Akce roku 2012 | Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí

Zpráva o činnosti v měsíci únoru

V pondělí 13. února se navzdory mrazivému počasí sešlo 30 posluchačů, aby pobesedovali o uranovém ložisku a těžbě uranu ve Stráži pod Ralskem. Besedu vedl člen rady Společnosti bývalý pracovník s.p. Diamo, zaměstnanec Dolu chemické těžby pan Jaroslav Blecha. Seznámil nás s historií počátku těžby geologickými podmínkami v oblasti a se způsobem dobývání uranové rudy. Hovořil o těžbě klasickým způsobem hornickou činností v hlubinných dolech a o chemickém způsobu kyselým loužením uranové rudy kyselinou sírovou.

Posluchači se zájmem vyslechli srovnání obou metod těžby, jejich výhody a nevýhody. V závěru besedy nás pan Blecha seznámil se současným způsobem likvidace a rekultivace vyluhovacích polí a rozsáhlým ozdravením zasaženého hornického prostředí. Cílem této činnosti je vyvézt uranem obohacené zbytkové technologické roztoky z podzemí. Současně probíhá revitalizace životního prostředí v oblasti ovlivněné chemickou těžbou.

Za Společnost Jaroslav Oplt

Zpráva o činnosti v měsíci březnu

Ani sychravé počasí neodradilo dvacet devět návštěvníků od účasti na besedě o Lužických horách, která se konala v pondělí 12. března. O krásách našeho nejbližšího okolí poutavě vyprávěl ředitel Správy Chráněné krajinné oblasti Lužické hory pan Ing. Tomáš Besta. Besedu doplnil velkým množstvím fotografických záběrů promítnutých na velké plátno.

V úvodu seznámil přítomné s rozlohou a posláním CHKO LH, která byla vyhlášena v r. 1976 na ploše 264 km2 a je z velké části zalesněna. Vyprávění pokračovalo objasněním geologického složení oblasti, které se ustálilo vulkanickou činností v období třetihor. Na snímcích jsme mohli sledovat geologickou rozmanitost od přírodní památky Bílé kameny u Jítravy až po národní přírodní památku Zlatý vrch nedaleko České Kamenice.

V další části besedy vysvětlil pan Besta význam CHKO jako zásobárnu vody pro letní období a seznámil nás s některými příklady jako je např. přírodní památka Bazilika, kde se m.j. nachází i masožravá rostlina rosnatka. Poté se věnoval floře a fauně Lužických hor. Řada velmi zdařilých snímků pořízených p. Bestou a jeho spolupracovníky CHKO LH s vyprávěním p. Besty nás provázela překrásnou a rozmanitou přírodou Lužických hor. Snímky bukových lesů s výskytem měsíčnice vytrvalé, horských lučin s bohatstvím chráněných rostlin i vzácnou horskou hvězdnici alpskou na Klíči vystřídaly snímky živočichů v této oblasti. A opět sérii skvělých záběrů doprovázelo vyprávění o kamzíku horském, sokolu stěhovavém, čápu černém či několika zimovištích netopýrů v Lužických horách. CHKO LH je bohatá i na lidovou architekturu, v řadě obcí lze vidět roubená dřevěná stavení a typické podstávkové domy. Na celém území CHKO je řada přírodních rezervací a památek. Je protkáno naučnými stezkami, kde mohou návštěvníci obdivovat krásy a zajímavosti Lužických hor. Jsou to:

Národní přírodní památka Zlatý vrch

Národní přírodní rezervace Jezevčí vrch

Přírodní rezervace: Vápenka, Spravedlnost, Klíč, Marschnerova louka, Studený vrch

Přírodní památka: Louka u Brodských, Líska, Brazilka, Noldenteich, Pustý zámek, Kytlice, Naděje (ledový jeskyně), Rašeliniště Mařeničky, Bílé kameny.

Beseda se nám všem moc líbila, o čemž svědčila i soustředěná pozornost posluchačů.

Dovolte mi, abych znovu jménem členů naší Společnosti poděkoval panu Mgr. Tomáši Bestovi za to, že nám ochotně a nezištně připravil příjemně prožitý podvečer.

Vřelé díky.

Jaroslav Oplt

Velikonoční výstava

Společnost přátel historie našeho města uspořádala ve dnech 26. března – 2. dubna 2012 ve spolupráci s místními školami a pod patronací Městského úřadu v Jablonném v Podj. Velikonoční výstavku.

Na devatenácti stolech a čtyřech panelech mohli návštěvníci zhlédnout předměty, kterými si naši občané ve velikonoční době zdobí své domovy. Obdobnou výstavku jsme v minulosti uspořádali na Lemberku v r. 2001 a pořádaly je i jednotlivé školy pro rodiče svých žáků. Spojením do jedné výstavy jsme dosáhli obsáhlosti a pestrosti vystavovaných předmětů. Celkem bylo aranžováno 504 exponátů a každý návštěvník si je mohl prohlédnout dle libosti a zájmu. Pestrost vajíček a kraslic, kterých jsme napočítali 588, svědčila o vynalézavosti tvůrců. Bylo možno spatřit kraslice malované zkušenými malérečkami, ale i různé jiné techniky zdobení vajíček jako polepování, vosková kresba, barvení přes záclonu, vrtání, drátkování, háčkování ozdob, ubrousková technika, barvení barvami, používání obtisků apod.

K velikonoční atmosféře patří i různá zvířátka a neobešla se bez nich ani naše výstavka, a tak bylo možné v různých provedeních najít 204 kuřátek, 117 slepiček a kohoutů, 63 zajíčků, ovečky, beránky, motýlky a ptáčky. Na výstavce nemohly chybět ani pomlázky. Těch tam bylo 37 a největší z nich měřila přes 3 m. Obě školky připravily dokonce i babu Zimu – Moranu, která bývala vynášena vždy na Smrtnou neděli. Nechyběly ani živé jarní květiny – podběl, fialky, ladoňka, sedmikráska, narcis, tulipán, snítky břízy, forsythie a jívy.

