Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí

Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí v měsíci lednu 2020

          Rok 2020 je pro město Jablonné jubilejní. Připomínáme si 800. výročí narození Paní Zdislavy z Lemberka, která je neodmyslitelně spojena s naším městem. Jubilejní je však tento rok i pro naši Společnost, která vstupuje již do dvacátého roku své činnosti. I pro tento rok je připraven bohatý program a jistě je na co se těšit.

          Rok jsme zahájili v pondělí 13. ledna pravidelnou schůzkou, které se účastnilo 34 zájemců. Rádi jsme mezi námi přivítali zástupce naší „starší sestřičky“ – SPHM Chrastava, která v tomto roce rovněž slaví kulatiny – 30 let. Pro lednovou schůzku přijal naše pozvání historik PhDr. Milan Svoboda, PhD., působící na katedře historie Technické univerzity v Liberci. Specializuje se na české dějiny raného novověku se zaměřením na severní Čechy. Zaměřuje se na šlechtické rody Redernů, Biberštejnů, Gallasů a Clam-Gallasů. Svou publikační činnost zaměřuje na dějiny regionu. A právě rod Gallasů a Clam-Gallasů byl tématem naší přednášky.

          Tento rod je dnes spojován především se severními Čechami, kde vlastnili panství Frýdlant, Liberec, Grabštejn a Lemberk. Ovšem jeho působnost lze vztáhnout na celou monarchii. Členové rodu se účastnili korunovací, císařských zahraničních cest, diplomatických misí i válek. Velmi se angažovali v umění a mezi jejich hosty se objevují např. W. A. Mozart či L. van Beethoven. Podporovali i místní umělce jako byl např. chrastavský rodák Josef Führich, Josef Bergler či Heinrich Karl Scholz. Stáli u zrodu Společnosti vlasteneckých přátel umění, Vlasteneckého muzea v Čechách, královské konzervatoře a mnoha dalších institucí. V severních Čechách vynikali výraznou stavební činností, podporou umění a barokní zbožnosti, lesního hospodářství či lázeňství. Nechyběla ani charitativní činnost.

          Svou přednášku Dr. Svoboda zahájil videoprezentací Národního památkového ústavu Gallasové a Clam-Gallasové. Noblesa severních Čech, která nás příjemně navnadila na vyprávění o tomto významném šlechtickém rodu. Poté již přešel k představení rodu Gallasů, jeho původu a jeho usídlení v Rakousku. Do Čech se rod dostává v průběhu třicetileté války osobností Matyáše z Gallasu. Jemu a jeho potomkům se věnovala první části přednášky, která byla zakončena posledním příslušníkem rodu Filipem Josefem. Jako dík za pozornost při představení rodu Gallasů mohli přítomní ochutnat cukroví dle receptury Clam-Gallasů.

          Druhá část přednášky se věnovala spojení rodů Gallasů a Clamů. Prvním nositelem titulu hrabě Clam-Gallas byl Kristián Filip, s jehož jménem je spojena např. pražská Klamovka či liberecká čtvrť Kristiánov. Výklad pokračoval jeho potomky a zpestřen byl filmovou projekcí dokumentu studentů katedry historie TU v Liberci o Kristiánu Kryštofovi hraběti Clam-Gallasovi. K této osobnosti obdrželi posluchači resumé kapitol knihy „Kristián Kryštof hrabě Clam-Gallas. Stručná bibliografie“, vytvořené týmiž studenty v roce 2012. Závěr patřil poslednímu mužskému členu rodu hraběti Franzi Clam-Gallasovi. Ten se musel vypořádat se vznikem nové republiky, která šlechtě odebrala nejen tituly, ale především značnou část pozemkového majetku. Toto příkoří nesl těžce až do své smrti roku 1930. Hrabě Franzi Clam-Gallas po sobě zanechal sedm dcer, jejichž osudy byly rovněž stručně připomenuty.   

