že na kalendáři je uvedeno „vydáno jako poděkování autorům stejnojmenné výstavy v loveckém zámečku Pachtů z Rájova“. Se slovy díků a uznání se připojil i místostarosta Petr Sadílek, čestný předseda Jaroslav Oplt i čestný člen historik Ladislav Smejkal. Na závěr poděkovala i tajemnice Daniela Pastorková a připomněla svou nedávnou návštěvu v Křižanově, rodišti sv. Zdislavy. Slovo dostala volební a mandátová komise. Eva Drábová nás seznámila s výsledky voleb. Pro následující tři roky byla zvolena již pětičlenná rada: Hana Janďurová, Renata Černá, Jaroslav Slabý, Naďa Pernerová a Lenka Nováková. Nová rada poděkovala za své zvolení a přislíbila, že po další volební období bude plnit své úkoly stejně jako doposud. Poděkování zaslouží i Jaroslav Odstrčil a Brigita Pavlů, kteří svědomitě zastávali funkce v minulé radě. Po rozdání lístečků se role ujali Ježíškové Lenka Nováková a Jaroslav Slabý a měli se opět co ohánět neboť se sešla více jak stovka dárečků. Po nadílce se sešla nově zvolená rada, aby ze svého středu zvolila vedení. Předsedou byl zvolen Jaroslav Slabý a místopředsedkyní Hana Janďurová. V příjemné sváteční atmosféře, s malým pohoštěním při rozbalování dárečků čas rychle plynul a před 19 hodinou jsme se s přáním především hodně zdraví rozcházeli do svých domovů. Za Společnost Jaroslav Slabý
|