Díky našim členkám se na výstavě objevilo tradiční velikonoční pečivo – mazanec, beránek, jidášky, velikonoční věnec, sluníčko, perníčky. Nezapomněli jsme ani na řehtačky a klapačky, které o Velikonocích nahrazují zvuky zvonů. Dříve se přátelům posílala velikonoční přání s jarními motivy. Takových přání tam bylo možné prohlédnout celou padesátku. Zorganizovat výstavku by nebylo možné bez účasti a pomoci řady spolupracovníků a spolupracovnic, kteří věnovali svůj čas, zapůjčili své předměty a přiložili ochotně ruce k dílu.

Dovolte mi, abych upřímně a srdečně poděkoval kolektivům učitelek a žáků mateřské školy Studánka, mateřské školy Preciosa, které svými výrobky zpestřily a obohatily výstavku. Poděkování náleží i kolektivům základní školy a základní školy praktické a speciální za jejich přispění k výstavce. Keramický kroužek ZŠ pod vedením p. uč. Serdelové připravil kolekci svých výrobků, které zaujaly návštěvníky.

Významnou měrou přispěli i členové Paklisport klubu. Všem vřelé díky. Kromě účasti výše jmenovaných kolektivů přispělo i 27 členů a příznivců naší Společnosti svými exponáty. Jsou to paní a pánové: I. Baťková, M. Cajzová, P. Černý, R. Černá, V. Dozorcová, E. Drábová, M. Exnerová, J. Hájková, P. Horyna, P. Horynová, H. Janďurová, E. Javorková, M. Kovaříková, M. Markalousová, Š. Mackovčinová, M. Mackovčinová, L. Opltová, L. Patráková, I. Patráková, B. Pavlů, L. Psigoda, S. Sovová, Z. Štěpánková, E. Šulcová, M. Valentová- Opltová, R. Vondrák, M. Žáková.

K zajištění výstavky bylo třeba i technické pomoci a tu nám nezištně poskytli p. J. Blecha, p. J. Janďura, p. H. Janďurová, p. S. Sovová a p. K. Uhrinčko.

Výstavku po celou dobu trvání zabezpečovali členové a příznivci Společnosti

při dvoučlenných tříhodinových službách. Bylo tak odslouženo 96 hodin (11 členů po 3 hodinách, 10 členů po 6 hodinách a 1 členka 9 hodin).

Všem přeji radost a spokojenost z vykonané práce a srdečně děkuji.

Osmidenní výstavu zhlédlo 572 návštěvníků, z toho 165 dospělých. Mezi návštěvníky byli i hosté z Německa (Mnichov, Lűckendorf), Liberce, Ústí nad Labem, Varnsdorfu, České Lípy. V knize návštěv se objevila řada pochvalných

vyjádření organizátorům výstavky, z nichž některá cituji:

● Škoda, že výstavka není prodejná, hned bych si koupila téměř vše. Moc šikovné děti a jejich učitelky. Děkuji.

● Krásné zpestření naší „velikonoční návštěvy“ z Mnichova. Češi jsou šikovní, to je jasné!

● Moc krásné a jsme rádi, že jsme se mohli zúčastnit a vystavit práce dětí a učitelek.

● Moc pěkné jarní pohlazení. Děkuji organizátorům a všem, kteří se na výstavě podíleli.

● Máte to zde moc krásné.

● Děkujeme všem pořadatelům za toto krásné zastavení.

● Výstava se mi moc líbí, akorát by nějaké věci mohly být na ochutnávku.

● Tolik krásných nápadů – obdivuhodné a záslužné.

● Herzliche Grűβe an alle Freunde in Jablonné und vielen Dank fűr die Einladung zu dieser schӧnen Ausstellung.

● Je dobře, že máme lidičky, kteří pro nás něco tak hezkého připravili.

● Moc krásná výstava s mnoha originálními nápady jak si vyzdobit dům, byt či zahradu.

● Děkujeme za milou výstavu a doufáme, že se stane tradicí. Obdivujeme um všech dětí i dospělých.

V závěru mi dovolte poděkovat vedení našeho města, že umožnilo výstavku

v prostorách loveckého zámečku Pachtů z Rájova uspořádat.

Za radu Společnosti Jaroslav Oplt

Zpráva o činnosti v měsíci dubnu

V pondělí 16. dubna 2012 se v zasedací místnosti Městského úřadu sešlo celkem 31členů Společnosti, aby si vyslechlo přednášku Renaty Černé na téma „Historie městského archivu a vznik církevního a městského muzea.“

Schůzku zahájil předseda Společnosti Jaroslav Oplt a předal slovo paní Mgr. Olze Peškové, zaměstnankyni Městské úřadu, která nás seznámila s Komunitním plánem města a současně nás pozvala na dvě zajímavé akce. Následně nás předseda Společnosti seznámil s připravovaným květnovým zájezdem do Görlitz, jehož průvodcem bude Mgr. Ladislav Smejkal z českolipského muzea. Poté se již přítomní věnovali hlavnímu tématu setkání – historii městského archivu a jeho obsahu, a s ním souvisejícího nově založeného městského muzea a o něco staršího muzea církevního.

Za Radu Společnosti Jaroslav Oplt

Zpráva o činnosti v měsíci květnu

Beseda na téma: Rozhledny a jiné krásy Lužických hor - 14. 5. 2012

Této besedy, která proběhla v pondělí 14. května, se zúčastnilo 27 posluchačů.

V turistických informacích jsou Lužické hory spojovány s Děčínskem a Českým Švýcarskem, a tak naše putování začalo v Jetřichovicích. Trasa vedla přes Mariinu, Vilemíninu a Rudolfovu vyhlídku, přes osadu Na Tokáni, ležící 3 km od Jetřichovic, hrad Šaunštejn, Malou Pravčickou bránu a přes Dolský mlýn zpět do Jetřichovic. Ještě jsme se zastavili u nedalekých Rýnartických trpaslíků, vytesaných do skal.