          Své vyprávění doplnil Dr. Svoboda bohatou obrazovou prezentací a za poutavý výklad i dárečky sklidil zasloužený potlesk. Jako poděkování za pozornost obdrželi všichni posluchači ještě jednu drobnost a to kalendáříky s clam-gallasovským erbem. Tímto ještě jednou děkujeme Milanu Svobodovi za poutavou přednášku. Její zkrácenou verzi nám přednášející poskytl a zveřejňujeme ji pod článkem.

                                                                                                               Za Společnost Jaroslav Slabý

Stručný text přednášky PhDr. Milana Svobody, Ph.D. ke stažení ZDE

Fotografie z přednášky ZDE

Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí v měsíci únoru

          Přechod vichřice Sabina přes naši republiku neodradil 25 posluchačů od pravidelné přednášky, která se uskutečnila v pondělí 10. února. Dana Zpěváková z Městské knihovny mezi nás opět pozvala hudebníka, nakladatele, publicistu a zájemce o historii Josefa Pepsona Snětivého. Společně s Otomarem Dvořákem vydali knihu Místa zrychleného tepu, která představuje zajímavá, ale leckdy skrytá místa naší vlasti. Během přípravy této knihy strávil Josef Pepson Snětivý s mladším synem pět dní v okolí Jablonného. To jej natolik zaujalo, že nám o svých pocitech přijel povyprávět.

          Vyprávění zahájil kolonizací severních Čech rodem Markvarticů. Markvartic Havel psaný z Jablonného a později z Lemberka se svou manželkou Zdislavou se velmi zasloužili o rozvoj Jablonného, které se stalo významným středověkým městem. Jeho význam podtrhuje i poloha na důležité zemské stezce do Lužice. Tato skutečnost přinášela městu nejen řadu výhod (především clo), ale i utrpení způsobené průtahy vojsk. Mnoho škod utrpělo město za husitských válek, kdy město patřilo Vartenberkům. Ti ještě po skočení husitských válek vedli válku s Lužickým Šestiměstím. O obnovu města a jeho rozkvět se postarali v 16. století další majitelé – Berkové z Dubé. Třicetiletá válka však znamenala další škody a utrpení. Zásluhou Berků z Dubé se město pomalu z těchto pohrom pomalu dostávalo. Za Františka Antonína získalo město svou největší dominantu – chrám sv. Vavřince, který byl však dostavěn až za Pachtů z Rájova. Tento rod musel řešit největší katastrofu, která město postihla – zhoubný požár roku 1788. Vyprávění přerušil písní z vlastní tvorby a poté přešel k památkám a místům, které jej zaujali. Kromě hlavních dominant: chrámu sv. Vavřince a sv. Zdislavy, vyhlídkové věže a zámku Lemberk to je tzv. Palmův dvůr, o jehož historii se stručně zmínil. Neopomněl ani boží muka stojící proti vstupu do Palmova dvora. Pozornosti neunikl ani zámeček Pachtů z Rájova, kde fungovala c. k. poštovní stanice a osobně jej navštívil francouzský císař Napoleon I., špitální kaple sv. Wolfganga či místní hřbitov.

          Píseň Havran zpestřila vyprávění. K písni se přidalo bouřkou, krupobitím a lijákem i počasí. Putování zakončil na náměstí, kterému dominuje nepřehlédnutelný morový sloup, zmínil některé z historických měšťanských domů a připomněl i některé z drobných památek. Po Jablonném zmínil ještě dvě památky, které jej v kraji zaujaly. Jednou je viditelná stavba a dominanta obce Bílý Kostel – kostel sv. Mikuláše, který však svému účelu dávno neslouží. Druhá památka je již takřka neznatelná Haléřova tvrz v Machníně. Na závěr měl být promítnut dokument o Mimoni natočený společně s Otomarem Dvořákem. Technika však protestovala a proto byla promítnuta část pořadu Magazín záhad – Erben speciál. Tečkou za vyprávěním opět píseň z vlastní tvorby. Díky zaslouží nejen přednášející, ale i Dana Zpěváková, která tuto přednášku zajistila.