V osadě Na Tokáni stojí krásné sruby, postavené a alpském slohu. Šaunštejn je skalní hrad, který sloužil k zajištění bezpečnosti obchodní cesty zvané Česká silnice. Později se stal Loupežnickým hradem a zanikl v druhé polovině 15. století. Malá Pravčická brána je přírodní skalní oblouk s výškou asi 2,30 m a šířkou 3,30 m a je vzdálena asi 6 km od národní přírodní památky Pravčická brána v Hřensku. Dolský mlýn má svou legendu. Vypráví o tragédii, která se tu prý odehrála v 16. století. „Mlynářův syn odešel do světa na zkušenou. Po letech se vracel s plnovousem a jako veliký boháč. Cestou se zastavil v hospodě a vyprávěl sousedům o všem, co ho ve světě potkalo. Navečer vyrazil k mlýnu a nechal se ubytovat jako pocestný. Za nocleh bohatě zaplatil a uložil se k spánku. Zlatem zaslepený mlynář společně se svou ženou pocestného zavraždili. Druhý den ráno se přišel zeptat sedlák, zda-li mají radost ze shledání se synem. S vědomím, že zavraždili vlastního syna, nemohli žít. Mlynář se prý oběsil a žena skočila do náhonu.“

Druhá trasa vedla do Jiřetína. Přes kulturní památku Křížová cesta jsme se dostali na mohutný kopec Jedlová, s elegantní, 23 m vysokou rozhlednou, otevřenou 14. září 1891. Jedlová je třetím nejvyšším kopcem Lužických hor. Odtud jsme pokračovali na nedaleký gotický hrad Tolštejn, postavený začátkem 14. století. Tento hrad navštívil v 18. století císař Josef II. při své inspekční cestě po ohrožovaných severních Čechách. Procházka Jiřetínem končila u větrného mlýna Světlík, který je jediným mlýnem holandského typu s dochovaným technickým vybavením v Čechách a je zapsán v seznamu památek.

Třetí trasa vedla okolo Pěnkavčího vrchu, druhé nejvyšší hory Lužických hor, a končila pod nejvyšším vrcholem Lužických hor v osadě Myslivny, kde jsou k vidění roubené lidové chalupy a dřevěné sochy. Dozvěděli jsme se něco málo o sirném pramenu, Kaufmanově buku, Pětikostelním kamenu a Trojhranu. Z Pětikostelního kamenu je údajně vidět pět kostelů. Ve skutečnosti jsou vidět jen čtyři: v Jiřetíně pod Jedlovou, v Dolním Podluží, ve Studánce a na Křížové hoře. Pátý kostel, v Kytlicích, je vidět z místa pár metrů zpátky k turistické značce. Skalka Trojhran stojí na státní hranici s Německem asi 2 km severozápadně od Luže. Dříve skála představovala pevný hraniční bod tří panství: Rumburk, Žitava a Zákupy.

Čtvrtá trasa vedla přes Křížovou věž, hrad Milštejn, přehradu Naději k Ledové jeskyni. Křížová věž je štíhlá pískovcová skála, odkud koncem 19. století svítila lidem do údolí lucerna, kterou sem za soumraku vynášel tkadlec Josef, bydlící v domě pod skálou. Světlo zde rozsvěcoval třicet let. Po jeho smrti se této tradice již nikdo neujal. Hrad Milštejn sloužil k ochraně zemské stezky vedoucí z Lipé do Žitavy. Přesná doba založení hradu není známa. Přehrada Naděje byla postavena na horním toku Hamerského potoka, jako zásobárna vody pro pohon Hamerského mlýna. Dnes slouží pouze k zadržení vody. V ledové jeskyni není cirkulace vzduchu a tak se zde udržuje po celý rok stálá teplota v blízkosti bodu mrazu. Z par v ovzduší se pak vytváří jinovatka, rampouchy a podlahový led. V roce 1995 byla jeskyně ohrožena mohutným sesuvem balvanů v suti nad vchodem. Jelikož hrozba stále trvá, je vstup dovnitř zakázán.

Ještě jsme navštívili nejsevernější rozhlednu naší republiky Tanečnici a nejstarší rozhlednu Šluknovského výběžku Vlčí horu. Také jsme poznali rozhlednu Hrádek ve Varnsdorfu a rozhlednu Dymník. Hora Hvozd je pátým nejvyšším vrcholem Lužických hor, leží na hranicích mezi Českou republikou a Německem. Rozhledna na Hvozdu se stala téměř dvojčetem rozhledny na Jedlové: obě věže jsou si podobné tvarem, výškou, použitým materiálem a dokonce i narozeniny slaví ve stejný den. Věž na Hvozdu je ale o rok mladší. Přes Popovu skálu jsme se dostali k Bílým kamenům na úpatí vrchu Vysoká. Jedná se o výraznou skupinu asi 20 m vysokých skal, které mají díky příměsi kaolinitu bílou barvu a oblé tvary, čímž připomínají hřbety obřích, odpočívajících slonů. Tady naše toulky po Lužických horách skončily.

Mgr. Lenka Nováková

Poznávací zájezd do Görlitz – Zhořelce

Společnost přátel historie města vyjela 12. 5. 2012 na dlouho plánovaný výlet

do Zhořelce. Všichni jsme se těšili, že se umoudří i počasí, které se přes noc pokazilo. Jen jsme vyjeli za Petrovice a mířili k Žitavě, už nás vítalo sluníčko. Projeli jsme kolem podstávkových domů v obci Hirschfelde, míjeli jsme cisterciácký klášter v Marienthalu a velké Berzdorfské jezero a než jsme se nadáli, byli jsme na místě ve Zhořelci.

Pod vedením zkušeného průvodce pana Mgr. Smejkala jsme se vydali na téměř šestihodinovou procházku městem. Došli jsme na Mariánské náměstí, kde se nachází známá Tlustá věž a velmi zajímavý secesní obchodní dům. Odtud jsme kolem kostela (Frauenkirch) došli na Poštovní náměstí, kde nás zaujala i zajímavá kašna „Dívka s mušlí“. Po prohlídce Strassburské pasáže v Berlínské

ulici jsme pokračovali k budově městského divadla a nedaleké Reichenbašské věži zdobené znaky okolních zemí. Nedaleko stojí i mohutná věž, jež byla součástí dřívějšího opevnění a nyní slouží jako muzeum. A to už jsme byli na rozsáhlém Horním náměstí s klášterním kostelem Nejsvětější trojice, kde jsme v 11 hodin zahájili polední přestávku.

Druhou část naší procházky jsme zahájili prohlídkou interiéru kostela Nejsvětější Trojice a kaple sv. Barbory. Po prohlídce nedaleké budovy novogotického gymnázia jsme odešli na Dolní náměstí, kde jsme obdivovali budovu radnice se soudním arkýřem a radničními schody s kazatelnou a sochou Spravedlnosti. Bohužel věž radnice je v současnosti opravována a je zakryta sítí. Kromě radničních budov je na Dolním náměstí ještě řada renesančních historických domů a Neptunova kašna. Z Dolního náměstí jsme Petrovou ulicí prošli až k chrámu sv. Petra, kde jsme kromě gotické krásy obdivovali slavné Sluneční varhany nedávno opravené i za účasti varhanářů z české firmy z Krnova. Po krátké cestě historickými uličkami jsme stanuli na německém břehu Nisy, abychom po nedávno otevřeném znovuvybudovaném Staroměstském mostu přešli na polskou stranu do Zgorzelce. Asi po kilometrovém putování po pravém břehu Nisy jsme se vrátili k naší poslední zastávce v německém Görlitz k Meridianu - 15. poledníku. Pořídili jsme zde poslední společnou fotografii a řádně jsme se vraceli k autobusu. Domů jsme se vraceli přes Žitavu a nedaleký Oybín s pocitem, že výlet se vydařil a všichni byli spokojeni. Dík patří především panu Mgr. Ladislavu Smejkalovi za velmi pěkný a poutavý výklad k jednotlivým památkám.

Brigita Pavlů

na Jedlová

Do Německa za poznáním

Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí uspořádala v sobotu 12. května pro zájemce zájezd za poznáním města Görlitz – Zhořelec a jeho okolí. Účastníci zájezdu měli tak možnost se podrobněji seznámit s městem Görlitz, které představuje ve svém celku architektonický skvost. Uviděli tak např. historickou starou část města s uzavřenou restaurovanou zástavbou, s opravenými domy a impozantními vchody i pasážemi, nádhernými kostely a věžemi, slunečními hodinami aj. Uslyšeli o umění a kultuře ve znamení Via regia a slezské historii v tomto prostoru.

Město Görlitz je od r. 1998 evropským městem, nedávno i městem evropské kultury a příkladem skutečné evropské integrace a spolupráce dvou států, které dělí řeka Nisa. Celý zájezd velmi poutavě doprovázel zasvěcený odborný výklad Mgr. Ladislava Smejkala, který svými zajímavými informacemi při průjezdu celou trasou významně přispěl k úspěšnému průběhu zájezdu. Cestou přes lázně v přírodním parku Oybin/Lückendorf byl tento zajímaný zájezd ukončen.

Za tuto vzdělávací a poznávací akci zaslouží Společnost přátel historie v našem městě uznání a poděkování.

Jaroslav Pecka, Milan Černý

Zpráva o činnosti v měsíci červnu

V pondělí 11. června 2012 se sešlo před budovou Technických služeb města 27 členů a příznivců Společnosti, aby si před začátkem prázdnin vyslechli druhou část přednášky Mgr. Renaty Černé na téma „Po stopách průmyslu a živností v Jablonném na počátku 20. století.“ Přednáška byla spojená s malou vycházkou po Markvarticích, jimž byla tato druhá část věnována, a kde Renata Černá názorně ukazovala na některé vybrané domy a tovární budovy spojené s obchodem, živností či samotnou osobností.

V úvodu přednášky byli účastníci krátce seznámeni s dějinami Markvartic, neboť jim nebyla ve Společnosti doposud věnována žádná samostatná přednáška. Poté již následovalo samotné vyprávění o budovách, před kterými se účastníci shromáždili. Začátek vyprávění patřil již nestojícímu „Hostinci u studny,“ ve kterém se kromě řeznictví Floriana Futtera nacházela i úřední místnost obce Markvartice. Další část vyprávění patřila parní mlékárně založené krátce po roce 1902 (dnes budova TSM) Mlékárenským družstvem, naproti stojící kovárně pana Engela, mechanické cihelně Antona Möse, pomníku padlým vojákům z roku 1757 a opodál stojící šicí dílně (dříve budova Pernikárny) Kurta Worma z Hrádku nad Nisou.

Druhá zastávka vycházky po Markvarticích byla před budovou prodejny a restaurace Včelín, odkud účastníci pokračovali hlavní cestou směrem k Markvartickému rybníku. Předtím však byli seznámeni s historií nejstarší průmyslové budovy v Jablonném, přádelnou bavlny Josefa Kittela (dříve budova St. traktorové stanice), později mechanickou tkalcovnou Emila Mellera. Následně vzdálenou budovou mechanické tkalcovny čp. 161 Rudolfa Schäfera a kamenictvím Antona Rasche, syna zemědělce z velké usedlosti čp. 2. Uprostřed Markvartic bylo učiněno několik kratších zastávek, neboť se účastníci seznamovali s různými živnostmi, které se ve vybraných domech nacházely. Například v domě čp. 87 bývalo pekařství Roberta Tuma, v čp. 85 bydlel barvíř Reinhold Richter a v čp. 131 jeho otec Josef Richter, rovněž barvíř. Druhé pekařství Heinze Metznera bývalo v čp. 52, kovárna Josefa Wurma v čp. 77, hospoda v čp. 26 a truhlárna Aloise Metznera v čp. 119. V domě čp. 24 bydlel zedník a lakýrník Franz Richter a v čp. 104 zemědělec Josef Kosebach, který tento dům v roce 1823 dostavěl. Průmysl ve středu Markvartic zastupovala mechanická barvírna Josefa Richtera, továrníka z Jablonného, jehož potomci barvírnu na konci 20. let zmodernizovali a doplnili o stavbu rodinného a administrativního domu čp. 149. Na hrázi Markvartického rybníka čekalo účastníky další vyprávění o dnes již neexistující hasičské zbrojnici a zahradnictví. O stále stojícím panském mlýnu Antona Hruschky čp. 44 s turbínovým zařízením a dvou vzdálených, ale na katastru Markvartic, stojících mlýnech – farním čp. 110 a pískovém na Ladě. Následovalo povídání o Markvartickém rybníku, jehož majitelem byl na počátku 20. století hrabě František Clam-Gallas, a na kterém později vznikla plovárna a půjčovna loděk Antona Müllera z Markvartic. Po hrázi rybníka, kolem kdysi vyhlášeného hostince „U Papperta“ čp. 68, cesta pozvolna směřovala k poslední zastávce, a to k největší zemědělské usedlosti na panství Jablonné čp. 65. (Palmův dvůr). Po přehledu dějin Palmova dvora a po téměř dvou hodinové vycházce po Markvarticích se účastníci přednášky rozloučili.