                                                                                                                         Za Společnost Jaroslav Slabý

 Fotografie z přednášky ZDE

Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí v měsíci březnu

           V pondělí 9. března se uskutečnila pravidelná schůzka Společnosti přátel historie města. Zasedací síň MěÚ zaplnilo 28 posluchačů, které přivítal předseda Společnosti Jaroslav Slabý. Přivítal mezi námi vzácného hosta Ing. Jaroslav Beneše z Jednoty Československé obce legionářské v Mladé Boleslavi, který si připravil přednášku „Finanční stráž v Lužických horách“. Pro tuto příležitost si přednášející oblékl stejnokroj ministerského inspektora finanční stráže – tedy nejvyšší úřednickou hodnost finanční stráže, čímž velmi vhodně doplnil téma své přednášky. Přednášející se zabývá historií Československa v letech 1918-1938 se zaměřením na výstavbu vojenského opevnění a historii finanční stráže. Je autorem několika publikací na dané téma. Poprvé mezi nás zavítal Ing. Beneš v únoru 2009 a jeho přednáška byla velmi hojně navštívena. Pondělní účast byla o něco slabší, ale i nyní mezi nás zavítali potomci příslušníků finanční stráže, o kterých byla v přednášce řeč.

          Přednáška byla rozdělena do tří celků. První část se věnovala charakteristice, hlavním úkolům a historii finanční stráže do roku 1945. Počátky historie civilního, nevojenského uniformovaného a ozbrojeného strážního sboru sahají do poloviny 19. století. Finanční stráž byla vytvořena 22. prosince 1843 sloučením sboru pohraniční stráže (k. k. Grenzwache) a sboru důchodkové stráže (k. k. Gefällenwache) a následně dvorským dekretem z 21. dubna 1843. Šlo o civilní, nevojenský uniformovaný a ozbrojený strážní sbor s povinností vojenského sboru. Následoval stručný vývoj sboru přes vznik Rakouska-Uherska až po vznik republiky a následně až do zrušení finanční stráže v roce 1949. Druhá část přednášky se věnovala období ohrožení republiky, kdy byla finanční stráž zapojena stráže obrany státu a nesla velkou tíhu při obraně hranic v letech 1938/39. Poslední část se již podrobně věnovala jednotlivým úřadům finanční stráže v Lužických horách. Zmíněny byly dva inspektoráty. Jeden v Petrovicích, který pod sebou měl oddělení Petrovice, Rynoltice a Heřmanice a druhý v Dolní Světlé, pod který spadala oddělení v Krompachu, Dolní Světlé a Lesném. Celní úřady se nacházeli v Petrovicích Krompachu-Valech a Horní Světlé.  Vrchní inspektorát se nacházel v Jablonném v Podještědí. Všechna zmiňovaná oddělení byla doplněna o fotografie, kde sídlila i fotografie příslušníků v nich zařazených. Řada hostů tak mohla zavzpomínat na své předky. Během přednášky zazněla spousta zajímavých příběhů i řada dnes neznámých zajímavostí z běžného života příslušníků finanční stráže týkající se např. vzdělání, výstroje a výzbroje či sňatků.

          Pečlivá příprava, bohatá obrazová prezentace a skvělý přednes byl odměněn zaslouženým potleskem, po kterém následovala ještě krátká debata. Přítomní si mohli zakoupit i řadu publikací k danému tématu. O jejich prodej se postaral kolega přednášejícího, který byl rovněž stylově ustrojen v uniformě člena finanční stráže. Plni nových poznatků jsme se po 19 hodině rozcházeli. Děkujeme ještě jednou Ing. Jaroslavu Benešovi za skvělou přednášku k méně známé, ale důležité historii nejen Lužických hor.

                                                                                                                                                                            Za Společnost Jaroslav Slabý.

 Fotografie z přednášky ZDE

V pondělí 14. září se měla uskutečnit přednáška žurnalistky Lenky Slívové na téma Charlotta, žena T. G. Masaryka. Paní Slívová svou přednášku 14 dní před uskutečněním zrušila, a to z rodinných důvodů. Podařilo se nám však zajistit přednášku jinou. A abychom pokračovali v „ženské linii“, byla tato přednáška o poněkud zapomenuté dámě, hraběnce z Valdštejna-Vartrnberka, která se narodila a zemřela na zámku v Doksech a na dokském hřbitově je i pochována.