Markvartice – dějiny obce

První písemná zpráva o Markvarticích pochází z roku 1391, byť je jako předlokační česká vesnice mnohem starší. Jejími zakladateli byli, jak název napovídá, Markvartici, kteří zdejší krajinu během 13. století kolonizovali. Uvedený rok 1391 je rokem, kdy majitelé panství Jablonné, Berkové z Dubé, rozdělili vesnici na dvě části. Větší část Markvartic obdržel Jindřich Berka starší a menší část Jindřich Berka mladší, který ji roku 1418 prodal Benešovi z Vartenberka, majiteli sousedního lemberského panství. Tak menší část Markvartic přešla pod panství Lemberk. Rozdělení Markvartic bylo trvalé s výjimkou několika let 16. století, kdy obě panství Jablonné i Lemberk vlastnil Jindřich Berka z Dubé, majitel zámku Nový Falkenburk.

Obyvatelé Markvartic se převážně živili zemědělstvím, domácím přadláctvím a povoznictvím, neboť na konci 16. století byly vrchností, ve vesnici zakázány všechny obchody a tradiční řemesla. Tyto služby pak obyvatelé nacházeli v nedalekém Jablonném. V důsledku třicetileté války, následné roboty a morové epidemie vypuklo v Markvarticích v roce 1680 selské povstání, které však bylo lemberskou vrchností potlačeno. V 18. století byly Markvartice opět postiženy válkou, která vypukla mezi Rakouskem a Pruskem. V roce 1757 při obléhání a odstřelování města Jablonného sloužily Markvartice jako útočiště Rakouské armádě. Obyvatelé zemědělských usedlostí museli vojákům poskytnout nejen potraviny, ale také ubytování a ustájení koní. Po dvoudenním obléhání byli padlí vojáci pohřbeni na okraji Markvartic, na místě, které dodnes připomíná pamětní sloup. Dlouhotrvající slezské války znovu způsobily hospodářský úpadek, který nejvíce dolehl na bedra markvartických poddaných. Ti se roku 1775 vzbouřili, vyrabovali zámek Lemberk a vrchnostenské úředníky zbili. U Jablonného však byla vzpoura potlačena, rozehnána vojskem a její vůdcové zatčeni. Útrapy obyvatel byly nakonec dovršeny v roce 1788, kdy v Jablonném vypukl rozsáhlý

požár, při kterém od zalétnutého ohně shořely v Markvarticích čtyři domy.

Nicméně ani počátek 19. století nebyl pro Markvartice klidnou dobou. Během napoleonských válek byli obyvatelé opět nuceni živit vojáky a koně. Avšak škody způsobené těmito válkami se jim podařilo poměrně brzy zacelit. Již v roce 1815 byla v Markvarticích Josefem Kittelem založena první přádelna bavlny, ve které byl v roce 1823 použit k pohonu spřádacích strojů první parní stroj v Čechách. Následně bylo do továrny zavedeno plynové osvětlení a ústřední topení. Na spřádacích strojích tehdy pracovalo na 80 lidí a dalším byla továrnou zadávána domácí práce. Od roku 1850 byly Markvartice samostatnou obcí v čele se starostou a voleným zastupitelstvem, příslušnou k nově vzniklému okresu Jablonné, později Německé Jablonné. Výrazný zemědělský charakter obce byl stále patrný existencí mnoha velkých dvorců a usedlostí, které rozvíjely mléčné hospodářství, výkrm vepřů a obchod s obilím spojený s povoznictvím. Tyto usedlosti se nacházely po celém vnějším obvodu zastavěných Markvartic, neboť s nimi byly spojeny rozsáhlé louky, pastviny a pole. Naopak obyvatelé malých domů či chalup uvnitř vesnice se i nadále věnovali domácímu přadláctví, barvířství a obchodování s plátnem.

Ke konci 19. století došlo k mírnému rozvoji tradičního řemesla, které souviselo zejména se zemědělstvím a povoznictvím. Ve vesnici se objevil kovář, kolář, košíkář, nožíř či truhlář. Následně i hokynář, řezník, hostinský, zedník, lakýrník či obuvník. Na počátku 20. století byla obec Markvartice významným obchodním a průmyslovým střediskem, ve kterém nechyběla mechanická barvírna, tkalcovna, autodoprava, cihelna, mlékárna a mlýn s turbínovým zařízením. V roce 1905 měly Markvartice celkem 143 domů s 893 obyvateli. Ve 20. letech 20. století byla obec elektrifikována, a po regulaci Panenského potoka v roce 1930 prezentována jako letovisko s možností ubytování, koupání a občerstvení. Koncesi na provoz koupaliště obdržel Antonín Müller z Markvartic. Ve 30. letech postihla Markvartice hospodářská krize, v jejímž důsledku bylo mnohé podnikání, zejména tkalcovské, omezeno. Změna nastala za druhé světové války, kdy byl nedostatek látek, pokrývek a vlněných dek. Nejvíce prosperující byla mechanická tkalcovna a barvírna pestrých látek, dříve přádelna bavlny Josefa Kittela, která zaměstnávala až 100 lidí. V roce 1942 byly Markvartice z ekonomických důvodů připojeny k městu Německé Jablonné a jejich samospráva byla zrušena. V květnu 1945 byla samostatnost obci vrácena, ale jen do roku 1947, kdy Markvartice byly natrvalo připojeny k městu Jablonné v Podještědí, jehož jsou dnes nedílnou součástí.

Mgr. Renata Černá

Zpráva o činnosti v měsíci září

V pondělí 10. září se za účasti 29 přítomných sešli členové Společnosti, aby vyslechli přednášku PaedDr. Jaroslavy Šiftové na téma Nejstarší Přemyslovci. Pro obsáhlost tématu byla přednáška rozdělena na dvě části a bylo dohodnuto, že další část bude přednesena v nejbližším možném termínu v roce 2013. Vyprávění o nejstarších Přemyslovcích, které trvalo půldruhé hodiny, bylo přijato s velkou pozorností a nevšedním zájmem, o čemž svědčí závěrečný potlesk posluchačů.

V sobotu 15. září odjelo 32 účastníků na poznávací zájezd do Mnichova Hradiště, na Humprecht a do Jičína. V úvodu seznámil p. Oplt a p. Slabý přítomné s historií prusko-rakouské války z roku 1866 a upozornili na obnovené památky připomínající tyto události podél naší cesty. V Mnichově Hradišti jsme si prohlédli interiér zámku a kapucínský kostel s klášterem sv. Tří králů s kaplí sv. Anny, kde je hrobka Albrechta Václava Eusebia z Valdštejna. U Sobotky jsme navštívili lovecký zámeček Humprecht, jehož vybavení a květinová výzdoba nás velmi mile překvapila. Vřele můžeme všem doporučit. Poněkud nemilé překvapení nás čekalo v Jičíně, kde probíhal čtyřdenní festival Jičín - město pohádek. Pro tento účel nebyl volný přístup na Valdštejnovo náměstí a tak jsme nemohli vystoupit na Valdickou věž ani navštívit další památky přístupné z náměstí. Navštívili jsme Rumcajsovu ševcovnu, část zámeckého parku a někteří se vypravili i na náměstí.

V 16 hodin jsme malebným Českým rájem odjížděli zpět do Jablonného. Účastníci si zájezd pochvalovali a někteří vytrvalci se vydali ještě na večerní návštěvu zámku Lemberk, kde probíhaly noční prohlídky s výstupem na věž a s živými obrazy v jednotlivých částech zámku. Všem, kteří se o tuto akci zasloužili, patří uznání a poděkování.

Za Společnost Jaroslav Oplt

Zpráva o činnosti v měsíci říjnu

V pondělí 8. října byla naplánovaná beseda nad kronikou města. V zasedací síni Městského úřadu se to před 17. hodinou začalo hemžit příchozími. Byli to členové Společnosti přátel historie města Jablonného i hosté. Celkem se sešlo 32 občanů. Všichni chtěli vidět starou kroniku a fotodokumentaci k jednotlivým rokům. Byla to beseda především nad kronikou z let 1994 až 2002, která se podle zákona musí po 10 letech přemístit do Okresního archívu v České Lípě k další archivaci a zpracování. Než se s kronikou rozloučíme, chtěly jsme umožnit občanům, aby si připomněli zajímavosti a události, které v těchto letech proběhly.

Doufáme, že se nám to povedlo a něco málo chceme připomenout i vám, čtenářům Zpravodaje. V úvodu bych chtěla zmínit, jaké kroniky již jsou ve Státním okresním archivu v České Lípě.

Jsou tam celkem kroniky tři. První: 1945 – 1974 Druhá: 1975 – 1981 Třetí: 1982 – 1994

Kronikáři od roku 1945

1945- 1957: František Horák, učitel osmileté školy

kronika se psala retrospektivou, on sám nastoupil do Jablonného až v roce 1953

1958: Anuše Šandová, hospodářka v nemocnici,

Karel Roudnický

kronika se psala již podrobně

1959 – 1982: Václav Perla, ředitel základní školy

kronika se začala, v tomto období, psát až v roce 1968, kdy V. Perla odchází do důchodu, psala se se zpětnou platností

1983 – 1989: Václav Patočka

1990 – 2004: Václav Flegl, ředitel školy

léta 2003 – 2004 dopisovala Irena Fleglová

2005 – 2010: Karel Koutný, Jaroslav Slabý

2011 - : Hana Janďurová , Blanka Marčeková

A teď již některé jednotlivé události ze zmiňované kroniky:

1994

● od 1. 9. 1994 zkrácena základní vojenská služba na 18 měsíců

● 1. 1 . zřízena Městská policie – prvními příslušníky byli Vladimír Závůrka a František Jahoda

● postavena nová čerpací stanice Tamoil, 5.5. zkolaudována a poté vysvěcena páterem Jindřichem Gajzlerem

● 6. – 12.6. byl celoplošně proveden přechod ze svítiplynu na zemní plyn

● Jablonné má 3 800 obyvatel, bylo zde 38 sňatků, narodilo se 44 dětí

1995

● 20. – 21. 5. byla uskutečněna druhá návštěva papeže Jana Pavla II. v České republice. 21.5. v Olomouci kanonizoval blahoslavenou Zdislavu z Lemberka. Byla uskutečněna řada doprovodných akcí.

● starostou je Jan Kvapil, byla posílena Městská policie o jednoho strážníka - pana Petra Fridricha.

● od 1.1. jsou povinné dálniční známky na motorová vozidla

● 1.1. otevřena Modrá turistická stezka v Petrovicích - Lückendorfu. Slavnostní otevření s programem bylo 7.1.

● 2.12. uběhlo 30 let od zkolaudování koupaliště

● k 31.5. byla uzavřena pobočka KB – otevřena byla od 21.2.1992

● máme 3798 obyvatel, narodilo se 37 dětí, zemřelo 37 místních občanů – mezi nimi i pan Stanislav Patočka/ 24.12.1995/

1996

● Česká spořitelna se přestěhovala z náměstí č.8 do Loveckého zámečku Pachtů z Rájova

● 4.11. bylo rozhodnuto o pokácení 33ks lip na hřbitově – nahrazeny byly zelenými keři/vysázeny v letech 97-98/

● konala se přestavba České pošty, byla zrušena telefonní hovorna

● Lemberk – 29 304 návštěvníků – vzrůstající tendence

● 17.8. se konal 13.ročník Valdovské rokle-Mistrovství ČR.