Přednáška nesla název „Milý Padremo“ a přijela s ní za námi z Doks PhDr. Renata Mauserová, dlouholetá bývalá ředitelka městské knihovny a kulturního střediska v Doksech, regionální badatelka a publicistka. V posledních letech se intenzivně věnuje Valdštejnům, kteří jsou spojeni se zámkem v Doksech. Ve své přednášce představila hraběnku Christianu Thun-Salm, rozenou z Valdštejna-Vartenberka.

Christiana (1859–1935) byla ve své době uznávanou spisovatelkou a autorkou divadelních her. Na zámku v Doksech prožila své dětství a mládí, některé reminiscence na toto období najdeme i v její povídce „Nový domácí učitel“.

V roce 1878 se provdala za Josefa Osvalda hraběte Thun-Hohensteina (1849–1913), který od roku 1897 rozšířil své jméno na Thun-Hohenstein-Salm-Reifferscheid. Christiana jako spisovatelka používala zkrácené jméno Thun-Salm. Z manželství vzešli tři synové: Josef Osvald Matyáš hrabě Thun-Hohenstein-Klösterle (1878–1942), Adolf Thun-Hohenstein-Klösterle (1880–1957) a Paul Thun-Hohenstein-Klösterle (1884–1963).

Manželé střídavě bydleli v Praze a ve Vídni. Zde se Christiana prostřednictví svého syna Paula seznámila s romanopiscem, libretistou, básníkem a dramatikem Hugem von Hofmannsthalem (1874–1929), jehož začala podporovat. Bohatá korespondence, která v letech 1901–1921 mezi Christianou a Hugem probíhala, byla vydána i knižně.

Christiana napsala řadu divadelních her, povídek a pohádek. První divadelní hru „Pán a sluha“ uveřejnila v roce 1891. Velké oblibě se těšila zejména její hra „Císařův sen“ z roku 1898. Christiana ji věnovala Františku Josefu I., který se osobně zúčastnil premiéry ve vídeňském Burgtheatru. V roce 1894 vydala Christiana svazek povídek „Was Großmutter erzähte“ a v roce 1909 následoval „Der neue Hauslehrer und andere Novellen“. Christiana psala německy, do češtiny byly přeloženy pouze její povídky, a sice „Blbý Michal a další povídky“ (1896) a „Nový domácí učitel“ (1910).

V roce 1901 obdržela od císaře Františka Josefa I. vyznamenání za vědu a umění. Z Čechů se tímto vyznamenáním mohli pyšnit např. Antonín Dvořák, Josef Václav Myslbek, Václav Brožík nebo Jaroslav Vrchlický.

Po vzniku Československé republiky v roce 1918 se Christiana stáhla do ústraní a střídavě pobývala ve Vídni, v Praze a na zámku v Doksech.

Co to znamená padremo z názvu přednášky? Takto něžně nazývala v dopisech svého tatínka (v italštině padre = otec) Arnošta Antonína Františka hraběte Valdštejna-Vartenberka (1821–1904), které mu psala, když se odstěhovala za svým manželem do Kláštera nad Ohří. Jeden její dopis začínal takto:

„Milý, dobrý Padremo,

líbám Ti ruce a děkuji ti mnohokrát za milý dopis, který mne velice potěšil… Těším se na to, jak ti vše ukážu, že tě opět uvidím, a osobně ti povyprávím, jak jsme šťastni a jak moc Ossiho miluji. Přijeď brzy, milý tatínku, udělalo by nám to velkou radost.“

Christiana byla velmi pokrokových názorů. Např. v knize Nový domácí učitel se „rozohnila“ a rozepsala svůj názor na to, jak hloupé je děti učit věci nazpaměť, nutit je zabývat se něčím, co ve svém životě nepoužijí, a naopak nevyužít jejich pravý potenciál a nadání, které hodinami učení a nepotřebného memorování často zaniká. (Jak nadčasové).