Bylo poslední –pozemky byly vráceny v restituci. Od roku 1973 bylo 11 motokrosů a 13 autokrosů

1997

● 7. – 17.7. katastrofální povodně

● na podzim rozebrán komín Preciosy – stál 102 roky

● pokračují změny v chodnících – zámková dlažba

● město má 3900 obyvatel, narodilo se 36 nových občánků, 40 místních občanů zemřelo

● velký zásah do života – uzavření lékárny, od listopadu otevřena jen ve středu a ve čtvrtek

● otevřena koncertní síň v Dominikánském klášteře

1998

● mimořádné parlamentní volby

● schválen vstup ČR do NATO

● poprvé se začalo oddávat v kapli na Lemberku

● na počátku roku – 91 osob města nezaměstnaných – 4,48%

● pokračuje plynofikace města

● od 15.4. se mění budova bývalé školy, ve Školní ulici, na byty

● dokončena kanalizační stoka Lückendorf – Jablonné

● pokračují problémy s lékárnou a od 15.3. nastupuje běžný provoz s Mgr. Miloslavem Bačákem

● 3827 občanů, 37 narozených a 29 zemřelých občanů

1999

● stali jsme se členem NATO

● z TSM odchází Josef Vaníček, nastupuje Josef Šimůnek

● 28.5. při příležitosti 750 let města otevřeno Informační centrum

● ukončena výstavba bytů ve Školní ulici

● započata přestavba domu čp. 37, na DPS

● na Lemberku se uskutečnilo 40 svateb

● Dětský domov se odstěhoval do areálu TJ Tatran

● nezaměstnanost už 7,8%

2000

● členové ekologické komise vysadili lípu jako „ strom milénia“ u bytovek proti TSM

● proběhly oslavy 100 let od zahájení provozu na trati Mimoň – Liberec

● byla založena Společnost přátel historie města

● zrušeny jednotky SDH ve Lvové, Petrovicích a Postřelné – stala se z nich družstva SDH Jablonné

● SDH Jablonné slaví 135. výročí založení Sboru

● konal se první ročník Malevil cupu, pod názvem Lužická 50 Ranč Malevil cup 2000

2001

● teroristický útok proti USA

● proběhlo první sčítání lidu, domů a bytů v samostatné ČR

● končí ordinace MUDr. Kristýny Vavřínové

● 17.5. otevřen Dům s pečovatelskou službou

● nové autobusové čekárny vyrobily TSM

● zkolaudována rekonstrukce zámku Nový Falkenburk

● TSM zahájily prodej nálepkových známek, byly zavedeny 70 l popelnice

● Julie Braunová svým skokem padákem je zapsána do Quinesovy knihy

2002

● povodně staletí si vyžádaly 17 lidských životů v ČR

● byla zpřístupněna vyhlídková věž

● na Lemberku se natáčela pohádka „ Čert ví proč“

● na místo praktického lékaře nastupuje v květnu MUDr. Denisa Bartošová

● od listopadu zahajuje ve městě činnost záchranná služba

● od dubna je v provozu první bankomat na náměstí

● rok ve znamení oslav 750. výročí úmrtí sv. Zdislavy

● zvoleno nové Zastupitelstvo města v čele s Vlastou Dozorcovou

Ke každému roku je přiložena rozsáhlá samostatná fotodokumentace, výstřižky z novin a časopisů. Do kroniky se totiž nemůže nic vlepovat a kreslit. Zároveň připojujeme prosbu nebo přání. Kdokoliv z vás může na kronice spolupracovat. Vaše cenné rady, informace a nápady očekáváme na adrese: kronikajvp@seznam.cz Hana Janďurová a Blanka Marčeková, kronikářky

Jaroslav Oplt

předseda Společnosti

Zpráva o činnosti v měsíci listopadu

V pondělí 12. listopadu se sešli přátelé historie na své pravidelné schůzce. 37 účastníků velmi pozorně vyslechlo vyprávění pana Ing. Tomáše Besty o jeho cestě do Thajska a Barmy v Jihovýchodní Asii.

V úvodu nás pan Besta stručně seznámil s nedávnou historií Barmy, která byla od 2. pol. 19. století britskou državou jako součást Britské Indie a od r. 1937 samostatnou britskou kolonií. Za 2. světové války ji okupovalo v letech 1942 – 1945 Japonsko. Po porážce Japonska se Velká Británie pokusila obnovit předválečný koloniální systém. To se však nepodařilo a v r. 1948 došlo k vyhlášení samostatného státu Barma. Nově vzniklý stát hledal cestu vývoje od snah budování socialistického státu až po stát řízený vojenskou juntou (po r. 1962). Po r. 2010 vzniklo nové vedení státu a Barma se vyvíjí jako svobodný demokratický stát.

Potom se pan Besta ujal vyprávění a promítání pozoruhodných obrázků ze své cesty. Vedle snímků z thajského hlavního města Bangkoku a barmských měst Rangúnu a Mandalaj jsme měli možnost vidět i obrázky ze života na venkově, u rybářů a na tržištích. Přiblížil nám nádherné a zlatem zdobené pagody a zajímavou subtropickou přírodu z barmského vnitrozemí i mořského pobřeží.

Zajímavé vyprávění po půldruhé hodině skončilo a potlesk, který následoval, svědčil o tom, že se všem účastníkům velice líbilo. Děkujeme panu Ing. Tomáši Bestovi za příjemný a poučný podvečer a těšíme se na další setkání.

Za radu Společnosti

Jaroslav Oplt

Zpráva o činnosti v měsíci prosinci

Poslední letošní schůzka se konala 10. prosince a účastnilo se jí 34 členů a 7 hostů (za vedení města starosta Bc. Petr Sadílek, tajemnice Mgr. Daniela Pastorková, za radu města Mgr. Jindřich Dráb a pan Mgr. Ladislav Smejkal).

V začátku schůzky byla předsedou Společnosti panem Opltem přečtena Zpráva o činnosti Společnosti přátel historie města Jablonného v Podještědí v roce 2012, poté proběhla volba nové rady Společnosti. Jelikož to byla letošní poslední schůzka, došlo také na tradiční malé vánoční nadělování.

Zpráva o činnosti za rok 2012

Naše Společnost přátel historie města je dobrovolným neregistrovaným sdružením, jehož členskou základnu tvoří lidé se zájmem o historii našeho města a jeho okolí. Naše schůzky jsou přístupné široké veřejnosti, která je o nich informována na stránkách městského Zpravodaje, informačními letáky, v městském informačním centru i na našich webových stránkách, které vytváří člen rady Společnosti Bc. Jaroslav Slabý.

Činnost Společnosti pracuje podle Stanov schválených 15. 1. 2007 a řídí ji sedmičlenná rada. Tu v současné době tvoří: Jaroslav Oplt – předseda, členové Jaroslav Blecha, Mgr. Renata Černá, Dania Nosková¸ Mgr. Lenka Nováková, Ludmila Patráková a Bc. Jaroslav Slabý.

Rada je volena na tři roky, to znamená, že během dnešní schůzky proběhne nová volba rady Společnosti.