V závěru přednášky nám paní Mauserová přečetla ukázku z povídky „Nový domácí učitel“ (názor hraběnky na vzdělávání dětí) a krátkou povídku „Dřevěná paní“.

Zároveň nás pozvala na návštěvu nově zrekonstruovaného dokského zámku, jehož prohlídkový okruh využívající i moderní multimédia (tablety, tříplátnové kino apod.) seznamuje s mnichovohradišťskou větví Valdštejnů.

                Pro SPHM sepsala Dana Zpěváková

Fotografie z přednášky ZDE

          Stejně jako v předchozích letech byl již na výroční schůzi Společnosti 9. prosince 2019 představen plán na rok 2020. Připraveno bylo 9 přednášek, 2 autobusové zájezdy, vlakový výlet a výstava.

          Rok 2020 se připravoval a nesl ve znamení oslav 800 let od narození sv. Zdislavy z Lemberka. Pozadu nezůstala ani naše Společnost, která se do oslav aktivně zapojila. Naše členka PaedDr. Jaroslava Šiftová připravila internetovou vědomostní soutěž „Svatá Zdislava a Liberecký kraj“, která byla spuštěna již v listopadu 2019. Rok 2020 byl jubilejním i pro naši Společnost, která vstoupila do 20 roku svého fungování.

          Jubilejní rok 2020 jsme zahájili ohlédnutím za předchozím rokem, který se nesl ve znamení šlechtického rodu Gallasů a Clam-Gallasů. Šlo o projekt Národního památkového ústavu, který doprovázela řada akcí. Tento významný šlechtický rod je spojován převážně se severními Čechami, kde vlastnil panství Frýdlant, Liberec, Grabštejn a Lemberk. Připomněli jsme si jej v pondělí 13. ledna, kdy zasedací síň MěÚ zaplnilo 34 posluchačů. Rádi jsme uvítali i zástupce naší „starší sestřičky“ SPHM Chrastava, která v tomto roce slaví rovněž kulatiny. Naše pozvání přijal člověk nejpovolanější, historik PhDr. Milan Svoboda, PhD., působící na katedře historie Technické univerzity v Liberci. Jeho specializací jsou české dějiny raného novověku se zaměřením na severní Čechy. Zaměřuje se na šlechtické rody Redernů, Biberštejnů, Gallasů a Clam-Gallasů a je autorem řady publikací na toto téma. Právě rod Gallasů a Clam-Gallasů s podtitulem známí neznámí byl tématem lednové přednášky. Velmi poutavé vyprávění, doprovázené bohatou obrazovou prezentací bylo obohaceno o ochutnávku cukroví dle receptury Clam-Gallasů. Přítomní obdrželi rovněž dárky v podobě kalendáříků s Clam-Gallasovkým erbem a resumé knihy Kristián Kryštof hrabě Clam-Gallas. Výtečný přednes byl oceněn zaslouženým potleskem a plni nových poznatků jsme se rozcházeli do svých domovů.

          V únoru jsme využili nabídku Dany Zpěvákové z Městské knihovny a přivítali mezi námi opět Josefa Pepsona Snětivého, který mezi nás dorazil navzdory přechodu vichřice Sabrina. Vichřice neodradila ani 25 posluchačů, kteří 10. února zaplnili zasedací síň MěÚ. Hudebník, nakladatel, publicista a zájemce o historii Josef Snětivý vydal společně s Otomarem Dvořákem knihu Místa zrychleného tepu, která představuje zajímavá, ale leckdy skrytá, místa naší vlasti. Při tvorbě této knihy strávil společně s mladším synem několik dní v okolí Jablonného. Naše město a jeho okolí jej natolik zaujalo, že nám přijel o svých pocitech povyprávět. Své vyprávění obohatil svou autorskou tvorbou, kterou v jednu chvíli doprovodila i „Sabrina“ hromobitím. Poděkování zaslouží nejen přednášející, ale především Dana Zpěváková, která pro nás přednášku zajistila.