K dnešnímu dni má Společnost celkem 53 členů převážně v důchodovém věku (3/4). Mužů je 17. V uplynulém roce jsme k rozvoji kulturní činnosti v našem městě přispěli následujícími akcemi:

V lednu jsme měli plánovanou schůzku o Lužických horách. Pro náhlé onemocnění přednášejícího jsme provedli besedu o činnosti Společnosti. Všechny ostatní akce již proběhly podle plánu. V únoru to byla beseda o severočeském uranovém ložisku ve Stráži pod Ralskem, kterou provedl člen rady a bývalý zaměstnanec st. podniku Diamo pan Jaroslav Blecha. V březnu se uskutečnila beseda o Lužických horách, kterou slovem i obrazem provedl ředitel CHKO Lužické hory Ing. Tomáš Besta. Ve dnech 26. 3. – 2. 4. jsme ve spolupráci s místními školami a pod patronací Městského úřadu uspořádali v loveckém zámečku Pachtů z Rájova Velikonoční výstavku. Celkem bylo aranžováno 504 exponátů, které kromě uvedených škol poskytlo dalších 28 vystavovatelů, převážně členů Společnosti. Při instalaci, průběhu a likvidaci výstavy aktivně pomohlo 26 členů, kterým za to patří uznání a dík. Výstavku navštívilo 572 osob, z toho 165 dospělých. V dubnu nás členka rady Společnosti Mgr. Renata Černá seznámila s historií městského archivu a vznikem církevního a městského muzea. V květnu se konala beseda na téma Rozhledny a jiné krásy Lužických hor, kterou provedla členka rady Mgr. Lenka Nováková. Pod vedením zkušeného a oblíbeného průvodce Mgr. Ladislava Smejkala se 12. května uskutečnil zájezd do krajského města Zhořelce v sousedním německém Sasku. Po stopách živností a průmyslu v Markvarticích na poč. 20. stol. jsme se vydali v červnu pod vedením Mgr. Renaty Černé. Po prázdninové přestávce jsme v září vyslechli 1. část přednášky PaedDr. Jaroslavy Šiftové o Přemyslovcích. 15. září jsme s využitím peněžního příspěvku od města na činnost podnikli poznávací zájezd do míst, kde probíhala prusko-rakouská válka r. 1866. Navštívili jsme i zámek Mnichovo Hradiště s hrobkou Albrechta z Valdštejna, Sobotku s Humprechtem a Valdštejnův Jičín. V říjnu nás kronikářky města p. Hana Janďurová a p. Blanka Marčeková seznámily s formami a tvorbou městské kroniky a stručným přehledem událostí ve městě za uplynulých 15 let. V listopadu jsme se zaujetím vyslechli vyprávění o cestě do Barmy, které s doplněním mnoha snímků pro nás připravil Ing. Tomáš Besta. Na této besedě jsme zaznamenali nevyšší letošní účast 37 posluchačů. Průměrná účast na besedách v roce 2012 byla 31 osob.

V uplynulém roce jsme úspěšně pokračovali v přátelské spolupráci s vlastivědným spolkem Heimatbund Lűckendorf. Jeho členové navštívili naši Velikonočni výstavku, 9. května asi dvacetičlenná skupina německých sousedů přijela, aby se seznámila s pamětihodnostmi našeho města, 20. června navštívili lűckendorfští zámek Lemberk, kde je velmi obětavě provedla s připraveným tlumočníkem paní kastelánka a naše členka Mgr. Renata Černá. Naši členové se zúčastnili slavnostní schůze k 20. výročí založení vlastivědného spolku v Lűckendorfu, navštívili jsme jejich tradiční jarmark s ukázkami starých řemesel, který se koná každoročně na bývalé cestě a dnešní Gablerstrasse v Lűckendorfu. Někteří naši občané se zúčastnili i oblíbeného Heimatfestu na konci července 2012. V této spolupráci hodláme pokračovat i v příštím roce.

Naše Společnost v plynulém období spolupracovala s místními školami, informačním centrem MěÚ, vedením státního zámku Lemberk, kronikářkami města, vedením CHKO Lužické hory, městským Zpravodajem a dalšími organizacemi. S jejich pomocí se podařilo vykonat řadu akcí a patří jim naše poděkování.

Rada Společnosti přátel historie města jménem všech členů vyjadřuje touto cestou upřímné poděkování představitelům našeho města za podporu a pomoc, které nám v uplynulém roce poskytovali. Bylo nám umožněno bezplatně používat zasedací síň MěÚ a Zastupitelstvo města poskytlo Společnosti příspěvek na činnost ve výši 4.000,- Kč, který jsme využili při výše uvedeném zájezdu. V roce 2013 hodláme pokračovat v naší přednáškové a poznávací činnosti. Dvěma besedami dokončíme cyklus přednášek o Přemyslovcích, chceme se blíže seznámit s Jizerskými horami a jejich rozhlednami, k 95. výročí Rumburské vzpoury vyslechneme přednášku p. Smejkala a následně uspořádáme zájezd do Šluknovského výběžku. Připomeneme si 200. výročí pobytu císaře Napoleona v našem městě a 110. výročí účasti Františka Josefa I. na manévrech konaných v tomto kraji. V závěru roku vzpomeneme 75. výročí obsazení čs. pohraničí v r. 1938. V návaznosti na přednášku PhDr. Ladislava Pytlouna bychom se chtěli blíže seznámit s památnými stromy v našem městě a okolí. Hodláme navštívit Hrádecko a státní zámek Grabštejn. Do programu rádi zakotvíme i vaše návrhy a náměty.

V závěru tohoto hodnocení dovolte poděkovat všem členům rady Společnosti za práci v uplynulém tříletém období a vyjádřit přesvědčení, že i vámi nově zvolená rada bude úspěšně pokračovat v započatém díle.

Členové nově zvolené rady Společnosti: Jaroslav Oplt – předseda, členové Bc. Jaroslav Slabý, Jaroslav Blecha, Dania Nosková, Mgr. Lenka Nováková, Ludmila Patráková a Hana Janďurová.

Nově zvolení členové rady Vám všem přejí hodně zdraví, štěstí, spokojenosti a vše dobré v Novém roce 2013.

Za radu Společnosti

Jaroslav Oplt