          Celkem 28 posluchačů, převážně hostů, zaplnilo v pondělí 9. března zasedací síň MěÚ. Přivítali jsme mezi námi Ing. Jaroslava Beneše z Jednoty Československé obce legionářské v Mladé Boleslavi. Přednášející se pro tuto příležitost převlékl do stejnokroje ministerského inspektora finanční stráže, čímž skvěle navodil téma své přednášky. Ing. Beneš se zabývá historií Československa v letech 1918-1938 se zaměřením na výstavbu vojenského opevnění a historií finanční stráže a je autorem řady publikací na toto téma. V Jablonném nebyl poprvé a i tentokrát na jeho vyprávění zavítali potomci příslušníků finanční stráže, o kterých byla v přednášce řeč. Pečlivá příprava, bohatá obrazová prezentace a skvělý přednes byl odměněn zaslouženým potleskem, po kterém následovala ještě krátká debata. Po 19 hodině jsme se plni nových poznatků rozcházeli do svých domovů. Nikoho by ani nenapadlo, že se dlouho neuvidíme. Vyhlášený nouzový stav v souvislosti s COVID19 omezil hromadné akce a doslova zastavil nejen naši činnost.

Svatá Zdislava a Liberecký kraj

          Internetová vědomostní soutěž pro žáky základních a středních škol, kterou k letošnímu zdislavskému výročí připravila naše členka Jaroslava Šiftová, probíhala od listopadu 2019 do dubna 2020. Ve třech kategoriích (1. stupeň ZŠ, 2. stupeň ZŠ a žáci středních škol) řešili soutěžící v pěti kolech celkem sto náročných otázek a úkolů tematicky spjatých se životem a odkazem sv. Zdislavy z Lemberka. Soutěžící museli vyhledat řadu informací o životě světice a o jejím působení v našem kraji, prostudovat legendy o jejích skutcích, probádat okolnosti jejího blahořečení i svatořečení. Prohlédli si řadu obrazů a soch, pátrali po místech, která v Libereckém kraji připomínají historický odkaz sv. Zdislavy nebo se jím v současnosti inspirují. Soutěže se účastnilo 391 žáků a studentů ze 17 škol Libereckého kraje. Vyhlášení výsledků mělo proběhnout v den hlavní zdislavské pouti a městských oslav 30. května. Epidemiologická situace však rozhodla jinak. Oslavy i další plánované akce byly přesunuty, ale pro soutěžící byl vybrán náhradní termín. Vyhlášení výsledků proběhlo 20. června od 14 hodin v obřadní síni MěÚ. Předání cen vítězům jednotlivých kategorií se ujali“ za litoměřickou diecézi Mons. Jan Baxant, biskup litoměřický, fr. Lukáš Fošum, provinciál dominikánů a P. Pavel Maria Mayer, děkan a strážce hrobu sv. Zdislavy, za město Jablonné starosta Jiří Rýdl a tajemnice Daniela Pastorková a za Společnost Hana Janďurová, kronikářka a PaedDr. Jaroslava Šiftová jako autorka soutěže.

          Mírné uvolnění vládních opatření umožnilo uskutečnit zářijovou schůzku. Původně plánovaná přednáška Lenky Slívové na téma Charlotta, žena T.G.M byla z rodinných důvodů zrušena 14 dní před plánovaným termínem. Díky pohotové reakci Dany Zpěvákové se podařilo zajistit náhradní přednášku, která se uskutečnila 14. září za účasti 19 posluchačů. Dokonce zůstala v „ženské linii“ a věnovala se o poněkud zapomenuté dámě, která se narodila a zemřela na zámku v Doksech a na dokském hřbitově je i pochována. Přednáška nesla název Drahý padremo a z Doks s ní přijela PhDr. Renata Mauserová, ředitelka kulturního střediska a bývalá dlouholetá ředitelka městské knihovny, regionální badatelka a publicistka. Intenzivně se zabývá rodem Valdštejnů, kteří jsou spojeni se zámkem v Doksech. A kdo byla ona zapomenutá dáma? Jednalo se o Christianu hraběnku Thun-Hohenstein-Salm-Reifferscheid, rozenou z Valdštejna-Vartemberka (1859-1935), která byla ve své době uznávanou spisovatelkou a autorkou divadelních her. Velké oblibě se těšila zejména její hra „Císařův sen“ z roku 1898 věnovaná císaři Františku Josefu I., který se osobně zúčastnil premiéry ve vídeňském Burgtheatru. Od císaře obdržela roku 1901 vyznamenání za vědu a umění. Velmi poutavé vyprávění bylo zakončeno ukázkou z povídky „Nový domácí učitel“ s názorem hraběnky na vzdělávání dětí a krátkou povídkou „Dřevěná paní“. Současně jsme byli pozvání na návštěvu nově zrekonstruovaného dokského zámku. Doktorka Mauserová za své poutavé vyprávění sklidila zasloužený potlesk. Šlo o poslední akci, neboť epidemiologická situace opět zastavila naši činnost.

Začátek adventu je v Jablonném již tradičně spojen s postavením Betlému, který byl tentokrát postaven v parčíku u kašny, kterou paní Šárka Šúchalová proměnila v nádherný adventní věnec. Pro letošní rok byla zvolena modrobílá kombinace. Na první adventní neděli 27. listopadu požehnal P. Pavel Maria Mayer tento věnec a autorka věnce zapálila první adventní svíci. Starosta Jiří Rýdl následně rozsvítil i strom na náměstí. Následující tři neděle byly zapalovány další svíce.

Konec listopadu otřásl celou naší Společností, neboť nás opustil dlouholetý předseda Jaroslav Oplt.

Jaroslav Oplt

Narodil se 28. listopadu 1932 v Markvarticích, u  Jičína, kde v roce 1938 začal chodit do školy. Základní docházku dokončil v roce 1947 ve Vratislavicích nad Nisou. Téhož roku nastoupil do učení a v roce 1949 se vyučil zedníkem. Od roku 1949 studoval na Střední průmyslové škole stavební v Liberci. Zde po roce přestoupil na Pedagogické gymnázium pro vzdělání učitelů národních škol, které v roce 1953 ukončil maturitou. Jeho první učitelské místo bylo v Machníně, dále ve Vratislavicích a v roce 1956 byl přeložen na NŠ Kněžice jako ředitel jednotřídky, kde působil do roku 1961. Od tohoto roku učil na ZŠ v Jablonném do roku 1966, kdy byl uvolněn pro práci Ministerstvu zahraničních věcí. V letech 1966 až 1990 vystřídal různá zařízení: vychovatel v žákovském internátě MZV, ředitel jednotřídních škol při ZÚ v Mexiku, v Káhiře, v Teheránu, v Londýně, v Bonnu. Dále samostatný odborný referent, vedoucí odborný referent specialista pověřený řízením škol při čs. ZÚ. V roce 1973 mu byl udělen titul Vzorný učitel. V roce 1990 ukončil svoje působení na Federálním ministerstvu zahraničí a nastoupil na místo učitele ZŠ Mírová v Mimoni. Na naši ZŠ v Jablonném se vrátil jako důchodce v roce 1994.

          Jaroslav Oplt nezahálel ani v důchodovém věku. Od roku 1993 byl členem Redakční rady Zpravodaje města, kde působil úctyhodných 22 let. Když 10. dubna 2000 vznikla s podporou města naše Společnost, byl tým ve složení Václav Flegl, Václav Kozlík a Jaroslava Slabý záhy doplněn o Jaroslava Oplta a Renatu Černou a Společnost si začínala budovat své místečko na slunci. V čele Společnosti stál zpočátku Jaroslav Slabý, který se mohl opřít o skvělý tým: Václava Flegla, Renatu Černou, Jaroslava Oplta a Václava Kozlíka. Především s těmito jmény jsou spojeny první krůčky Společnosti. Rada si připravovala náplně schůzek i témata na jednotlivé přednášky a besedy. Uskutečnilo se několik výstav i úspěšných zájezdů a výletů.

          Od roku 2003 se do čela Společnosti postavil Jaroslav Oplt a setrval v této funkci úctyhodných 12 let a byla to léta horečné práce. Pod jeho vedením se naše Společnost stále rozvíjela, přibývaly nejen zajímavější témata, zvali se přednášející i odjinud, skromné svépomocné výlety byly obohaceny o autobusové zájezdy a přibývali i nový členové. Z přednášek to byla např. připomínka 60. výročí osvobození, historie pošty v Jablonném, připomínka událostí v roce 1938 či výstavba pohraničního opevnění a řada dalších. Jistě vzpomínáte na výlety na Ojbin, do Liberce, Mimoně, Kryštofova Údolí, Brazilku či Janovické poustevny. Nezapomenutelné jsou pravidelné prosincové výroční schůze obohacené o nadílku. V roce 2007 si fungování Společnosti vyžádalo určité změny. Zavedla se nová evidence členů a stanoven byl členský roční příspěvek. Jinak se na formě Společnosti nic nezměnilo a nadále zůstává volným spolkem, který se nenechal registrovat. Ač po právní stránce vlastně neexistujeme myslím, že naše aktivity mluví za vše. Přibyly výstavy, pravidelné autobusové zájezdy, vlakové výlety. Společně s městem se členové podílí na komentovaných prohlídkách města. Stoupá počet členů i příznivců. Nebyl by to Jaroslav Oplt, kdyby se omezil pouze na Společnost. Jako předseda pořádal přednášky a besedy i mimo. Mnozí žáci a studenti by o tom mohli vyprávět, stejně jako senioři v DPS. Nezištně pomáhal i středoškolákům a vysokoškolákům při psaní ročníkových, bakalářských či diplomových pracích. Navazoval spolupráci s obdobnými spolky v okolí a účastnil se jejich akcí.

          Nelze vyjmenovávat všechny akce, neboť pod řadou akcí je podepsána rada Společnosti. Ale vliv Jardy Oplta vidíme za všemi. Nejde však jen o vlastní uskutečněné akce. Málokdo si uvědomí hodiny příprav, vymýšlení ročních plánů, přípravy zájezdů a výletů. Mnohé trasy a místa sám předem navštívil. Uskutečněním akce pak činnost předsedy nekončí, je potřeba o akci podat zprávu, udělat statistiku návštěvnosti, vše evidovat pro závěrečnou zprávu. Činnost náročná zasluhující obdiv. Všem nám bylo nesmírně líto, když koncem roku 2015 se Jaroslav Oplt rozhodl ze zdravotních důvodů znovu nekandidovat. Nikdo ze členů si nedokázal po tolika letech představit fungování Společnosti bez Jardy, a proto byl jednomyslně zvolen čestným předsedou. Musím konstatovat, že Jarda nasadil hodně vysokou laťku. Nejde však jen o množství a kvalitu uskutečněných akcí, kterými se prezentujeme či nezbytné úřadování spojené s činností. Je zde mnohem víc, životní zkušenosti a moudrost, schopnost lidského přístupu poradit, upozornit na chyby, poděkovat, podpořit. Byl to on, kdo tmelil radu, rozděloval úkoly a docílil tak vynikajícího fungování. Jsem nesmírně rád, že jako čestný předseda zůstává i nadále mezi námi a je vždy ochoten pomoci a poradit neboť jsem převzal jeho místo. O to víc nás zdrtila zpráva, že dne 28. listopadu, v den svých 88 narozenin, odešel.

J A R D O  D Í K Y

Výroční členská schůze se nemohla uskutečnit a netušíme jak se epidemiologická situace a rozhodnutí vlády budou dále vyvíjet. Přesto Rada Společnosti byla ve spojení a připravila rámcový program na rok 2021. Pevně věříme, že se budeme moci začít opět brzo scházet na našich akcích. Do nového roku 2021 přejeme všem členům a příznivcům především pevné zdraví, spokojenost a štěstí.

                                                                                                                            Za Společnost Jaroslav Slabý